Váhání – Stiefvaterová Maggie

Pokud nepatříte mezi romantiky v pubertě, nemusíte ještě otáčet oči v sloup. Váhání není jen dalším tuctovým dívčím románem s mladou lidskou hrdinkou, která se zamiluje do hustoborce, který po nocích běhá v lesích a se zbytkem vlčí smečky vyje na měsíc, ačkoli autorka se ani těmto klišé nevyhnula (ani nemohla). Váhání a hlavně předchozí Mrazení totiž dokáží oslovit každého alespoň trochu citově založeného čtenáře, protože dovedně pracují s emocemi, které musel alespoň jednou v životě prožívat i dnešní otrlý cynik.

Protože se jedná o prostřední díl trilogie, neuškodí krátké přiblížení románu Mrazení, kterým celá ta sladkobolná záležitost začala. Hlavní hrdinka Grace je sedmnáctiletá introvertka, žijící se svými rodiči v typickém americkém městečku Mercy Falls v Minnesotě. Grace má ráda vlky, ačkoli se ji v dětství pokusila sežrat vlčí smečka. Zvlášť si oblíbila jednoho vlka se žlutýma očima, kterého vídala pouze v zimě. Její vlk samozřejmě není obyčejná psovitá šelma, ale pohledný, citlivý a slušný vlkodlak Sam, kterému se přes léto navrací jeho lidská podoba. Kromě Sama se lesy v okolí Mercy Falls prohání taky spousta dalších vlkodlaků, kteří sice splňují některé zažité představy (bolestivé proměny ve vlka a zpět, život v honosném sídle, skrytém v lesích, vytí na měsíc, hierarchie smečky atd.), ale kterým dala autorka poměrně originální vysvětlení jejich vlkodlačí podstaty – je jí citlivost na změnu teploty svého okolí.

Pokud je dostatečně teplo, dokáží si vlkodlaci udržet svou lidskou podobu, ovšem s nadcházejícím podzimem stále hůře reagují na teplotní výkyvy a zimu tráví výhradně ve vlčí podobě. Život vlkodlaka tak není jednoduchý, navíc má každý vlkodlak jen omezenou životnost – každý rok se do lidské podoby vrací na kratší dobu, až nakonec zůstane výhradně ve vlčí podobě. Samovi zbývá jeho poslední rok, a právě tehdy se definitivně setkává s Grace a výsledkem je čítanková láska, ohrožovaná lovci vlků, žárlivou vlkodlačicí Shelby, chladným počasím a hlavně vědomím brzkého, patrně neodvratného konce, kdy Sam definitivně zůstane ve vlčím kožichu. Žádné stříbrné kulky, svěcenou vodu a podobné nesmysly v románu nenajdete.

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Váhání dějově bezprostředně navazuje na Mrazení. První díl byl střídavě vyprávěn z pohledu obou hlavních hrdinů, ve druhém dílu se autorka snaží o zapojení dvou dalších postav. První z nich je arogantní, rozmazlená a nabroušená Isabel, ze které se po prvním dílu stala „kamarádka“ Grace a kterou je možné označit za prototyp „ledové královny“, starající se o většinu pronesených jízlivostí. Druhou, zcela novou postavou je Cole St. Clair, egomaniakální, namistrovaný feťák, zpěvák a psychotik v jedné osobě, který v románu plní úlohu typického trickstera.

Jenže zatímco v Mrazení dvojí pohled na stejné události nebo vzájemné doplňování děje z pohledu jedné postavy funguje výborně, ve Váhání tento způsob vyprávění příliš nefunguje. Isabel dostává jen velmi málo prostoru a autorka očividně neví, co s ní; ani Coleův pohled na věc nijak nenadchl, ačkoli šlo o postavu s největším potenciálem narušit život vlkodlačí komunity (což se povedlo jen do jisté míry).

Výrazným rysem Mrazení je citlivost, s jakou je příběh vyprávěn, což může znít banálně, nicméně autorka skutečně dokázala napsat něco, co má reálnou šanci oslovit především citlivější čtenářky (a čtenáře, pokud se z nějakého důvodu rozhodnou tyto knihy číst), a to množstvím drobných postřehů nebo detailů, kterých jsou obě knihy plné. Váhání útočí na citlivost daleko méně, což souvisí nejen s použitými postavami, ale také s tím, že autorka recykluje některé postupy a nápady (především neustálou hrozbu odloučení a osamění, také motiv zakázané lásky). Výsledkem už není láskyplná romantická melancholie Mrazení, ale spíše neurčitá směs pocitů (konkrétně nejistoty, odloučení, vzteku a zoufalství).

Druhým výrazným rysem Váhání je jeho předvídatelnost. Pokud po třiceti stránkách dokážete předpovědět konec druhého dílu, pak se příliš nedá hovořit o strhujícím příběhu – čtenáře tak musí zaujmout výplň mezi začátkem a koncem knihy, která je ovšem o třídu horší než v Mrazení. V něm čtenář věděl, co se děje a proč se tak děje (děj dával smysl, motivace hlavních i vedlejších postav byly realistické). Ve Váhání si čtenář bude často klást otázku, co se vlastně vůbec děje a proč.

Autorka si s návazností na Mrazení příliš těžkou hlavu nedělala a většina zajímavých situací či vedlejších postav zůstává v druhém díle nevyužita – vlkodlačí smečka se sice rozrostla o tři nové jedince, ve Váhání se však objevují jen dva – Cole a Viktor. Vlkodlačice Shelby, která žárlila na Grace, se ve Váhání neobjevuje vůbec. Rovněž Graceina kamarádka Olivie, ze které se taky stal vlkodlak, chybí a pátrání po ní probíhá víc než vlažně. Konflikt Sama s rodiči Grace působí nepřesvědčivě a neodpovídá jejich chování z prvního dílu, kdy si své dcery prakticky nevšímali a celkově vzato působí samoúčelně (aby se alespoň něco dělo).

Napravení Colea St. Clair je pak „zlatým hřebem“ druhého dílu. Rozmluva, ve které do té doby zkažený a sobecký Cole vymlouvá Isabel, aby se s ním vyspala, překonává i postkoitální dialog mezi Samem a Grace z prvního dílu (1). Alespoň že proměna chování Grace ze zodpovědné, racionálně plánující premiantky v pubertální třeštidlo, toužící být jen se svou láskou, tudíž létající z průšvihu do průšvihu, odpovídá logice Mrazení.

Třetím výrazným rysem Váhání a předchozího Mrazení je pozvolné tempo vyprávění. Přesto se čtenář nebude ani v jednom případě nudit a i ve Váhání se toho nakonec stane docela dost, aby bylo možné se těšit na třetí a snad závěrečný díl, který dá ději Váhání větší smysl. Snad.

Technické stránce není co vytknout, korektury jsou provedeny pečlivě, překlad Dominiky Křesťanové se zlepšil, ovšem překlady veršovánek Sama působí i nadále trapně, což není vina ani tak překladu (který se ani nerýmuje), jako autorky. Pevná vazba a decentní obálka ladící s prvním i plánovaným třetím dílem. Struktura zůstala zachována, i Váhání je roztříštěné do několika desítek mikrokapitol, bohužel stále chybí obsah, což je chyba (zvlášť, pokud se chci k některým momentům vrátit).

Shrnuto, pokud si chcete duševně odpočinout nad nenáročnou knížkou a vypnete logické myšlení, líbilo se vám Mrazení, nevadí vám opakování téhož schématu v jiných kulisách a chcete vědět, jak příběh, který nevyznívá optimisticky, ale depresivně (u dívčích románů nevídaná věc), dopadne, pak s koupí Váhání nemusíte otálet. Pokud chcete nadupanou akci a brutální souboje s vlkodlaky, pak knihu ani neberte do ruky.

1) Jen stručně (str. 264). Sam: „Nevíš o všem, co se mezi námi děje. Jsou to vážně hrozné věci. Bude z toho hádka, jestli ve mně zbyla alespoň špetka morálních zásad. I když o včerejší noci asi sotva.“ Grace: „Máš z toho výčitky?“ Sam: „Ne. Možná maličko. Připadám si…nesvůj.“ Grace: „Použili jsme ochranu.“

Vlkodlaci z Mercy Falls se vracejí. Teď, když se Grace a Sam našli, musí bojovat, aby mohli zůstat spolu. Pro Sama to znamená zúčtovat s minulostí, pro Grace vyhlížet budoucnost, která je čím dál nejistější. Do jejich příběhu však nečekaně zasáhne nový vlk jménem Cole, který bojuje se svými vnitřními démony a už navždy chce zůstat ve vlčí kůži. Sam si naopak stále nemůže zvyknout na svou lidskou podobu. Tolik se bojí, aby nepřišel o své nové štěstí s Grace. Jenomže netuší, že v Grace, uvnitř jejího těla, roste hrozba, která je může o jejich štěstí připravit… Bude láska dost silná na to, aby se poprala s osudem? Můžeme se vyhnout tomu, kým jsme? (anotace)

• Autorka: Maggie Stiefvaterová
• Překlad: Dominika Křesťanová
• Formát: hardback
• Počet stran: 324
• Cena: 298 Kč
• Nakladatel: Argo, 2011

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz