Mrtvý v parovodu – Vlado Ríša (ed.)

Díky
Už se o té knize psalo dost, ale opravdu si zaslouží další výbornou recenzi. Těší mne, že jsem zase byla v tak dobré společnosti 🙂

“Nutno alespoň přiznat, že zapojení orků a goblinů do steampunku (pokud by to opravdu byl steampunk) by mohlo být zajímavou inovací.” Vážně? Já bych řekl, že steampunk a goblini jdou k sobě jak zadek na plechový hrnec a už jsem toto spojení několikrát viděl.
Jinak já osobně jsem byl velice potěšen Darionovou povídkou v Krvavé cti a nechce se mi věřit, že by jeho zdejší dílo nějak pokulhávalo 🙂 budu se muset přesvědčit na vlastní kůži.

Jinak zajímavá recenze, kniha mě zaujala pojetím a jmény, ačkoli se trochu bojím, protože česká tvorba je místy úzkoprsá.

WarCraft, Warhammer, Dungeon Siege, Dungeon Keeper, Zelená ( 🙂 ).

ve Warcraftu je to rasa trpaslíků, která jezdí v parních strojích, helikoptérách a pálí puškama, což také platí o goblinech, či co to je za verbeš, kterou si lze najmout jako žoldáky (mluvím o trojce). Warhammer je na tom snad postavenej (?), nebo mi to tak vždycky přišlo. Ale třeba se pletu, mám doma jen jednu figurku orka s pistolkou.

Nehledě na to, že nejmocnějšími zbraněmi lidí ve Warhammeru jsou parní tank a suchozemská galeona 🙂 Ale já bych WH do steampunku také neřadil…leda že jako dark fantasy steamem lehce střihnutou

Warcraft 3
Ve Warcraftu 3 goblini přijdou s vyloženě steampunkovým “strojem” na rychlejší těžbu dřeva v druhé polovině kampaně za orky.

to Walome
Asi tak. Ono je vůbec na diskusi jak to s tím steampunkem jako subžánrem vůbec je, žánop 🙂

Co je vlastně steampunk?
Že se do toho vměšuji: zazněla tady poznámka o definici steampunku, což mne eminentně zajímá. Jak byste tedy kdo popsal co je steampunk?

to standa.e
Obávám se, že tohle nebyla definice, ale totální odsudek 🙂 Ale ten popis podstaty Star Treku byl naprosto přesnej :-))

to AKKK
Pokud podobně jako standa.e ponechám stranou skepsi a cynismus (dalo by se poukázat na drolení pojmů. kdy už nestačí jen steampunk ale máme už i dieselpunk; dodávám taky, že čtu steampunk rád :)), pak bych odpověděl asi takto: definici bych raději ponechal stranou a budu spíše mluvit o tom, jak chápu steampunk já. Je to pro mě žánr, který zásadním způsobem odkazuje k dějinám průmyslové revoluce a závěru 19. století, už s ohledem na svou profesi mám tedy tendenci ho chápat jako proud alternativních dějin (a proto cítím jisté pochyby stran toho, zda je steampunk jako subžánr skutečně životaschopný a svébytný). V tomhle ohledu např. nesdílím názor, používající škatulku steampunku ve vztahu k Miévillovi. Na druhou stranu vycházím jen z omezeného počtu titulů, které jsem zatím četl, tj. Cherrie Priest, Tim Powers a z našich Petr Schink. Bohužel, v antikvariátech a knihovnách marně pasu po Mašině zázraků, bylo by fajn, kdy se objevila reedice nebo nové vydání 🙂 Nakonec ale pojem steampunk stejně používám, páč je to prostě v komunikaci nejjednodušší 🙂

Steampunk
Chápu steampunk podobně jako Schramm, což je pojetí blízké době, kdy tenhle druh literatury vzniknul (80. léta 20. stol.). Možná bych byl jen trochu opatrný s těmi alternativními dějinami, nejsou nutnou podmínkou, ale často ve steampunku jsou, to je pravda… A taky nevidím Miévilla (resp. jeho první romány) jako steampunk, byť se to o nich často psalo. Dneska už je ale steampunk pro mnohé daleko širší pojem, zdá se, a dávno se už neváže jen k 19. století. Jo, a Mašinu zázraků (strašnej název!) bych taky rád viděl znovu vydanou, první vydání je velmi špatně přeloženo, chtělo by to udělat znovu a pořádně. V podstatě to je jeden ze základních kamenů klasického steampunku.

to Anna Š.
U mne je ten zájem o definice a termíny asi důsledkem nemoci z povolání 🙂 Ostatně už jako dítě jsem rád četl encyklopedie. Ano, jsem divnej 🙂

to Surveyor
Hmm, a co třeba vydat něco ve stylu middleagepunk 🙂

Nojono, dneska je steampunk hodně v kurzu. To jsou takové vlny, které nikdo nikdy neovlivní ani nepředpoví, jde jen o to rychle zareagovat. Takové Upíří deníky vznikly snad deset let před Stmíváním a tehdy po tom neštěkl pes… tak třeba, když uděláte pro Keyese nějaké to PR, tak to pomůže.

Jinak ještě k té defici – skoro se zapomnělo, že ve “správném” steampunku musí být protipól všech těch vynálezů = magie.

to Tlustý zlý strýc Leonard
A já myslel, že steampunk definovala Mašina zázraků, co tedy vyšlo dřív?

to sicco
Mašina zázraků vyšla v originále v roce 1990, zatímco Brány Anubisovy již 1983. Jinak zcela souhlasím s Leonardem – jest poměrně známo, že od určité úrovně technologie působí jako magie 🙂

to Kate
Jak roztomilá reakce! Ano, kupodivu někteří z nás i umějí anglicky a čtou angloamerická steampunková díla v originále, takže v zásadě vědí oč běží 🙂 Myslím, že jsem byl v recenzi dostatečně kritický, což nic nemění na tom, že diskuse o steampunku, a zvláště o tom českém je důležitá a potřebná. Ono taky není vše jen na internetu, milá Kate. A ten zaslaný český blog je trochu legrační, když už, dal bych přednost zahraničním periodikám, asi nejvíc respektovanému Steampunk Magazine (http://www.steampunkmagazine.com/). Skutečných českých steampunkerů je hodně málo, o to víc je agresivních fanatiků, zdá se.

to Kate
no, řekl bych, že AKKK číst umí s ohledem na to čím se živí 🙂

to Kate
Já hlavně vůbec nepochopil vůči čemu se vymezuješ. Proti recenzi? Proti názorům, které tu padly? Jakým? Proč?

Kate: Směl bych poprosit o specifikaci, co je onen “stokrát omílaný” a co onen “jiný” názor? Z předchozích příspěvků jsem to jaksi nepochopil… (Tím spíš, že mám dojem, že se tu předtím docela hezky projevovala pluralita způsobená právě tím, že je spousta způsobů, jak steampunk chápat.)
Obecně: Ohledně oné plurality. Podle mne je celá “steampunkovost” daná především pocitem – pro někoho je důležité, že autor uchopí devatenácté století a popíše je s tím, že je “něco jinak”, ať už technicky (což dělal již praotec Verne) nebo politicky; pro jiného je to kouzlo rytin (Zemanovy filmy) či nablýskaných přístrojů z oceli a bronzu (Wild Wild West, Adéla ještě nevečeřela); a další to může vzít striktně historicky a prohlásit, že zatímco příběhy zahrnující cokoli z výše zmíněného se psaly a točily odedávna, slovo “steampunk” je čistě komerční nálepka, vymyšlená jako protiklad cyberpunku jistým Powersovým kamarádem (tuším, že se jmenoval Blaylock). Osobně snesu kterýkoli z těchto přístupů a vadí mi pouze jeden – to když se (jako jsem to zažil právě na křtu Mrtvého v parovodu) sejde skupina pomatenců v krojích jakžtakž napodobujících devatenácté století (nic proti nim, sám se tak občeas oblékám taky), ověšených šperky sestavenými především z hodinových koleček (nic proti nim, i když tohle už bych na sebe nevzal), a pak začne nadšeně křepčit při metalové muzice (a proti té už mám v těchto souvislostech hodně, protože tím se celý zamýšlený kolorit definitivně zničí).

Myslím si, že dnešní steampunk už je opravdu daleko spíš životní styl než literární směr. Když se člověk začte do současných steampunkových příběhů, v zásadě se v nich stylově od 80. let změnilo jen málo, ale daleko podstatnější (a mediálně výraznější a vděčnější) je to oblíkání a řekněme muzika. Navíc dnešní steampunkeři často (nikoli všichni) už znají poměrně málo to, z čeho vycházeli kdysi jejich předchůdci, tj. kulturu 19. století. Suma sumárum: steampunk je to, o čem steampunkeři řeknou, že je steampunk 🙂 Ale to vlastně už dlouho platí pro veškerou fantastiku.

Ať se teda bavíme trochu konkrétněji. Mne na téhle debatě o definici steampunku zaujalo, jak je na tom třeba taková Cherie Priest. Její knihy se mi líbí moc, na druhou stranu, názorům, že celý steampunk je u ní jen takové pozlátko a v praxi v těch příbězích moc velkou roli nehraje, musím dát celkem za pravdu. Zrovna její knihy mi asi nejvíc pasují do té alternativní historie. Neb vzduchooď a mosaz imho steampunk nedělá 🙂

A bez rýpaní, taky musím říct, že mi moc nesedí ta atomizace na steampunk, teslapunk, dieselpunk, protože si nemyslím, že jsou to autonomní (sub)žánry, resp. že je mezi nimi takový stylotvorný rozdíl. Přijde mi to stejně zbytečné, jako kdyby se cyberpunk rozpadal na winpunk, macpunk a linuxpunk 🙂

to standa.e
Mám pocit, že na tomhle něco je. Když tak nad tím uvažuju, možná je opravdu steampunk čistá “forma bez obsahu” 🙂 Ale i tak hezky navazuje na 19. století – právě tehdy přece vzniká “estetismus” jako umělecké hnutí, objevuje se devíza “umění pro umění” (viz např. Oscar Wilde). A proč koneckonců ne? Co je na tom špatného? 🙂

to Schramm
Já bych se asi vrátil k tomu winpunku, macpunku a linuxpunku, to se mi moc líbilo 🙂

to standa.e
Tesilpunk? A co umakartpunk? 🙂

to Leonard
Určitě, dederonpunk. Ten umakartpunk by byla spíš československá varianta.

To Standa
Tesilky, cha! Co takhle chemlonová hrůza, na to jste tady zapomněli? I muži měli své úžasné tlusté a těžké kalhoty v hnusných barvách, takže ti tesiloví byli spíš v pohodě. A stejně všichni nosili džíny, ačkoliv nikdo neměl západní valuty ani bony. A vekslit se nesmělo (kamarádka měla velký vítr, aby ji díky provokatérovi vekslákovi nakonec nevyhodili ze čtvrťáku bez matury)…
Z chemlonu jsem měla sáčko doma dělané, to šlo, mělo podšívku, ale ty kalhoty, pánské obleky a šaty z různých odrůd uměliny (slotera a tak) byly někdy děsuplné. A mlátily elektřinou. A chemlonové koberečky ještě dnes vídám na zdech jako dekoraci…

Teda vi ste šicki úpa blbý ale dibiste umněly čýst tak si přečtete
http://www.sf-encyclopedia.com/entry/steampunk a tam to šecko je (skoro) to toťiš píšou fajn lidički kerí tomu rozumněj.

A jako sorry, ale zkoušet ze sebe ve fandomu dělat něco extra pomocí “když jsem byl malý, rád jsem četl encyklopedie”, to je megafail.

Já si na steampunk zatím názor pořádný neudělal. Vyšlo toho u nás celkem málo. Spíš se podělím s jedním přáním. Vydejte někdo steampunkové Vandermeerovy sborníky Steampunk (vyšly tuším tři)

to Berenika
Mám-li mluvit za sebe, názorem nemohu sloužit, neb zatím všechny recenze mne od koupě spíš odradily nebo spíš nepřesvědčily ke koupi. Co se autorů týče, já bych byl naopak zvědavý právě na Schinka (vedle klasika Medka, který nemůže zklamat). Jeho kniha se mi líbila moc a jestli je povídka z téhle antologie ještě lepší…

Normálně se k antologiím svých kolegů veřejně nevyjadřuji, ale tentokrát udělám výjimku – stejně jako kolega Kryštof Kudláč. Jsem opravdu nadšený, že někdo udělal sborník steampunkových povídek. Sám jsem ho chtěl sestavit, ale zatím jsem se k tomu nedostal. Za to má Vlado bod.

Celková úroveň knihy je dobrá, jsou tam kvalitní povídky a nemyslím si, že by nějaká z nich byla vyloženě slabá. Jako již tradičně nastavuje spodní hranici kvality právě Vladova povídka a myslím si, že by bylo lepší, kdyby své povídky do svých antologií nedával. Tentokrát mě ale aspoň Vlado pobavil několika nápady (hůř už bylo, tohle je na Vlada nadprůměr). Kniha na mě bohužel působí poněkud odfláknutým dojmem. Nedostatečné korektury, špatná sazba, žádné doprovodné texty. Před deseti lety se Vlado snažil mnohem víc. Vzhledem k obsahu však Mrtvý v parovodu patří mezi jeho lepší antologie.

Nejlepší je Medek. Závěr sice trochu zaostává, ale jinak je povídka perfektní a má úžasnou atmosféru. Budu ji nominovat v Akademii. Dále mě zaujala povídka od Novákové – její dílko má nápad, švih, napětí a styl. Z Novákové roste kvalitní spisovatelka.

Novela od Martina Dariona Antonína mě zklamala. Jeho román Zelená, který novele předchází, jsem nečetl a číst už ani nebudu. Nejdřív mě to totiž hrozně bavilo… a pak přestalo. Kouzlo netradičního jazyka a šílených postav moji pozornost paradoxně nebylo schopné udržet až do konce. Darion loni napsal lepší kousky (mrk). Přesto věřím, že se novela bude líbit zejména klukům, kteří ujíždějí třeba na Warhammeru a jsou pro každou vylomeninu. Povídka od Šochové má nápad i zajímavé zpracování ve stylu dávných romancí pro ženy, ale není to můj šálek kávy. Němcová proti ní psala akční dobrodružky a Austenová se se vztahy příliš nebabrala. 🙂 Za skvělé napodobení stylu si Šochová zaslouží obdiv, ale nevím, koho to dnes bude bavit. Ve výsledku stejný problém jako u Dariona – potřebuje to dost specifického čtenáře, ale pro něho to bude povídka roku.

Titulní povídka od Pecinovského je bohužel nevydařená snaha navázat na Sherlocka, ale pořád je to dobrá povídka. Schinka jsem ještě nečetl (prý to není steampunk, ale prý je to dobré, tak uvidíme, věřím tomu). Od Lukačovičové nevím, co čekat. Úroveň jejích textů je v mých očích kolísavá.

Je pravda, že v antologii chybí ryzí steampunk. Je to spíše směsice textů, které se kolem steampunku motají. Ve výsledku to ale ničemu nevadí. Česká bible steampunku to není, ale kniha poskytuje dobré povídky a očekávanou atmosféru. Pokud jste už přečetli všechny moje sborníky, kupte si Mrtvého v parovodu :))).

(a teď to schytám)

třeba mašina zázraků, ta celý subžánr definovala

žánr
Žánr je umělý chlívek, který pomáhá lidem škatulkovat a vnímat něco, co je jinak nerozdělitelné, a tedy prakticky nepochopiltelné. Žánr a jeho požadavky jsou docela srovnatelné s demorkací, jak řekl chrudchil, je to docela hloupé a nedokonalé, ale to nejlepší, co zatím máme. Takže žánry jako systém nejsou dokonalé, jsou svazující, pitomé a vyvolávají spousty hádek o tom, co do nich patří a to co ten “ryzí steampunk” je. Bez nich by ale literatura jako taková vnímat nešla.
Vřele doporučuji přečíst si předmluvli Bruce Sterlinga k Zrcadlovkám.

Spíš je podle mě důležitější, aby text obohacoval daný subžánr. Tož asi tak

Doplnění mého hodnocení
Vzpomněl jsem si, že bych mohl doplnit své hodnocení antologie, protože poslední dvě povídky už mám delší dobu za soubou.

Schinkova povídka je skvělá, jedna z nejlepších věcí, co napsal, a společně s Medkovou povídkou jediný opravdu velmi kvalitní kus antologie (což rozhodně není málo). Oběma autorům na paty šlape Nováková a ostatní texty buď mají své nedostatky, nebo vyžadují specifického čtenáře. Není tu však žádná vloženě slabá povídka.

Na závěr něco o povídce od Lukačovičové. Mělo to velký potenciál, chvílemi jsem měl pocit, že sahá na úroveň Medka a Schinka. Jenže mě prostě u Lukačovičové vadí řada věcí. Zejména nelogičnosti, kterých je zrovna v téhle povídce spousta.

Příklad: Scéna potemnělé místnosti. Proti sobě stojí dva hrdinové a snaží se vzájemně přesvědčit, takže spolu vedou delší rozhovor. Není tam zas takové šero, protože muž si všímá ženiny postavy skrz průhlednou látku. Scéna vrcholí překvapivým odhalením. Ukáže se, že žena nemá v očích bělmo. WTF? V takové situaci si připadám podveden. Je ten muž idiot? Nebo autorka záměrně a velmi průhledně podvádí čtenáře? Vždyť informace o chybějícím bělmu by z logiky věci měla být podána jako první, na začátu scény, konkrétně ve větě “Na Evropanku nebo Číňaku (měla) zase netypicky posazené, výrazné oči, uvědomil si Albrecht”. Bělmo v šeru “září”. Každý, kdo si prohlíží něčí oči, si všimne, jakou mají barvu a tvar, ale že by si při tom snad někdo nevšiml chybějícího bělma? Naprostý nonsens! Podobné věci mě prostě vždycky vytrhnou ze čtení a přemýšlím, jeslti jsem něco nepochopil já, nebo ze mě autorka dělá idiota, nebo si to prostě autorka neuvědomila a pak si to po sobě nepřečetla. Spoustu dalších nesmyslů najdeme třeba v technických popisech, ale to by bylo na dlouho. Takže opět zklamání.