V současné době se příznivcům nezničitelného kapitána dostává do rukou další svazek série „A“ z pera tuzemského autora. Štěpán Kopřiva využil některých reálií jak původní řady, tak i svých tuzemských předchůdců, a vytvořil dosti neotřelé dílo.
Mark Stone tentokrát zaskakuje za “nedopatřením” raněného kolegu jako agent Bezpečnostní služby pro vnější planety, která momentálně spadá pod velení generála Khova. Jeho úkolem je vyhledat tajného spolupracovníka BSVP na Terranii IL a s jeho pomocí vykoupit od únosců profesora Gonzalese, armádního specialistu na řízené mutace.
Planeta sama je v úpadku a její technika se pohybuje někde na pomezí 20. a 21. století, což poněkud omezuje možnosti agentů. Na planetě soupeří dvě drogové mafie, jedna prodává “osvědčený” fim, druhá (relativně nová) rozšiřuje novou drogu “adarhargský jed”. Do toho přilétá náš nezničitelný kapitán se svým úkolem (leč bez své “chůvy” Raye, který je v generálce). Vzápětí se ukazuje, že nic není tím, čím se zdálo být a situace se od počátku komplikuje.
Celý příběh je napsán v odlehčeném duchu. Už úvodní pasáže předznamenávají celkové ladění a komu by ani po jejích přečtení nedošlo, jak budou vypadat další peripetie musí poznámka na str. 12 “…místním lidovým hrdinou je Glenn Ford, dělník, který v druhém roce kolonizace spadl opilý do nádrže s tekutým dusíkem” zcela jednoznačně vyjasnit situaci.
Ano, jde o parodii! Svižnou parodii zaměřenou nejen na Marka Stona, ale hlavně na akční filmy a jejich hrdiny, jasnovidce, detektivy a další jevy a zjevy nejen z filmu a literatury, ale i z naší současnosti. Autor paroduje zavedená žánrová klišé, využívá notných dávek specifického černého humoru a přitom se obratně proplétá nepříliš četnými zákrutami vcelku jednoduchého děje. Celý příběh je (evidentně záměrně) postaven tak, aby ho pochopili i tuctoví konzumenti této řady (tj. použití mozku je omezeno na nutné minimum), čímž se Štěpán Kopřiva snaží (zjevně poučen osudem Jablek z Beltamoru) vyhnout negativní reakci a spílání ze strany části čtenářstva. Jediné vskutku zajímavé připomínky lze očekávat ze strany vyznavačů moderních palných zbraní (osobně dávám přednost ládovačkám a z nábojových starším typům revolverů, v “moderně” upřednostňuji Sa. vz. 58, případně Dragunova), které by mohly přinést inspiraci pro další eskapády oblíbeného hrdiny.
Některé sečtělejší jedince možná napadne srovnání tohoto Kopřivova výtvoru s produkcí Kulhánkovou. Oba autoři parodují (každý svým osobitým způsobem) díla akčního žánru, každý z nich se ale pohybuje v jiné kategorii a je (v danou chvíli) zaměřen na jiný druh čtenáře (resp. konzumenta), i když některé Kulhánkovy starší povídky se svým stylem Adarhargskému jedu do jisté míry podobají.
Celkové provedení publikace odpovídá zavedenému stylu, tradiční obrázek Petra Bauera na obálce rámcově odpovídá obsahu, redakční práce nevybočila z normálu, jen zařazení v tiráži (Mark Stone 4, řada A, svazek 3) neodpovídá skutečnosti (M.S.65, A6), což by mohlo později působit potíže s případnou citací.
po prochazkovom veldiele som si myslel, ze horsie to napisat snad nemozno… kopriva to skoro dokazal…
Teda…
…na našem stánku už tento díl ležel, inu, zakoupil jsem ho a během hodiny přelouskal. Bohužel, musím říct, že Štěpán Kopřiva (ač můj docela oblíbený autor) nedokázal udržet ani minimum zábavnosti, které do příběhu vnesl jeho “otec” J.P.Garen… Sice se říká, že o Kopřivu se dobrý nespálí, ale v tomto případě to zjevně neplatí. Nevím, kde nechal pan Pešťák oči, nebo jinak, nevím, jestli to skutečně četl nebo jestli jenom cituje zadní stranu desek… Jediná dobrá věc na tomto díle byl konec. Teda tím myslím ten nápis KONEC na poslední stránce. Příběh totiž kompletně postrádá humor, nechápu, jak někdo mohl napsat, že je to parodie… Navíc se Mark Stone v polovině příběhu nakazí něčím, proti čemu je AIDS jen mírná rýma a ani na konci tohoto “dílka” nebyl vyléčen… Chystá se snad pan Kopřiva na pokračování ???Ne, toto opravdu není cesta dál. Radši se do toho už, pane Kopřiva nepouštějte, předejte otěže panu Dobešovi, protože o Dobeše se nespálí nikdo.Rozhořčený čtenář.
teda tahle “parodie” je hooodně špatná, hodně nudy a žádná zábava. Od Š. Kopřivy jsem čekal víc… U Stonea jsme zvyklí na zabíjení a spaní se vším co aspoň trochu připomíná mladou hezkou domorodku, ale tadyto zabíjení tolika lidí a drogy je podáno tak, že to vůbec není vtipný. Jiný téma by zrovna neškodilo, ale radši nového autora !!! (nebo s tim už Stonem skončit a když chtěj naši autoři psát “poklesle” tak ať si na to už neberou Stonea :))
Tak jsem si to precetl a je to fajn parodie. Spousta schovanych i ocividnych narazek nejen na Stouna. Tohle bud ortodoxni stounovci nepoberou, nebo se namichnou. Pro vsechny ostatni je to docela dobra volba jak si ukratit cas. Pro mne daleko lepsi a hlavne zabavnejsi, nez jakykoliv jiny Stoun.
To byl APRÍL 😀
Když se někdo koukne na datum, kdy byl můj příspěvek psaný, možná pochopí, že to byl jen pustej aprílovej vtípek. Ve skutečnosti se mi tento díl zrovna líbí a jméno autora (pro zapomnětlivé – Štěpán Kopřiva) byla jediná věc, která mě dotáhla ke koupi… A myslím, že jsem těch 70 Kč vyhodil za dobrou věc :-DOmlouvající se čtenář
Aha, tak v tom by April clovek nasel jak hovno v kupce hnoje. :o)
Teda obracene… Sakra, nejak jsem se do toho zaplet… :o) Kazdopadne Koprivova Stouna doporucuju jako vybornou odreagovacku april-neapril.
Tak to jo… Já si hned říkal, že to tak nějak bude 😀
odreagovacka by sedela, ale preco to robi zo stonea? to je akoby snehulienka bola slapka a sedem trpaslikov bolo westernovych sedem statocnych…
Je to povedená věc, opravdu je to psaný tak, aby to pochopil i občejnej čtenář Stonea, ale jak vidno, přesto to někteří nepochopili…
Jenom místama je to trochu přehnaný- trochu moc mrtvých, jednu ženskou neo… jenom proto, že má chapadla, apod.
blahoslaveni chudobni duchom, lebo ich je kralovstvo nebeske… toto snad pochopia i niektori sofistikovani necitatelia stonea…