Agent JFK 04 – Armády nesmrtelných – Procházka Jiří Walker, Žamboch Miroslav

Na tuhle otázku bych mohl nějak efektně odpovědět v samotném závěru recenze, ale na rozdíl od Procházky dám před efekty přednost srozumitelnosti:
Bohatě to stačí jen v případě, že jako čtenář nepožadujete nic víc.
Pokud očekáváte pouze humor, akci a působivé scény, jistě vás čtvrtý díl série nadchne. Sami autoři ji prezentují jako jednoduché odpočinkové čtivo, nehrají si na žádnou intelektuální literaturu. Chtějí jen pobavit dobrodružným příběhem a ukrátit tak čtenářům dlouhé chvíle. Tohle poslání se jim zřejmě daří. Agent JFK sice není žádný prodejní megahit, ale spokojených čtenářů si už během své krátké existence nalezl celé řady. Tím by mohla skončit upoutávka na knihu, nikoliv však recenze, poněvadž tento publicistický žánr nemá za úkol odhalovat pouze klady, ale zamýšlet se i nad nedostatky.

Staré problémy

Na úplném počátku byla myšlenka Miroslava Žambocha a Jiřího W. Procházky rozjet dobrodružný cyklus podle vzoru Marka Stona či Perryho Rhodana, ale udělat to jinak, po česku a lépe. Podle prvních čtyřech dílů lze konstatovat, že toho chtěli docílit složitějšími zápletkami, komplikovanějšími vztahy mezi postavami, nápaditějšími událostmi… Už od začátku se však táhne stejný problém. Čím složitější cíl si vytyčili, tím více si svázali ruce a uzavřeli se mezi nedotaženými motivy, které chtějí dovysvětlit až v průběhu série, místo aby je měli vyřešené předem a čtenářům v každém dílu významně naznačovali „pravdu na pozadí“ a tím je lákali na další díly, podněcovali v nich nedočkavost. To se tak úplně nepodařilo.

Autoři chtějí čtenářům předávat pouze ty informace, které má sám hlavní hrdina John F. Kovář, který je v agentuře teprve krátce a zatím se považuje za pouhého žoldáka, který do složitějších věcí nevidí. Ale tím způsobují poměrně slušný chaos a nesrozumitelnost, proč zrovna agentura dělá to, co dělá, a jakým způsobem toho dosahuje. Přitom by stačilo málo. Aby Kovář komentoval věci, které mu nejsou jasné a lákal čtenáře na další díly tím, že bude prohlašovat, že se všem záhadám povídá na zoubek. To je běžná praxe scénáristů všech seriálů, ve kterých dopředu neznáme všechny vztahy či význam jednotlivých reálií. Žamboch s Procházkou však zdánlivě nezaujatého Kováře posílají na mise, z kterých čtenář opravdu není moudrý.

Teprve ve čtvrtém dílu je jasné, proč vůbec tentokrát agentura zasahuje. Ta se má starat o rovnováhu paralelních světů, proto je jasné, že když hlavní záporák X-Hawk chce vytvořit svůj vlastní svět tím, že jiné tři zdevastuje, pak čtenář chápe, proč agentura musí jednat. V předchozích dílech to však příliš jasné nebylo a není ani zpětně. Ano, můžeme doufat, že se mnohé nedostatky v průběhu dílů vyjasní, ale nejsou-li k tomu žádné náznaky, pak každý konkrétní díl s nelogickým dějem zůstává dílem s nelogickým dějem.

Čtvrtý díl je bohužel nelogický zase co se vyřešení zápletky týče. X-Hawk získává magický šém rabbiho Löwa, kterým oživí čínské hliněné armády, které vyrážejí zničit Evropu. Protože víme, že každý díl je samostatný, můžeme si být jisti, že se tato mise vyřeší a armády budou poraženy. No jo, ale co je to za řešení poradit si s oživlými hliněnými figurami, když logika říká, že důležitější než hlína je ona substance, která ji oživuje. Ale to bohužel autor vůbec nereflektuje a spokojuje se pouze s rozmlácením figurek – cenných (X-Hawk je sem přemístil  z jiného století, kdy byly ještě věkem neporušené), ale to neznamená, že nenahraditelných.
A opět si můžeme říci, že se to třeba v budoucnu vyřeší, ale podle anotací dalších dílu spíše nikoliv. A tak po tom všem řešení nedostatků mi nepomůže jiná rada než: „to neřeš.“

Klady, a není jich málo

Pravdou zůstává, že i přes všechny problémy působí Agent JFK jako přínosný projekt. Nejenže poskytuje spoustu zábavy, ale přináší do české sci-fi a fantasy, co tu ještě nebylo. V budoucnu spojí do jednoho projektu spoustu známých i začínajících spisovatelů, kterým ti zkušenější podají pomocnou ruku.

Konkrétně čtvrtý díl stojí na zajímavém nápadu s oživením terakotových armád golemovým šémem, obsahuje obrovské množství vtipných a efektních situací a nezklame žádného příznivce akčních scén. Přestože Žambochův Kovář se od Procházkova Kováře dost liší, daří se jim dobře rozvíjet společné motivy. Například prohlubující se vztah k Andree de Willefort. Žambochův Kovář si ji sice oťukává a snaží se upoutat ji, zatímco Procházkův Kovář ji balí jako středoškolák svoji spolužačku, postupné prohlubování vztahu však mají autoři pěkně odstupňované. Funguje to. Stejně tak se dozvídáme o vztazích mezi členy a sekcemi obří agentury E.F. a od toho můžeme do budoucna zcela reálně očekávat velké věci. Čím více se bude Kovář nořit do hloubi účelu, úkolů a fungování agentury, tím bude jistě stále více narážet na překážky.

Úvodní rozjezd série se příliš nevyvedl. Autoři se teprve za běhu učí psát seriál, proto zde najdeme určité nedostatky. Situace se ale postupně viditelně zlepšuje! Takže si slabou chvilku vybrali hned na začátku a později to může být jen lepší. Autoři propracovávají systém paralelních světů, vztahy v agentuře, zvyšují a projasňují důležitost jednotlivých misí a tak dále. Má tedy smysl číst první čtyři díly? Jistě, je to odpočinkové zábavné čtivo, které obsahuje tolik dobře napsaných scén, že by bylo škoda, kdyby je milovník tohoto druhu literatury minul.