Against a Dark Background – Iain M. Banks

Against a Dark Background se neodehrává ve vesmíru Kultury (Líc a rub), takže pan Banks mohl vytvořit nové reálie a do nich zasadit příběh se sice nepříliš originální zápletkou, zato velmi precizně zpracovaný. A jak je už u něho zvykem, nechybí překvapivý konec.

O co jde? Sharrow je jediným ženským potomkem aristokratické rodiny. V minulosti mezi jejími předky a poněkud zvláštním náboženským kultem (uznává oběti) vznikly rozpory (únosy a krádeže), které dle jejich Boha brání znovuzrození mesiáše a nástupu nové, lepší éry. Jediná možnost, jak této katastrofě na konci jednoho velmi vzdáleného milénia zabránit, je buď Sharrow zabít, nebo dostat zpět do vlastnictví ukradený majetek – velmi vzácnou zbraň.

Takže Sharrow má asi jeden rok na to, aby před členy náboženského kultu prchala, nebo našla takzvanou “Lazy Gun” a odevzdala ji bratrstvu. Což se samozřejmě dá spojit dohromady. Takže kolem sebe shromáždí další čtyři velmi dobré přátele, kteří v minulosti bojovali po jejím boku a společně jsou spojeni jakýmsi mentálním poutem, jež jim umožňuje lépe se znát, odhadnout reakci všech členů týmu a automaticky se tak kolektivně přizpůsobit jakékoliv situaci.

Zápletka je tedy jednoduchá. Přežít rok, anebo odevzdat zbraň. Ale co je velmi zajímavé a důležité, tato “Lazy Gun” je poslední z osmi a funguje na principu paralelních realit. To znamená, že když s ní namíříte na postavu, může se objevit třeba nosorožec, který ji roztrhá na cucky a zmizí. Nebo ji může proletět šíp, přejet odnikud se objevivší auto atd. Pokud zaměříte město, může na něj spadnout meteorit, vybuchnout atomová bomba, přijít potopa, prostě cokoliv myslitelného i nemyslitelného. Ovšem jak je v knize psané, jeden blázen chtěl například zničit hvězdu, což už bylo příliš a sám i se zbraní zmizel. Což je také důvod, proč vznikly kulty, které “Lazy Gun” uctívají jako boha (dříve bohy), jelikož si myslí, že je inteligentní a opravdu velmi mocná. Proto by každý, kdo by tuto zbraň vlastnil, mohl lehce ovládnout jednu sluneční soustavu, ne-li víc. A nikdo by se mu nemohl postavit, protože technologie mezihvězdných letů a jiné high-tech vymoženosti byly ztraceny v minulosti a dochovaly se jen střípky znalostí. Z toho důvodu se v knize setkáte s bicykly, auty, stíhačkami atd. Samozřejmě na jiné úrovni než dnes, ale i tak dosti blízko nám známým vynálezům.

Podívejme se blíže na obsah. Zaráží mě fakt, že všichni hrdinové mají kolem dvaceti let. Vím, že to jsou již dospělí lidé, ale i tak… Kolem sedmnácti bojují ve vesmírných stíhačích, mají za sebou hromadu zkušeností (všeho druhu), zabíjejí jako rození vrazi a tak podobně. Možná to bude v budoucnu jinak, ale současný vývoj civilizace tomu zdá se spíše odporuje. To už se spíše tento fiktivní svět podobá více středověku nebo fantasy, kde mohou pomalu patnactileté děti běhat po světě, ohánět se obouručním mečem a ještě u toho stíhat kouzlit. Pokud ale tento fakt přehlédnete nebo ho budete brát prostě za danou věc, kterou nemá smysl řešit, není až ke konci žádná jiná trhlina, která by vás zarazila.

První polovina knihy působí malinko rozvláčně a mnoho se toho neděje. Staří známí se dávají dohromady, neustále jste vraceni do minulosti a vzpomínek Sharrow a poznáváte její osobnost. Proč má takový charakter, proč ji její nevlastní sestra nenávidí, proč je její bratranec svým způsobem šílený… Ke konci těchto flashbacků do minulosti ubývá, zato přibývá akce :-). Pokud byste skončili číst někde v polovině, přišli byste o to nejdůležitější z celého díla. Protože při posledních stránkách jen budete valit oči, jak se to všechno řítí vpřed tempem rozzuřeného rychlíku, a na uplném konci při odhalení celé pointy jen stihnete zalapat po dechu. Takový konec totiž určitě nikdo z vás čekat nebude. Jestliže byla zápletka primitivní, tak konec se s ní co do jednoduchosti může srovnávat. Ne nadarmo se však říká, že v jednoduchosti je síla. Ale jen málokdo toto heslo umí využít jako Banks.

Vše je psáno na pohled snadným stylem, napadá mě slovo odlehčeným. Rozhovory jsou opravdu živé, postavy jednají jak mají a často se přistihnete, že se usmíváte. Interakce mezi hrdiny je často humorná a o různé nadsázky není nouze. O to víc vás ten konec překvapí :-). Když už se tedy dostanete ke knihám I. M. Bankse a nechcete ze začátku zabřednout do složitého vesmíru Kultury, začtěte se do Against a Dark Background. Je to jen jedna kniha, která si nečiní nároky na pravou hard sci-fi, ale dokáže velmi dobře pobavit a ukázat, čeho všeho je člověk při své stupiditě a ideálech schopen se dopustit.