Člověk je ve své podstatě zapomnětlivý. O to víc při náporu různých nepředvídatelných problémů, které se táhnou přes generace. Své povinnosti vůči někomu, když pro něj nejsou příliš užitečné, vytěsní a odstrčí na druhou kolej. Je však udivující, že zůstali zapomenuti delfíni, kteří na Pern přiletěli spolu s původními kolonizátory. Tito tvorové, vybavení nadprůměrnou inteligencí (pro jejich druh), byli podstatnou součástí při kartografii a vysoce důležitou entitou pro rybáře, jimž poskytovali informace o počasí a ideálních místech pro lov ryb, také zachraňovali tonoucí lidi. Nicméně stalo se. Nebezpečí v podobě Vláken zaměstnalo obyvatele Pernu tak, že v jejich myslích nezbylo pro tyto tvory místo.
Ani harfeníci, kteří se starají o historii a jazyk, neměli o delfínech ve svých písních ani zmínu. Dokonce ani Aivas (počítač operující na Místě přistání původních osadníků a uchovávající všechny informace) nikomu tyto tvory a jejich užitečnost nepřipomněl. Delfíni si ovšem všechno stále pamatují a předávají z generace na generaci. Tento fakt je dost zarážející, nicméně nebýt toho, tak by nevznikla tato kniha. Je třeba dodat, že delfíni neměli nikdy s Vlákny problém a brali je jako příjemné zpestření jídelníčku.
Readisovi, asi sedmiletému chlapci, na rybářské výpravě s jeho strýcem Alemim zachrání delfíni život, když se při nenadálé bouři jejich loď převrhne. Plavouni, jak delfínům lidé říkají, dopraví oba trosečníky do bezpečí na břeh. Tam jim Readis a Alemim poděkují za záchranu života a užasnou, když jim delfíni odpoví. To bylo to poslední, co by člověk čekal – že na něj mořský tvor promluví lidskou řečí. Delfíni do té doby zachránili už mnoho tonoucích, ale nikoho nenapadlo jim poděkovat. Tímto začíná znovuobjevování dávno zapomenutého, vzájemná výpomoc delfínů a lidí. Rybáři dostávají informace o proudech, počasí a hejnech lovných ryb a delfínům jsou za odměnu odstraňováni paraziti sající krev a jsou jim zašívány rány.
Nad logikou tohoto faktu lze jen přivřít oči. Ruku na srdce, kdo nikdy nepromluvil na nějakého tvora nebo předmět, o kterém věděl, že mu neodpoví? Navíc kdyby šlo o takovou věc jako záchrana života. A tohle vydrželo zhruba 2500 let? Autorka v tomhle směru má poněkud zastřenou představu. Nebo ji tlačila jen povinnost napsat další část příběhů z jejího Pernu?
V každém případě je to kniha, která se velmi jednoduše čte, je poutavá a místy fascinující. Čtenář neznalý předešlých dílů této série se ovšem bude poněkud ztrácet ve jménech a postaveních postav, které zde už nejsou tolik popsány. Znalost předešlých dílů knih je více než výhodou, spíše s tím autorka počítá. Dost se obrací, i když nepřímo, k činům a historii postav, které by čtenář vlastně měl již znát. Díky tomu by mohla kniha neznalému připadat v určitých sekcích poněkud nudnější a možná vyvolat i pocit frustrace.
Celé dílo je psáno spíše jako kronika než dobrodružný příběh. Zabírá dobu nějakých deseti let. V tomto období je popsáno všeobecné dění na Pernu, které se více zaměřuje na znovuobjevování delfínů a jejich užitečnost. Víceméně je stěžněm knihy Readis, který se již od prvního setkání s delfíny chce těmto tvorům věnovat a je jimi fascinován. Čtenáři je již předložena jeho budoucnost, protože od první chvíle jasně ví, že Readis se nakonec stane delfínářem.
Druhým takovým pilířem knihy je Toric a jeho intriky. Je to klasický vychytralý záporák, snažící se podmanit si co největší území. Je trochu škoda, že obě příběhové linie nejsou nijak propojeny a jen nezávisle se míjí. Navíc se nabízí myšlenka, že autorka Torica dost odbyla, protože ve finále jeho vstupy působí spíše trochu rušivě. Za zmínku jistě stojí ještě jedno jméno, a sice T’lion, mladý draken se svým bronzákem Gadarethem, který se objevuje prakticky po celou dobu a řadí se do dějové linie k Readisovi.
Pokud čtenář čeká dobrodružství a napětí, tak jej kniha zklame Většinou je mu předloženo, co, kde a kdy se stalo a vzápětí jak k tomu došlo s případným popisem děje a dialogy. Jistě, jsou zde i části s napětím, ale když by mělo vygradovat, tak, což je překvapivé, zmizí někde pod rouškou mlhy a je klid. Jako aprílové počasí – chvilku bouřka, hned na to svítí slunce, které střídá nečekaná sněhová přeháňka. Tyto skoky jsou dost drastické.
Některé důsledky nemají popsány své příčiny. Například mohutná bouře, kterou Pern snad ještě nezažil, není vysvětlena. A ono to vadí, když vznikají teorie, že za to může třeba odklon dráhy Krvavice (ta má na svědomí spad Vláken). Navíc tato bouře má podstatný vliv pro vývoj knihy. Tohle téma autorka prostě utlumí. Čtenáři v tom případě nezbývá, než si věci domyslet sám. Může věřit teorii odklonu Krvavice, anebo bouři přiřadit jednoduše třeba rozmaru počasí.
O fyzikálních zákonech Pernu se zde bavit nebudeme, ty jsou víceméně objasněny v prvních dílech série. Jen jednu maličkost bych zmínil – autorka zvolila stejné pravidla pro čas jako na Zemi. Konkrétně mám na mysli týdny a roky, jen se jim zde říká sedmidenní a oběh. Je to nepodstatná věc, ale autorka mohla trochu pozměnit časové úseky a pohrát si s touto problematikou. Je strašně nepravděpodobné, že se najde planeta, kde je čas stejně rozdělitelný jako na Zemi. Čtenáři by to dalo možnost srovnávání s životem, který zná, a celkový dojem by byl rázem lepší.
Textové chyby se v knize nacházejí jen sporadicky, možná ze začátku jich je trošku více. Největší problém je asi u jména Toric, které se někdy mění na Torik. Směšným dojmem působí zakletí: „U všech skořápek…“, stejně jako některé slovní hříčky (např. „del-fin-vaří“), které jsou infantilní a skoro nepřekousnutelné. Nicméně slovo „zvonmec“, které vyslovují delfíni, je nádherné a tak nějak zahřeje u srdce. Výborně to pasuje k povaze delfínů. Šťastné, bezstarostné a hravé.
Dialogy jsou dokonalé! Autorka má neuvěřitelný cit pro vžívání se do postav. Také realističnost chování postav je až děsivá (v dobrém slova smyslu). Matka Readise má o svého syna obavy a dává mu různé zákazy. Chce jej slepě bránit před jakýmkoliv nebezpečím a nevidí možnosti, které se mu otevírají. Readis a T’lion jako chlapci se chovají přesně tak, jak by měli, zkoumají, objevují, jednají impulzivně. A vůbec všechny postavy se nadmíru povedly.
Pro čtenáře znalé série jsou Pernští delfíni pěkný bonus a další příležitost, jak se dozvědět víc o dění na Pernu, navíc zde je dost podstatný zvrat. Dále ucelí, ne-li rozvine charaktery postav. Pro neznalé je to však jen podprůměrná kniha, která nezůstane v paměti déle než měsíc. Ovšem po dobu čtení je zábavná. Dílo je určeno spíše mladším čtenářům.
Když přiletěli lidé na planetu Pern, aby ji kolonizovali, nepřišli sami. Spolu s nimi přes hvězdné dálky dorazili také delfíni s uměle navýšenou inteligencí, aby obydleli oceány nové planety, zatímco jejich lidští partneři budou obsazovat pevninu. Zanedlouho však přišla pohroma: z oblohy se jako déšť snášely smrtící stříbřité výtrusy zvané Vlákna, pod jejichž útoky se sny lidských kolonistů o novém, idylickém životě rozpadly. Místo nich museli lidé vést zoufalý boj o holé přežití a pod tlakem těchto okolností na delfíny pozapomněli…
O mnoho století později se pernští drakeni připravovali podniknout nejúžasnější akci v dějinách Pernu, která měla planetu zbavit hrozby Vláken jednou provždy. Tehdy mladý bronzový jezdec T’lion a jeho přítel Readis navázali jako první kontakt s legendárními „plavouny” – delfíny. A zatímco drakeni napínali všechny síly, aby úspěšně završili vytyčený úkol a ukončili tím jednu epochu pernské historie, T’lion a Readis spolu s delfíny začínali s úkolem novým: obnovit dávný svazek mezi obyvateli souše a oceánů… (anotace)
- Autor: Anne McCaffrey
- Formát: hardback
- Počet stran: 320
- Cena: 309 Kč
- Nakladatel: Triton, 2011
Moc hezká recenze, Pavlíčku.
Děkuji, babičko 🙂