Klany Alfanského měsíce – DICK Philip Kindred

Tím nechci naznačovat, že by se zde vyskytovala sličná agentka a neohrožený lovec “pravdy”, ale i zde se dá přežít jedině s heslem “nevěřte nikomu”.

Dick je všeobecně známý svými temnými romány, které jsou místy paranoidní, místy schizoidní, ale jen zřídka veselé. Ani tento se od nich neliší: Humoru pomálu, ale paranoia kam se jen člověk podívá. Není se ani čemu divit:

Studená válka se přiostřuje, všude se jen hemží mimozemšťany se všelijakými nepříjemnými vlastnostmi, Země se vzpamatovává z války s Alfany, nechvalně známá CIA je všude a co je nejhorší, právníci jsou ještě otravnější než kdy dříve. V této ponuré budoucnosti se nežije lehce a to nemusíte být řadovým zaměstnancem CIA se sadistickou megerou místo manželky.

Přesně tohle je ovšem případ Chucka Rittersdorfa, hlavního hrdiny knihy. Okolo něj se začíná točit stále více podivných lidí, mimozemšťanů, organizací a nakonec i vlád. Kdo vlastně spolupracuje s kým? Kdo koho podvádí? A která strana je vlastně kladná?

Celý vír znepřátelených stran se točí okolo Chucka, ale ten se do něj připletl jen omylem. Ve skutečnosti jde o jeden “alfanský měsíc”, na kterém Země vystavěla před válkou místo kolonie blázinec, ale po letech již tato osada teoreticky získala samostatnost. Tím se do hry dostává další strana – potomci šílenců hospitalizovaných v bývalé nemocniční kolonii, kteří vytvořili svéráznou civilizaci a rozvinuli své choroby do nečekaných důsledků. Boj o ovládnutí kolonie může začít.

O Dickových knihách se dá jen stěží tvrdit, že patří do oblasti jednoduchého nebo odpočinkového čtiva. Zároveň ovšem v žádném případě nepatří mezi komerční řemeslnou tvorbu bez nápadu. Kdo se tedy smíří s tím, že dostává do ruky knihu, která se akčně jen tváří, bude potěšen velmi neotřelými nápady a množstvím zvratů. Skutečně jsem až do konce knihy nedokázal odhadnout nejen její konec, ale dokonce ani která strana je vlastně kladná. Bráno do důsledků to nevím dodnes, ale v tomto případě to rozhodně není na závadu.

Na knize mne mrzelo, že hlavní hrdina se příliš podobá obyvatelům kolonie na “alfanském měsíci”. V závěru knihy je sice shledán duševně zdravým, ale jeho chování spíše odpovídá těžké maniodepresivní psychóze, kde jsou stavy absolutní deprese střídány manickými fázemi sebedůvěry a horečné aktivity. Lidsky řečeno: Autor s hrdinou smýká jako s hadrovou panenkou a jeho charakter se mění stánku od stránky. Místy se prostě chová naprosto nelogicky a nesmyslně.

Závěrem se dá říci, že kniha není určena na volné odpoledne na plovárně, ale spíše do chmurného podzimního večera po důkladném zabezpečení bytu proti odposlouchávání. Děj je velmi invenční a hýří nečekanými nápady, osoby jsou dostatečně záhadné a těžko říci, s čím se vytasí příště, ale hrdina se bohužel chová jako psychotik, kterým by být neměl. Škoda, kdyby hlavní hrdina jako psychotik popsán byl, byl by to další originální prvek a kritici by přišli o argument.

V každém případě nezapomeňte: Nikomu nevěřte! Víte, pro koho pracuje váš pes?