Jméno u nás rozhodně ne neznámé. Ale možná netušíte, jak staré vlastně všechny jeho knihy, se kterými jsme se u nás setkali, jsou. Třeba Enderova hra je už z ledna 1985. A “Planeta zvana Zrada” vznikla už v roce 1978 (UK 1981) jako jeho čtvrtý román. A přesto ani pětadvacet let na kvalitě nemůže nic ubrat. Nebo ano?
(Tato recenze se týká titulu, který, jak se dočtete v závěru, je téměř nemožné sehnat. Celé dílko bylo autorem v roce 1988 přepracováno a v nové verzi vyšlo před čtyřmi lety i u nás v nakladatleství Návrat. Novější verzi jsem nečetl, ale pokud je s ní někdo ze čtenářů obeznámen, může v komentářích k uspokojení určitě nejen mé zvědavosti napsat svůj názor a připomínky, co se za ty roky změnilo. Ať už kvalitativně, či kvantitativně…)
Může čtvrt století ubrat na kvalitě knihy? Částečně ano. Ale jen díky jinému přístupu ke sci-fi před tak dlouhou dobou. Dříve zpravidla v knihách vystupovali neohrožení hrdinové, kteří úspěšně ničili své nepřátele a s úsměvem na rtech prokličkovali všemi kulkami, lasery a všemi problémy vůbec. Na planetě Zrada se už ovšem dočkáme trochu inovativního přístupu, i když onu častečnou naivnost samozřejme naleznete i zde.
O co vůbec jde? O nic složitého. Lanik Mueller se bohužel stane člověkem se schopností radikální regenerace. Co to znamená? S normální regenerací není nic problém. Někdo vás prošpikuje mečem a vy za pár hodin opět vesele pobíháte kolem. Ale pokud jste takzvaní radikální, začínají vám růst všemožné až nemožné končetiny. Takže ze začátku je Lanik mužem jak má být, akorát s prsy jako správně vyvinutá žena. A že mu později začne růst více končetin (a to úplně, zdůrazňuji, úplně všechny), to je bohužel tristní fakt.
A jak vůbec může existovat regenerace? Všichni Muellerove mají tuto schopnost a komerčně ji využívají. Přes jakési vesmírné nákupní roboty prodávají vyprodukované ruce, nohy, hlavy, no prostě vše, co se jim podaří geneticky vytvořit. Za tyto produkty dostávají železo, díky kterému mohou dělat zbraně (meče) a bojovat proti jiným rodinám. A co je pro všechny konečným cílem? Mít dostatek železa a postavit raketoplán, který by je dostal zpět do vesmíru (sice nevím, jak by to dokázali jen se železem, ale budiž), kde ostatní lidstvo bez problému létá, pije, miluje se, prostě žije a využívá všech výdobytků moderní doby. A to vše je kolonistům zakázáno jako ono proslulé jablko.
Samozřejmě. Jak zjistíte později, takových rodin je více a každá má svou specializaci, kterou železo získává. Sami se postupně se všemi seznámíte a až na úplném konci pochopíte, jak takové složení na planetě vůbec může existovat. Protože kvůli hrdinským a poznávacím výpravám Lanika si budete připadat jak v cestopisech. V exilu se dostane do všech světových stran, kde podle všeho není možné přežít, případně se odtamtud ještě nikdo nevrátil. Ovšem jako správný nebojsa se do všeho vrhá po hlavě, a když už na ni prece jenom z velké výšky dopadne a něco škaredého si udělá, regenerace vše zařídí.
Vše působí trochu jako Dračí doupě. Lanik prožívá všemožná dobrodružství a jakoby za všechny útrapy získá možnost něco nového se naučit. Nebudu prozrazovat více, snad jen, že na konci knihy z něho bude typická komiksová postavička, která by si to s přehledem mohla s kýmkoliv z této silonem maskované říše rozdat.
To ale neznamená, že se nebudete bavit. Sice celou dobu budete vědět, že stejně nemůže doopravdy zemřít a vždy se ze všeho dostane, ale i tak budete očekávat, kam ho nohy zanesou a co za překvapení ho čekají. I když najdete některé logické chyby, které celý příběh trošku oslabují (např. jedna konkrétní schopnost dokáže anulovat působení druhé, což si autor neuvědomil), přeci jen jde na svou dobu o velmi dobré dílko a i dnes ve vlaku dokáže cestu více než jen zpřijemnit.
Bohužel tuto knihu seženete jen v anglickém, holandském, francouzském a španělském znění. Jak jsem zmínil na začátku, v ČR se setkáte jen s novou verzi. Ale dovolil bych si pochybovat, ze i ta bude lehce sehnatelná. Ale kdybyste na tuto starožitnost v jakémkoli jazyce náhodou někde narazili, tak aspoň budete vědět, o co se jedná.
Četl jsem před pár lety novou verzi, detaily si nevybavuji, ale kostra příběhu je identická s tou co jsi výše popsal…celkem zajímavá kniha…
Žádná sláva
Taky jsem to četl, rozhodně to však není knížka, kterou je nutné mít v knihovně, absolutně stačí si ji půjčit v knihovně.
Zrada ako odrazový mostík pre Endera je príjemným podhubím. Čítať tieto dve knihy v opačnom poradí neodporúčam.
curácy zasraniii
ja sy mislym, ze tady nehulite tak jako ja a az me negdo naserete, tak vam dam do rozkrku a jsem Nakor
Re: curácy zasraniii
Jestli ty jsi Nakor, tak ja jsem Pepek namornik…