Ďáblovy dcery – Mostecký Jaroslav

Historička přinese historikovi část starého textu a on ji za to nechá přečíst své dvě povídky s podobným tématem a ještě jí nalezne druhou část jejího textu… a Ďáblovy dcery jsou kompletní. Všechny tři povídky, které spojuje jak společné téma, tak jedna postava, spojuje i příběh ze současnosti a nutno podotknout, že je poměrně slabý. Dostatečně však oživuje fantasy povídky, které by byly bez něho sice stejně dobré, ovšem pospolu by působily poněkud neslaně nemastně. Povídka, která je roztržena na dvě části, se odehrává ve Španělsku a jednou z vedlejších postav je Viking Koro, který je hlavním hrdinou dvou zbylých povídkách, jež se odehrávají na Islandě a svým stylem se velice podobají Mosteckého trilogii Vlčí věk. První část příběhu “španělského” je velmi poetická a působí dostatečně odlišně od poněkud akčnějších “islandských” povídek, to však už neplatí o druhé části. Jako by to vůbec nebyl jeden text, roztržený ve dví. A to je asi největší chyba celé knihy. Texty jsou přece prezentovány jako “od jiného autora”, a proto by tak měly alespoň trochu vypadat. Na “španělském” měl být přece použit starší jazyk (nějaké ty přechodníky apod.). Pak by byl zážitek z knihy naprosto autentický. Mostecký se však rozhodl napsat to celé tak, jak mu to vyhovuje nejlépe, tedy všechno stejně. Škoda.

Stále jsem ještě neprozradil hlavní myšlenku knihy. Panny, které se rodí dospělé z dračích vajec, jsou překrásné, svůdné, ale velmi nebezpečné. Stejně jak umějí milovat, umějí i zabíjet. Jsou tou nejkrásnější pohromou pro muže. Brianovi zabije jedna dračí panenka bratra. Pomstí se nejen na ní, ale i na dalších dračích panenkách. Jeho cesty ho zavedou i do Španělska, kde pod jménem Koro Seveřan stále bojuje za svou oprávněnou nenávist vůči těm ďáblovým dcerám.

Provedení knihy je ve vší kvalitě s jednou “maličkostí”. Překlepy. Zatímco ve vítězné povídce nenaleznete snad ani jeden, v ostatních textech se překlepy množí jako houby po dešti. Cover art se krásně k příběhu hodí. Ten, kdo ho vybíral, měl šťastnou ruku.

Pokud jste se nenabažili vikingských příběhů dost a naopak jste si je v podání Mosteckého oblíbili, je pro vás koupě této knihy povinností. Až na výhradu, kterou jsem uvedl výše, si snad není nač stěžovat. Nebudu knihu hodnotit po stránce historické. Historik nejsem. Rád ji ovšem doporučím všem. Ďáblovy dcery budou zcela jistě ve hře o nejlepší fantasy knihu letošního roku. Mostecký začíná být fenomén. Doufejme, že fenoménem se ještě dlouho udrží. V současné době prý chystá ještě sci-fi sborník povídek. Po hororu (Čára hrůzy) a fantasy (Ďáblovy dcery) tedy splatí svůj „dluh“ i sci-fi. Máme se nač těšit.