Přemýšleli jste někdy o tom, jaké to je být hrdinou? Navíc v pubertě? O slastech a strastech mladého prince Neodolatelného nám ve svém debutu vypráví v ČR málo známý John Moore. Nutno dodat, že poměrně úspěšně.
Illyrie, ve které se Zabij a zachraň odehrává, je na první pohled úplně normální pohádkové království. Oheň dštící draci unášejí spanilé princezny, zlí černokněžníci vězní neposkvrněné panny a moci chtivé čarodějnice se snaží pomocí magie ovládnout svět. Proti nim všem musí zákonitě stát hrdina, kterým je princ Neodolatelný. Jak sám říká, jeho práce se skládá ze zabíjení a zachraňování. Podniká výjezdy po celé zemi, při kterých osvobozuje slečny z tenat toho či toho zloducha. Celý národ ho zná jako nepřemožitelného, hrdinného, krásného a cudného. Nic není však tak, jak to na první pohled vypadá.
Princi Neodolatelnému totiž celá tahle komedie už leze krkem. V dešti v blátě se musí trmácet do nejzapadlejších království, aby osvobodil dceru vlivného kupce, tři hodiny musí mrznout pod hradní věží, aby princeznu zachránil až v té opravdu poslední chvíli. Není snadné udržovat svou úroveň. Navíc, když jste v pubertě.
Ta hlavní postavou zmítá opravdu hodně. Princ má svého panictví už po krk a možný milostný románek se v poslední době stává jedinou záminkou pro další a další nudné osvobozování. K jeho velkému smutku jsou ale ony panny většinou tak cudné, že mu nevěnují více, než-li poplácání po rameni nebo polibek na čelo. Neodolatelný z toho někdy opravdu šílí a pro nahé ňadro by šel na kraj světa. Alespoň tak nějak mi to občas připadalo.
Na začátku knihy princ s jen mírným vypětím porazí dalšího nejmocnějšího mága v zemi. Společně se svým věrným panošem Wendellem se vrací na otcův hrad a tentokráte je už opravdu rozhodnutý dát si v práci hrdiny přestávku. Marně prosí tatínka krále o malý výlet do podhradí (je tam nevěstinec abyste rozuměli). Král nepovolí a stále více rozmrzelého synka pošle na další výpravu. Neodolatelný má jet vysvobodit princeznu Annu, kterou tyranizuje její nevlastní matka.
Neodolatelný přijíždí na zpustlý hrad, kde se seznámí s krásnou Annou a svůdnou Rubínou. Macecha se jej k jeho radosti pokusí svést, ale nakonec se rozhodne využít jeho panictví, jež mu má pomoci při hledání cenného grálu. Za něj mu má být poskytnuta štědrá odměna…
Zabij a zachraň je majáčkem blikajícím v oceánu mainstreamu. Děj je zcela jistě inspirován lidovými pohádkami, což však nebrání, aby do něj nezapojil také sex. Ten se mi totiž na Moorovi líbil nejvíce. Debaty Neodolatelného s Wendellem o ženách mne někdy dovedly až slzám. Občas mi se mi zdálo, jakoby autor při psaní knihy stával poblíž laviček v parku a poslouchal, o čem a jak se baví dnešní mládež. A lechtivější scény? No, řekněme, že po jejich přečtení jsem dostal chuť zavolat své přítelkyni, co že to zrovna vlastně dělá a jestli nemá náhodou čas…
Toto dílo je vyloženou oddychovkou. Snad jen Rowlingová by se mohla s Moorem měřit v lehkosti děje. Neumím to přesně popsat slovy, jednoduše se při čtení neustále usmíváte od ucha k uchu ani nevíte proč. Je to opravdu pěkná knížka, i když něco hlubšího v ní budete hledat jen těžko. Máte dost zdlouhavých a zdánlivě nekonečných ság od klasických autorů? Čtěte Zabij a zachraň, to je ten pravý oddych pro vás.
Osobně bych hodnocení umístil mezi sedmičku a osmičku. Po dlouhém uvažování jsem rozhodl pro:
Jsou důležitější věci na světě než sláva…
…třeba sex! Po dlouhé době zase z nakladatelství Polaris vyšla kniha, která se dá zařadit k fantasy. A to nejen fantasy ledajaké, ale přímo humorné. Po výborných zkušenostech z Kedrigernem a Východem Modrého Měsíce jsem byl zvědav, co nového toto vydavatelství představí. A nebyl jsem zklamán! Zabij a zachraň se směle výše jmenovaným knihám může rovnat.
Illyrijský princ, jehož jméno Neodolatelný je vše říkající, je povoláním jaksi „profesionální hrdina“. Když se nějaká dívka ocitne v ohrožení života přičiněním zlých čarodějů či když vesničany ohrožují loupežníci nebo zlí rytíři, nastává jeho čas. Objeví se v ten pravý okamžik a s úsměvem na rtech všechny zlosyny porazí a případně i zapíchne mečem, nejsou-li dost rychlí, aby před ním prchali z plna hrdla ječíce. Zachráněná dívka (povětšině panna) pak svému osvoboditeli s uzarděním vřele děkuje (někdy mu dá i pusu). Pak je ve vší počestnosti doprovozena do bezpečí. Vzápětí se šlechetný zachránce rozloučí a vydává za dalším dobrodružstvím.
Je zde ale jistý problém. Princ Neodolatelný má zachraňování krásných panen za hubičku právě tak akorát. Touží spíše po tom, aby ho některá z dívek odměnila něčím jiným za to, že za ně nastavuje svůj krk (třeba svým tělem). Neodolatelný je totiž právě ve věku, kdy s ním „mává“ puberta, a celé dny nemyslí na nic jiného, než na to, jaké ňadra má asi ta která dívka. Žel musí budovat svou image, takže si k žádné nic nedovolí. A když už by se „něco“ stát mohlo, vždycky je vyruší!
Až jednou se vydává do Tyrovie, kde vládne krásná, ale zlá a zkažená královna žárlící na krásu své nevlastní dcery…
Autor se inspiroval u známých pohádek jako je Šípková Růženka, Popelka nebo Sněhurka. Postavy těchto pohádek si ale přetvořil podle svých, mnohdy velice originálních nápadů a názorů. Všechny je zasadil do svého světa a připoutal ke svému hlavnímu hrdinovi – princi Neodolatelnému.
Jak už jeho jméno naznačuje je krásný, silný, odvážný i duchaplný – prostě neodolatelný. Ovšem zdání poněkud klame. 90 % jeho mysli i těla se skoro neustále zabývá „něžným pohlavím“. Bohužel většinou spíše jen v teoretické rovině. Protože Neodolatelný je puberťák jako vyšitý. (Ostatně všimli jste si, že většina chlapů je v pubertě až do smrti?) Kombinací super-super hrdiny a dospívajícího mladíka dosáhl autor často velice kontrastních humorných situací a scén.
Přesto se však autor hrdinovi nevysmívá, jeho humor je laskavý a příjemný. Doprovází ho celou knihou, aby mu ji nakonec pomohl zakončit přesně tam, kde Neodolatelný celou tu dobu toužil být…(Chytřejší čtenář domyslí sám.)
Některé scény jsou fakt „boží“. Zejména, když autor využije starou pohádku a dá jí zcela opačný smysl. Tak třeba Popelka. Jmenuje se sice Cynthie, ale má macechu a pár ošklivých sester, které jí rády šikanují. Tu se objeví kmotřička víla a pošle jí na ples. Přesně jako v pohádce. Ovšem Cynthie patřičně instruovaná kmotřičkou spíše než na duchaplnou konverzaci a zářivé oči spoléhá na svůj sex-appeal. Párkrát se k Neodolatelnému při tanci přitiskne (s dmoucími ňadry) až mu to vezme řeč. A pak uteče (skleněný střevíček samozřejmě nezapomene zapomenout) a čeká. Neodolatelný je jí opravdu poblázněn, tedy jejím vnadným a přítulným tělem, a nechá jí všude hledat. A Cynthie je v ten správný čas objevena, přičemž princ doufá, že konečně budou jeho tužby uspokojeny. Ovšem ani víla ani Cynthie to nedělají pro princovy „modré oči”, ale …
A takových narážek jsou v knize spousty. Naprosto geniální je třeba způsob jakým si Neodolatelný poradil s Černým rytířem…
Stejně tak spojení středověku a moderního myšlení je unikátní a navozuje množství humorných situací. Co říci na to, že princ se věnuje zachraňování, aby zvýšil popularitu královského rodu u svých poddaných i v okolním světě? Nebo, že mu jeho úkoly jsou přidělovány tiskovým tajemníkem, který pečlivě vybírá, z čeho by království mohlo mít nejvyšší užitek? Či, že kouzelná zrcadla se dají pohodlně koupit na splátky, ovšem za synchronizaci s kouzelnou koulí se musí pěkně připlatit?
Zabij a zachraň jsem přečetl za několik hodin. Četla se mi s lehkostí a dosl
Reakce
Komentár Martina Fajkusa je skoro tak dobrý ako sama kniha 🙂 Obe odporúčam prečítať. Knihu možno odporúčam viac. Ale to len preto že ten komentár bol o 224 strán kratší 🙂
V jednom království za devatero horami a devatero řekami žije krásný princ. A jelikož je nejen krásný ale také velmi udatný, říká se mu princ Neodolatelný.
Princ je profesionálním zachráncem krásných panen a především princezen. Žádný drak, čaroději či zlá víla před ním neobstojí. Je nesmírně statečný, čestný, velkorysý – a bohužel také panic. Všechny zachráněné princezny jsou totiž sladké, cudné a nevinné, takže pro princovy přirozené tělesné potřeby jaksi nemají pochopení.
O nic více uznalosti neprojeví ani princův otec. Místo aby princi dal dovolenou, kterou by mohl strávit v některém z (velmi) soukromých penziónků s obsluhou v podhradí, pošle ho na další záchrannou výpravu.
Princeznu Annu totiž drzí v zajetí zlá čarodějka královna Rubína. Ta jej však, dobře si vědoma princovy slabé stránky, obratně přiměje, aby místo zachraňování Anny vyjel hledat magický předmět – grál plodnosti. A Annu pro jistotu pošle s ním.
Grál se nachází v zámku zarostlém neproniknutelným šípkovým houštím. S pomocí kouzelníka princ trnitou překážku překlene a co v zámecké věži nenajde? Spící princeznu či lépe řečeno vyschlou mumii, kterou, vědom si svých povinností, sice s nechutí ale přece jen políbí. Mumie se vskutku promění zpátky na princeznu. Nevinnou, sladkou a krásnou princeznu Jitřenku. Jak ovšem vzápětí vyjde najevo, Jitřenka nevinně pouze vypadá. Je totiž těhotná a to s princem, jehož si měla vzít předtím, než usnula. To ovšem nestihla a tak čeká nemanželské deťátko. Když se ovšem zjistí, že oním princem byl Neodolatelného otec a když po příjezdu na hrad věrní rádcové princi oznamují, že konečně nalezli dívku, co na posledním bále ztratila skleněný střevíček, věci se definitivně zkomplikují.
Mě osobně příběh připomněl Ladovy nezbedné pohádky, ovšem ve variantě pro dospělé. Známé pohádkové příběhy se přelévají jeden do druhého, čtenář se tu a tam dozví zajímavý drb „jak to bylo doopravdy“, motivy hrdinů jsou daleko víc „ze života“, než bývá v pohádkách běžné.
Zkrátka, pokud máte rádi příběhy postavené na vtipu a na neobvyklé kombinaci obvyklého, toto je kniha právě pro vás.
Obálka vypadá zajímavě a slušně vystihuje obsah knihy, redakční práci a překladu lze vytknout nanejvýš maličkosti, které ani nestojí za to zmiňovat.
Dávám 7/10
Já bych to shrnula takhle: ta knížka je prostě super, musíte si jí přečíst!!! A pokud jste jí četli a nelíbila se vám (jsou takoví?) tak si ji koukejte přečíst ještě jednou, protože tady (ve vás) není něco v pořádku:-))) A pokud jste jí četli a ona se vám líbila, tak vás k tomu asi nemusím nabádat!