Realita tak, jak ji známe, tvoří pouze Rubní stranu světa, jehož dalšími částmi jsou Středosvět, kde vedle sebe existují magie a technika, a svět Přirozených. Ti se chystají napadnout Středosvět. Minule byli odraženi, a proto nyní stvořili Draka, aby mágy Středosvěta konečně dokázali porazit. Kde hledat pomoc a nového dračího Zabijáka? Na Rubní straně…
 |
 |
Viktor je lékař, který žije v malém bytě v Moskvě. Zdálo by se, že je úplně obyčejný mladý muž s obyčejným tuctovým a osamělým životem. Až do jednoho obyčejného večera, kdy mu v bytě zničehonic vypadne světlo. Nic zvláštního, řekli byste si, to se občas stane, i když do toho zazvoní telefon, na jehož konci je nějaký magor, který vám funí do telefonu a pronáší nesmyslné věty. Prostě si z vás zase někdo vystřelil. To, že jedna z pojistek, když ji chce Viktor nahodit, není ve své objímce, ale je zakutálená až za dveřmi do bytu, už trochu na pováženou je. Většinu lidí by to zneklidnilo. Jak se tam mohla dostat? Viktor ji v klidu našroubuje zpátky. Dveře ovšem sevřou zakrvácené prsty. Viktor na prahu nachází zraněnou dívku, která ho zná jménem a odmítá, aby volal záchranku. Když se o to Viktor i tak pokusí, začne se mu kouřit z telefonního sluchátka. Souhlasí proto, že dívku druhý den doprovodí domů. Kormidlo jeho života se pomalu začíná otáčet úplně jiným směrem.
Kdo se moc ptá, moc se dozví, kdo se ovšem neptá, nemůže se divit, kde nakonec skončí. Z obyčejného doprovodu mladé dívky domů se vyklube přechod do úplně jiného světa, vlastně spíš do jeho jiné části, do Středosvěta. Tomu vládnou klany ovládající magii, živlové klany Ohně, Vody, Větru a Země a celá řada totemových klanů. Klany jsou nejednotné, některé mezi sebou bojují. Podle slov Rétora, vůdce klanu Vzduchu, se schyluje k válce. Středosvět bude již brzy muset čelit dalšímu vpádu Přirozených. V minulosti se mágům společnými silami sice podařilo Přirozené odrazit, tentokrát ale na jejich straně bude, pokud zprávy nelžou, stát mnohem větší síla. Přirození totiž stvořili Draka. Středosvět ovšem se svým Drakem, který byl jeho největší ochranou a zároveň jeho největším prokletím, skoncoval. Proto bude potřeba nového dračího Zabijáka, kterým se nemá stát nikdo jiný než Viktor.
Středosvět má s Tolkienovou Středozemí podobné nejen jméno, i zde žijí trpaslíci a elfové. Jinak se ale od klasických světů high fantasy, které jsou většinou velmi podobné našemu středověku, liší, například v tom, že zde je elektřina a trpaslíci provozují železnici zvanou Trať. Rozhodně bod k dobru za promyšlené a propracované prostředí, které jen nekopíruje klasické schéma fantasy univerza, ale přináší řadu nečekaných spojení. Což bychom zřejmě víc ocenili, kdyby u nás román vyšel přibližně ve stejnou dobu jako v originále – Ně vremja dlja drakonov vyšel již v roce 1997. Dnes už takto zpracovaný svět není zas tak výjimečný, ale na konci 90. let by české čtenáře dozajista ohromil.
Druhý plus bod za postavy, které rozhodně nelze označit jako černobílé a nařknout je z toho, že by jednoznačně kopaly za Dobro či Zlo. Každá jedná z vlastních pohnutek, sleduje vlastní prospěch, plány a cíle, jedno ovšem mají společné – chtějí zastavit Přirozené, kteří v knize ztělesňují ty zlé. Každý ale má vlastní názor, jak toho dosáhnout. Kniha je protkána intrikami postav, v nichž se může nepozornější čtenář lehce ztratit. Jedno malé mínus – ze začátku knihy je Viktor takový trochu nemastný neslaný, ničemu se zas tak moc nediví, i když by teda sakra měl. Přijímá hodně v klidu, když se mu zažitá realita hroutí před očima jako domeček z karet. Podřizuje se vedení Tael a trvá mu, než ji požádá o pořádné vysvětlení situace.
Další bod k dobru mají u mě autoři za několik krásných štouchnutí do fanoušků fantastiky a LARPů.
Sergeje Lukjaněnka známe u nás především jako autora Hlídek, které spadají do žánru městské fantasy. Díla Nika Perumova byla u nás dosud neznámá, Zlá doba pro draky je první z jeho knih, která byla přeložena do češtiny. Věnuje se především psaní klasické fantasy, napsal pokračování k Tolkienovu Pánu prstenů. Jak dopadlo spojení sil těchto dvou odlišných předních ruských autorů fantastiky? Poměrně harmonicky, občas sice lze u některé pasáže rozpoznat, kdo zrovna bušil do klávesnice, kniha však působí celistvě. Roztříštěný není ani její jazyk nebo styl vyprávění.
- Autoři: Sergej Lukjaněnko, Nik Perumov
- Překlad: Konstantin Šindelář
- Formát: paperback
- Počet stran: 472
- Cena: 328 Kč
- Nakladatel: Argo a Triton, 2010
Veronika Salášková (redaktor)
kde jsem to už viděl?
Knížku jsem tedy nečetl, tak třeba někdo kdo jí už má za sebou mi řekne, proč mi první dva odstavce recenze tak strašně moc připomínají Nikdykde od Gaimana?
🙂
Noooo… u seznámení Viktora a Tael jsem si také vzpomněla na Richarda a lady Dvířku :o) ale to je prostě dáno seznamovacím modelem. Situace je podobná, lidé jsou jiní a to, co se ze situace nakonec vyvrbí, mi Nikdykde doopravdy nepřipomínalo.