Multiversum se změnilo. Ovládl je démonický padouch a ochránci starých pořádků nedobrovolně zkoumají kořenové systémy rostlin. Všichni – až na jednoho. John Francis Kovář má jiný cíl: uchlastat se. Na hlavu Miroslava Žambocha tedy dopadl nelehký úkol. Sebrat střepy, po kterých právě přestal JWP dupat svůj x-hawkovský rock´n´roll, a slepit milého ex-agenta zase dohromady.
 |
Po Dlouhém černém úsvitu (recenze) nastalo ještě delší černé ráno a John Francis Kovář je zpátky a pomlácenější než kdy dřív. Ztracený v cizím světě ani neví, zda se má snažit o přežití. Přestože mu hrabě X-Hawk hodlá prostřednictvím druhého z otců zakladatelů přihrát nějaký ten důvod k vzpamatování se (protože co nudnějšího by mohlo potkat superzáporáka, než nuda neomezené světovlády?), čtenář se musí smířit s JFK vyvedeným v desítkách odstínů šedi. Nutno dodat, že – ať je to sebemorbidnější – celkové potemnění sérii i hrdinovi svědčí. Podobně jako restart.
Na vlastní pěst znamená především návrat ke klasickému vyprávění. Tohle není koláž více či méně psychedelických scén; příběh začíná v bodě A a skrz jednotlivá písmenka se prokousává až po bod Z. Lze předpokládat, že komu vyhovoval Procházkův zběsilý let do temnot, nebude mít pro Žambocha příliš pochopení – a naopak. Útlocitné srdce fanouškovo nalezne v novém díle balzám na duši raněnou vyvražděním Kovářů rovnováhy. Dixieland chudý na železo, Kováře řešícího zcela světské starosti i kašírovanou romantiku sešitků o drsném pistolníkovi, co na konci zmizí do západu slunce, potěší.
Co ale potěší o poznání méně, je dynamika děje, o tempu nemluvě. Dlouhý černý úsvit byl zběsilá jízda. Žamboch nechává oddechové pauzy a emoce pro něj neznamená neslušné slovo. Na tom není nic špatného, jenže od zhruba druhé třetiny nepřemýšlí, zda to ocení i čtenář. Pokud by bylo Na vlastní pěst kratší, odhadem tak o dvacet, třicet stránek, působilo by kompaktnějším dojmem. JFK 28 se, ponechán sám sobě na pospas, rozpadá do tří částí. Úvodu, kdy se Kovář dává dohromady a rozjíždí vlastní byznys, závěru, kdy se příběh znovu nějak rozjede – a čehosi mezi tím, kdy si hrdina užívá nového postavení či života v divočině mezi rudochy a časové údaje si létají, až se jeden diví.
Agent JFK dostal nejlepšího psychoterapeuta (a v případě série autora), jaký jej v dané chvíli mohl potkat. Miroslav Žamboch to s nalomenými typy mužů na cestě skutečně umí a i když se velká část Na vlastní pěst veze na vlně rutiny, není to na škodu. Pojí se s ní schopnost balancovat na hraně dobrodružného kýče, aniž by se podařilo výrazněji přešlápnout na tu špatnou stranu – a ujistit čtenáře, že vše, co si oblíbili, zůstalo i po restartu. Samozřejmě, s výjimkou Kovářů rovnováhy. Jenže i nad ní se vznáší prostá otázka: čeho všeho je John Francis schopen (a ochoten) se dopustit, když se vyhrabal z hlubin deprese a zjistil, že svůj svět si skutečně musí zasloužit?
Agent Borman je mrtev, agent Bytewská – mrtvá, von Wonder – mrtev, Andrea de Villefort – mrtvá. Seznam by mohl pokračovat přes stovky a tisíce jmen. Agentura zničena. X-Hawk konečně zvítězil, jeho armády smetly z povrchu organizaci, s níž soupeřil víc než tisíc let. John Francis Kovář přežil. Sám, se vzpomínkami na smrt svých přátel, se vzpomínkami na statisíce jiných lidí, které obětoval, aby X-Hawkovi nepadlo do rukou oč usiloval – technologické centrum Agentury. V jiném světě bez podpory mocné organizace, bez nikoho, musí sám sobě odpovědět na jedinou otázku: Stojí za to žít? (anotace)
- Agent JFK 28: Na vlastní pěst
- Autor: Miroslav Žamboch
- Překlad: –
- Série: Agent JFK 28
- Forma: paperback
- Počet stran: 264
- Cena: 239 Kč
- Vydal: Triton, 2012
Přečtěte si i další recenze a články o Agentovi JFK.
Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Na vlastní pěst si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.
žádná sláva
Není to žádná sláva, většinou to má nejblíž k ránu po mejdanu. Obálka příšerná, logika zobrazeného světa a hlavně jeho technické úrovně skřípe, některé detaily tak nějak vypadly (JFK zmizel z jedné dimenze s kapsami plnými Andreiných šperků, aby se druhé probral holej a bez floka – kdepak o ten poklad cestou přišel?). Aspoň je to víceméně Žamboch, a ne reinkarnace někoho/něčeho jinýho, jako byl díl o Vegovi.
Tak on je JFK v tomto pojetí už nějakou dobu “na odstřel”. Což je ale logický důsledek celého konceptu….
Tak on je MichaelS uz taky nejakou dobu na odstrel, coz je logicky důsledek jeho vsevedoucich blabolu…
Jakého konceptu?
Obávám se, že žádný skutečný koncept to nemá. Na začátku byl nápad na řadu víceméně nezávislých příběhů, propojených ústřední postavou (konkurence k Šutrákovi). Pak přišel JWP s megazáporákem, kterýho se skoro všichni chytli a nechtěli pustit. Víceméně si to vynutilo restart, jenže místo “zpátky na stromy, začneme znovu” se rozjelo něco, co vypadá jako špatně uložená záloha zahawkovanýho programu. Zaplať pámbu, že jsem z toho blbákova dílem vypad a dílem byl vypadnut. Kde jsou ty zlatý časy, kdy byl Žamboch ještě Žamboch a měl odvahu občas napsat něco jinýho, než po něm nenáročné publikum žádá (tedy tuctový literární UHO).
Od narození, od narození…:-)
Ale co s tím …. nic …. a nečíst mě:-)
Jinak k těm mým blábolům….a o to hodnocení se rozhodně nehádám….myšleno bylo to, že koncept jednoho hrdiny, o kterého se “dělí” více(a zde opravdu mnoho) autorů, mi přijde nešťastný. Protože buď hlavní hrdina bude po pár autorech působit jako slušný schizofrenik, nebo autoři rezignují na snahu o hlubší charakteristiku postavy. Prostě pokud jednu postavu v některém díle píše jwp, a v dalším třeba Hlávka, což jsou skutečně diametrálně odlišní autoři, tak … prostě nemyslím, že by to mohlo nějak dobře fungovat. Koncept WH/WH40K …. univerzum stejné pro všechny, a v jeho rámci ať si každý bastlí co a jak chce …. mi přijde mnohem schůdnější a lepší.
Na vlastní pěst patří v rámci série k naprosté špičce. Asi nejlepší Žambochovo dílo v sérii.
A i když to vyjmeme ze série a budeme to brát jako samostatné dílo, tak se jedná o nadprůměr. Svět je vykreslen uvěřitelně, postavy nejsou černobílé, dialogy znějí skutečně…
A obálka sedí k ději knihy, kéž by takových obálek bylo víc.
Asi je zbytečný u 28. dílu rozebírat kvalitu série. Tu snad každý, který si tento díl pořídí, zná. Nepřijde mi normální šáhnout jako po první knížce hned po 28. dílu. A koho JFK ani trochu nebaví, tak stejně tenhle díl číst nebude…
Dynamika a tempo děje? Půjdu proti proudu, podle mého naprostý průser. JFK 28 pro mě bylo zklamání, třebaže od JFK nečekám literární perly, ale “jen” zábavu, stejně střízlivá očekávání pak mám ohledně Miroslava Žambocha v jeho dnešní formě a pozici. Dokázal bych pochopit, že po makabrózním díle JWP je JFK psychicky ve sračkách, co je ale moc, to je příliš. Tenhle díl pro mě byl především nuda, rozvláčný úvod ve stylu JFK depkaří, naleje se, pobije se a když už čtenář čeká, že se děj rozjede a začne se něco dít, tj. linie s indiánským šamanem, dočká se střihnu a je ticho po pěšině, aby následoval neslaný nemastný konec, zjevně šitý horkou jehlou. Přitom celý příběh podle mého nemá potenciál, aby unesl na poměry série nadstandardně rozsáhlý díl. Resp. měl by, ale na to je zas 250 stran málo. S odstupem vnímám JFK 28 především jako nezvládnuté řemeslo, autor se neohlídal, rozepsal se, aby následně zjistil, že musí valit do konce. Alespoň tak já vnímám ten střih. Po Visio in extremis jsem pravda nečekal mnoho, dokonce můžu říct, že Na vlastní pěst je o něco lepší, protože mě jen nudilo, je přímo nebavilo. V kontextu Žambochovy tvorby jde ale podle mého o jasný podprůměr, což mě mrzí. Pašerák se všemi svými problémy mě jako úvod bavil mnohem víc než tenhle titul, což mi přijde divné. Dokonce jsem uvažoval, že s JFK tímto skončím, naštěstí díl Míly Lince je výrazně lepší. Osobně mi ale nesedí nový koncept ve stylu to be continued, původní autonomní mise byly myslím mnohem lepší – už třeba proto, že čtenář nebyl nucen číst vše v přesném pořadí, což umožňovalo např. přeskočit díly autorů, o nichž člověk věděl, že mu jejich styl nesedne. POkud se po restartu z JFK stane klasický seriál, ztrácí v mých očích valnou část kouzla.
Po Visiu, které jsem znechuceně odložil asi po dvaceti stránkách mi tohle dílko přišlo vcelku přijatelné a čtivé. Vrchol tvorby pana Žambocha to rozhodně není, ale číst se to dá. Každopádně s troškou nervozity vyhlížím nový román Ve službách klanu a doufám, že se pan Žamboch vrácí ve skvělé formě.
Podle mě je tahle kniha naprosto průměrný Žamboch; je to poloha, která mu nejvíc sedí, osudem omlácenej hlavní hrdina se sklony k depresi, takovej starej pes, kterej to ale pořád utáhne. V rámci série JFK je ale pro mě tohle stále nadprůměr, nedá se nic dělat.
Myslím, že je dost pravdy na Střelcově tvrzení, že sérii dost ublížil hlavní záporák, čímž se narušila nezávislost jednotlivejch dílů. V tomto ohledu taky celý restart vzbuzuje rozpaky, souhlasím, přesto mě tento i další díl (od Míly Lince) celkem bavil…
Linc je lepší
Linc je lepší, alespoň co se čtivosti týká, vypsat se k dokonalosti teprve bude muset.
Dardalion – bohužel, starší věci od Žambocha jsou kvalitativně vejš, než jeho produkce od Predátorů dál. A až zjistíš, odkud MŽ nejdřív opisoval a jako čí reinkarnace povětšinou píše, tak tě to nadšení přejde úplně. Dokud ho budou různí kejvalové ujišťovat, jak je skvělej, bude to jenom horší.
to Střelec
Psal jsem o dílech MŽ v sérii JFK. A Na vlastní pěst je tak první, co by po úpravách mohlo být vydáno samostatně a nemusel by se za to stydět.
A co se týká opisování… No a co? Určitě jsou ti, od kterých podle tebe opisuje, originální? Vsadím byt, že nejsou. Že když mi ukážeš tvé originály, tak že najdu starší díla, které budu moc označit za původní a prohlásit, že opisováno bylo od nich… Takže opatrně s tím “opisováním”.
JFK čtu od prvního dílu a stejně tak mám (když pominu tři knížky) Žambocha kompletně načteného. Vincent Vega mě nebavil, ale tenhle díl je jiná – parádní práce od začátku až do konce. Skvělý svět, práce s postavami a příběh mě taky bavil. Ačkoliv do topky bych ho asi nedával – osobně pořád čekám, kdy autor napíše něco čím trumfne Líheň, kterou považuju za jeho nejlepší práci. A myslím, že Žambochovi nemá cenu cokoliv vyčítat, protože píše pořád dobře a narozdíl od Kulhánka mě ještě pořád neomrzel. K obálce – v rámci série se jedná o nadprůměr a ke knížce dobře sedne.
to Sirius
Ehm, Líheň (jak ji mám rád) lepší než Na ostřích čepelí nebo Bez slitování? To jsou vpravdě slova do pranice… 🙂
to Schramm
pro mě určitě a nikomu to nevnucuju :)) nejspíš to bude tím, že to byla první knížka, kterou jsem od něj četl a já raději pistole než meče a čaroděje 🙂
To já zase nejradši pistole, meče a čaroděje pěkně pohromadě. Proto upřednostňuju urban fantasy. 🙂
to Dardalion
tu já taky rád a teď jednu dokonce píšu 🙂
Dardalion
Víš, něco jinýho je inspirace odsvědčeným stylem (proti tomu nic nemám) a něco jinýho je “vypůjčit si” z knihy “velkého vzoru” celý zajímavý scény a jenom vyměnit jména – to už docela smrdí. Když jsem na to narazil (několikrát, v různých titulech), moje nadšení pro MŽ silně ochladlo. A už nějakou dobu čekám, kdy konečně někdo odhalí zdroj a vypukne rodeo. Zatím znalost zdroje MŽ přiznali 3 lidi, naštěstí tu informaci nemá Rampas a spol.
Třeba JWP svý vzory a zdroje otevřeně přiznává a není kolem toho problém.
Bohužel – mazání medu kolem huby ze strany fanoušků autory spolehlivě zabíjí. A jak je vidět z tvých reakcí (o Siriusovi ani nemluvim), náročnost publika taky dost klesá.
Strelecovi
dovolím si odporovat – rozhodně nikomu nemažu med kolem huby a rozhodně nejsem Žambochův fanoušek. Myslím, že to, že se člověku něco líbí, není příznak fanouškovství ani mazaní medu kolem huby, ale prostě otázka jeho vkusu a to, jak se mu tvůrce trefí do noty. A tím pádem nemůže být řeč ani o poklesu náročnosti publika.
To já Žambochův fanoušek jsem a nemám problém s kritikou jeho děl. 🙂 Naposled jsem sice od něj četla Visio (not bad), celkově ale jednoznačně vede Na ostřích čepelí, respektive většina děl s Koniášem, který je prostě uááá hrdina. 🙂 Pak baklyovky… Líheň nebyla špatná, ale moc mi nesedla. Hlavní hrdinka byla taková nepřirozená…
to Střelec
Přesně tak, jsem nenáročnej čtenář s vkusem níž, než je bod mrazu.
Jsem dokonce takovej ignorant, že mě vůbec nezajímá odkud bere MŽ inspiraci, či snad kde dokonce opisuje.
Můj jednoduchý vkus se zmůže pouze na 2 jednoduché rozlišení.
1. líbí se mi a bavím se u toho
2. nelíbí se mi a tím pádem se u toho nebavím
Ač je to síto velmi hrubé, tak jsem si s ním u stovek, možná tisíců, knih vystačil a hodlám se podle něj řídit i nadále.
Bože, jako bych si stěžoval v restauraci, že takovou svíčkovou jsem jedl už někde jinde a přitom mi náramně chutnala. 😀
Budu upřímný, když se někdo ohání originalitou, tak se jen usmívám. Protože s výslednou kvalitou díla to nemá vůbec nic společnýho. 😉
ta svíčková je velice trefný příklad
Ta svíčková je příklad úplně o ničem 🙂
Několik poznámek od recenzentky
Koukám, že se tu rozproudila pěkná debata, tak hodím taky pár poznámek:
ad. “dynamika a tempo děje” – tomu jsem věnovala celý jeden odstaveček, který sem pomocí ctrlC+ctrlV hodím: *Co ale potěší /čtenáře/ o poznání méně, je dynamika děje, o tempu nemluvě. Dlouhý černý úsvit byl zběsilá jízda. Žamboch nechává oddechové pauzy a emoce pro něj neznamená neslušné slovo. Na tom není nic špatného, jenže od zhruba druhé třetiny nepřemýšlí, zda to ocení i čtenář. Pokud by bylo Na vlastní pěst kratší, odhadem tak o dvacet, třicet stránek, působilo by kompaktnějším dojmem. JFK 28 se, ponechán sám sobě na pospas, rozpadá do tří částí. Úvodu, kdy se Kovář dává dohromady a rozjíždí vlastní byznys, závěru, kdy se příběh znovu nějak rozjede – a čehosi mezi tím, kdy si hrdina užívá nového postavení či života v divočině mezi rudochy a časové údaje si létají, až se jeden diví.*
Přeloženo: úvod a Kovářovo podnikání bylo fajn počtení, pak tam byl docela zběsilý závěr – a vedle toho (ani ne na počet stran) dlouhé něco. Opravdu to vypadá jako rozplývání se nad touto stránkou knihy? xD
2Střelec:
**ad. hlavní záporák v sérii** – Střelče, některé z nás X-Hawk těší. Zejména když si sedne s autory konkrétního příspěvku do série. xD
**ad. Andreiny šperky** – nu, já si to zmetainterpretovala tak, že šperky se vytratily cestou a dále to neřešila
**ad. náročnost** – (v současnosti) MŽ nepovažuji za příklad náročnější literatury nebo něčeho s přesahem, spíše literatury prudce nenáročné. Stejně tak za náročnou literaturu nepovažuji JFK.
2Sirius – takhle, svět byl skvělej (a jednoznačně nejsilnější část knihy), ale zbytek je Miroslav Žamboch ve své nejklasičtější literární manýře (pro část potenciálních čtenářů obrovský klad, pro část nic, co by je příliš zajímalo, pro část /spíše/ zápor) a pak je tu ten problém s Kovářovou pauzou v divočině. 🙂
Jenom bych se tě zeptala, vzhledem k tomu, že přezdívku Sirius používá Martin Stručovský, který od Žambocha recenzoval povícero kousků, lze jej považovat za fanouška MŽ a zmínka o “píšu urban fantasy” by mu též mohla odpovídat – ty budeš jiný Sirius, než za kterého tě považujeme, že? 🙂
to Elinor (a spol.)
Moje slova. Taky už nějak od MŽ nečekám zázraky, bohatě by mě stačilo, kdyby se neopakovaly průšvihy jako Visio in extremis (i když každý má právo na slabší chvilku). V podstatě souhlasím i s těmi názory tady, že jsem v JFK 28 je velmi zajimavý, to by bohužel ale chtělo větší rozsah. takhle je to pro mě ani tak, ani onak. Autor se podle mého zjevně rozepsal, pak zjistil, že by to měl skončit, proto střih v prérii a narychlo zflikovaný závěr ve stylu hop hop. Že tohle není akční zběsilost, ale skutečně jen nezvládnuté proporce knihy je imho patrné ve srovnání s dílem JWP. Nu a jelikož se autor jmenuje MŽ, tak to halt prošlo bez zásahu cenzury 🙂 Po dvojím zklamání (Visio a Na vlastní pěst) o to více očekávám Ve službách klanu – a pokud to bude onen starý dobrý Žamboch, pak skutečně nepotřebuji originalitu a posunování žánrů 🙂
Ještě dodatek: co mi přijde zvláštní, je fakt, že mnohem víc než Na vlastní pěst mě třeba bavil Hitman, což není obecně nejkladněji přijímaná Žambochova kniha.
Jestli skutečně MŽ vykrádá jiné autory a jde opravdu o celé scény, nikoliv jen o shodu danou tématem či náhodou, je to, s prominutím, záležitost na zvracení, i kdyby mi, neznalému, chutnala ta jeho sekaná sebevíc.
Každopádně je to, Střelče, docela drsné obvinění, které je asi tak v poloze “Buď dokaž, nebo mlč.” Nechci se stavět na žádnou stranu, jenom nemám rád když se pere špinavé prádlo tímhle způsobem “jedna paní povídala”, nebo “kdybyste věděli co vím o poctivosti toho a onoho já… Ale já budu raději mlčet a buďte rádi, že to neví někdo jinej…” To prostě není správné.
to Střelec
Nějaké důkazy?
Já si toho všiml jen jednou, a to bylo u prvního Koniáše …. tam je jedna povídka klasický obšleh Yojimbo(Kurosawa-Mifune)/Pro hrst dolarů(Leone-Eastwood)/Last man standing(Hill-Willis).
Jak moc to je jinde nevím, já tohle příliš nesleduji, spíš mi vadí když když některé situace točí Ž pořád dokola.
Takže jsme se opět nedočkali oznámí, koho že to MŽ vykrádá a díky komu je slavnej… 😀
Jak nečekané. 😉
Ale určitě se u jeho dalších knih dočkáme ještě mnoha komentářů, kde nám bude tajuplně oznamováno, že to dělá a jak je to ošklivý pán. 🙂
vykrádač MŽ
… ale červíček pochybností začal hlodat…
A není lepší probírat konkrétní věci u aktuálního dílu než spekulace? Já se aspoň domnívám, že ona dynamika a tempo děje, resp. poměrné zvládnutí textu je u JFK 28 skutečně téma, které vystačí k tomu, abychom se tu zhádali dosytosti, kdo je jak moc (ne)náročnej čtenář 🙂
to Schramm
Když někdo řekne otčenáš, měl by říct i ámen.
Vraťme se raději k JFK.
Mně se tenhle díl líbí, nemám rád zběsilé tempo, kde se vším jen profrčí – pak jsou mi účastníci úplně lhostejní a nedokážu si to pořádně užít.
Libilo
Taky libilo. Ostatne jako vsichni jfk, ktere nenapsala Vrbenska nebo Prochazka.
Zdá se mi to, nebo vykopnutý Střelec teď vede pěkně špinavou odvetu? Tohle nevypadá na nic jiného, než na ventilaci nějakého osobního problému (do nějaké doby kamarádi a člen “podpůrného teamu” 🙂 Copak se to tam mezi vámi přihodilo, že jdeš na diskusi a cíleně zatápíš pod kotlem? 🙂
2 Jakub
Souhlas, na tuhle serii jsou Vrbenska a Prochazka moc dobri. Taky nevim, proc do toho pisou.
Sirius 2
Nejspíš proto, že JWP tu sérii spoluzaložil a je to pro něj srdcová záležitost
Mě zajímá, jak je to s tím údajným „plagiátorstvím“. Když někdo někoho takhle obviní, měl by uvést nějaké důkazy, a ne jen tak žvanit a dělat mlhavé narážky!
Škoda že se utápí talent zmíněných autorů a nejen jich v téhle už docela omleté záležitosti. Pokud si pamatuju tak před zahájením série se říkalo, že bude po nakopnutí od JWP a MŽ svěřena začínajícím autorům jako příležitost ukázat co v nich je. Ale nějak moc jsem těch skutečně začínajících v průběhu celé série nenašel. Jinak mě osobně to zhruba od třetího dílu připadne jako totální hovadina bez začátku a bez konce. Kdyby to bylo alespoň vtipný tak bych to vzal jako parodii. Ale tohle je úplně o ničem.
Sorry.
JWP má na víc! Sakra navíc!!
MŽ od Líhně upadl. Predátoři mne znudili asi ve druhé kapitole. To byla jasná vykrádačka a navíc tak nudně napsaná… Měl by jít do sebe, nebo definitivně upadne do Moudrého podprůměru… 🙁
KarelC: Střelče?
Ehm, upadnout do Moudrého podprůměru? Obávám se, že to není možné už proto, že Žamboch UMÍ psát. Takže i kdyby to skutečně dopadlo tak, že by jen dokola točil zažitou šablonu, bude to i tak přesahovat to nejlepší co Moudrý kdy napsal 🙂
Joker:
KarelC – KarelCedr jsem tu už sto let, zabruste do starších příspěvků, nebo si překontrolujte IPS.
údajný plagiát
Věnujte pozornost westernové sérii Sacketts od Louise L´Amoura. 😉