Na knihu Atrament vyšlo v krátké době několik recenzí. To se stane vždy, když se na knižním trhu objeví něco výjimečného. V tomto případě je však situace jiná tím, že si tento román získá spíše srdce kritika než většinového čtenáře a ani sebelepší či sebehorší recenze na tom nic nezmění.
New Weird se zrodil z ničeho. Pokud tu nebyla poptávka po něčem novém a jiném, tak knihy jako Nádraží Perdido, Vryté město nebo Veniss Underground tuto poptávku vytvořily. A přitom se podivné práce na českém trhu objevovaly mnohem dřív. Minimálně v devadesátých létech se ve sbornících Mlok objevovaly novátorské povídky Jany Rečkové, které by se s odstupem času klidně za Weird považovat mohly, jenže v té době o takové knihy českých autorů nebyl zájem. A zájem není dodnes, je až podivné, že to, co projde zahraničnímu autorovi, neprojde autorovi domácímu. Jenže vše má svou hranici a Hal Duncan balancuje přímo na ní, o čemž vás snad přesvědčí následující řádky.
Popisovat příběh Atramentu je jako zpodobnit snad všechny příběhy světa. Místo toho zkusím aspoň naznačit, jak Hal Duncan se svým textem pracuje. Základ tvoří mýtus neboli odkaz na literární příběh, kolem kterého autor ovíjí další části textu. Druhou položkou je šest a v Atramentu sedm hrdinů, jejichž archetypy jsou součástí každého fragmentu knihy a o nichž víme (i když se v jednotlivých realitách jmenují různě), že jde právě o ně.
Kniha všech hodin je rozdělena do čtyř částí, v každém svazku jsou dvě. Autor rozděluje části do čtyř denních dob a zároveň do čtyř období.
Pergamentje ve znamení strhnutí masky celého křesťanského mýtu, na kterém je založena euroatlantická civilizace a v němž se síly dobra a zla mění na síly Konventu a Nezávislých mocností, jež obě usilují o duše Nespřízněných, kteří se nechtějí přidat k žádné z mocností.
Atrament je ve znamení boje těchto dvou sil. Ne nadarmo kniha končí na Blízkém Východě – v krajích, které jsou zality krví více než jakékoliv jiné a stejně tu rostou stěží jen opiové makovice. Hrdinové pak hledají řešení konfliktu, jenž probíhá ve všech realitách a časech. Je pak jedno, jestli se tak stane pomocí podvodu, falzifikováním Knihy všech hodin, či nekonečnou válkou.
V čem tedy spočívá úskalí četby Knihy všech hodin? Pokud si půjčíme termín z programátorské hantýrky, je to absolutní nedostatek „blbovzdornosti.“ Kniha totiž odkazuje na literární díla, na jejichž znalost středoškolské vzdělání nestačí. Jen málo ze školou povinných jsou podrobněji obeznámeni se sumerskými mýty, statěmi z Vergilia či s Commedií dell‘arte, se kterými autor pracuje. Když totiž Duncan připomene jiná díla, jako je báje o Prométheovi či pověsti o Sodomě a Gomoře, je všem jasné, o co jde. Najednou čtení získává úplně jiný rozměr. Čtenář si začne všímat interakce mezi jednotlivými fragmenty příběhu, nebo si aspoň myslí, že je vnímá. Právě zde se totiž ukrývá pocit úžasu, po kterém všichni „newwierďáci“ touží. Najednou se ocitnete v extázi, kterou však zesiluje především pozorné čtení a nadprůměrný „pamatovák“.
Proto Atrament doporučuji jen zkušeným čtenářům, kteří už mají jakýsi šestý smysl či instinkt na podchycování nepřehledného příběhu. Ale to už pochopili čtenáři sami, což se projevilo na prodejích a zvýšené ceně této knihy. Uvidíme tedy, zda si Laser v budoucnu dovolí hranici vytvořenou Knihou všech hodin ještě překročit, nebo sáhne spíš po konvenčnějším New Weirdu.
Takže o čem je Atrament? Je to jedna z mála knih, která dokazuje, že víra v Boha není žádné vítězství. Je to příběh, jenž ve své bezbožnosti zvedá víru v lidství nad absolutní Moc. Je to kniha, v níž pohrdání vykoupením je natolik markantní, až se víra ve spásu utrpením pro každodenní život člověka jeví jako bezpředmětná. A je to kniha náročná, možná víc, než si jakýkoliv čtenář fantastiky chce nechat připustit. V tom je neopakovatelná, v tom je skvělá. Můžete ji odvrhnout jako nesmyslný blábol a výše podepsaný recenzent proti tomu neřekne ani „ň.“ Nebo se zaříct, nastudovat si literární prameny, z nichž autor čerpá, a pak v ní několik let hledat životní pravdy. Je jen na vás, jak si ji necháte vrýt pod svůj pergament andělskou černorudí atramentu.
A je to kniha, která vás možná v konečném důsledku donutí o víře přemýšlet víc jak samotná Bible.
Jan Michálek (redaktor)
jan.michalek@fantasyplanet.cz
