Terry Brooks – Shannarovy talismany

Závěrečná část Shannarovi ságy nese název Shannarovi talismany. Proč právě talismany? Je to jednoduché, protože poslední díl opět spojuje osudy všech hrdinů knih předešlých a každý z hrdinů vlastní jiný talisman. Par Ohmsford je dědicem Shannarova meče a písně přání, Wren objevila kouzlo a sílu ukrytou v modrých elfeínech a Walkerova moc spočívá v druidské magii.

Rimmer Dall, vůdce přízraků, již ví, že Shannarovi potomci splnili vše, co jim bylo zadáno Allanonovym duchem a mají moc k zničení přízraků a všeho co napáchali. Tomu musí První stopař zabránit, proto musí zajistit, aby se Ohmsfordovi nesetkali a předali si znalosti o společném nepříteli, aby spojili svou moc proti zlu.
Rimmer Dall posílá za Wren falešného přítele, který ji vyláká mimo ochranu elfů, zajme ji a posílá do pevnosti přízraků. Par je pronásledován svým bratrem, který sám neví, chce-li bratra zabít nebo mu pomoci v jeho úkolu. Walker Boh je uvězněn v citadele druidů a jestliže chce pomoci ostatním, musí se utkat s čtyřmi bojovníky, kteří simbolizují pradávné zlo.
Jmenují se HLAD, BOJ, MOR a ZMAR.

HLAD je bojovník z kostí, BOJ je obrněný přízrak, který se specializuje na všemožné ruční zbraně, MOR nemá pevný tvar, je jako roj vos a vše čeho se dotkne zmírá, poslední, Zmar je do temnoty zahalená postava bez tváře, třímající v ruce kosu. Každý z čtyř přízraků má svého ještěra s ostrými zuby a drápy.

úryvek (strana 346)

Při pomyšlení na nadcházející akci pociťoval závrať, cítil bázeň a vzrušení zároveň, aniž by byl schopen kteroukoliv z obou emocí, jež jím čeřivě prolínaly, potlačit. Ale ten hlas nepřestával našeptávat. Právě na tohle tu čekáš. Právě na tohle. Hluk blížícího se povozu s jezdci byl stále hlasitější. Světlo na východě neztrácelo kalný a neurčitý nádech. V soutěsce visela hustě a nehybně mlha. Ustoupil hlouběji mezi stromy, vytasil Leahův meč a přikrčil se.

Na závěr knihy jsem se opravdu těšil. Opravdu mě zajímalo, jak se Brooks vypořádá se závěrem celé ságy. Po přečtení ve mě kolují rozporuplné dojmy. Kniha je opět skvěle čtivá a zábavná. Ale na stranu druhou, některé pasáže jsou předvídatelné nebo hloupé a autor se jen snaží o trochu oddálit závěr knihy. Například, když nechal Colla Ohmsforda zajmout otrokáři, myslím, že něco podobného zde již bylo – Shannarův meč. Za opravdu nepovedenou pasáž považuji zajmutí Wren a její osvobození Morganem Leahem poblíž Jižní Hlásky. Také nejsem moc nadchnutý závěrem knihy, kdy Par osvobodí uvězněné kouzle Čtyřzemí, hlavně to provedení osvobození je opravdu dost tragicky vyřešeno.
Na závěr bych to celé shrnul. Shannarovi talismany jsou nadprůměrnou knihou, kde hodnocení sráží některé nevydařené části jinak kvalitního a zábavného celku. Ještě mám výhrady k českému přebalu, kde nevidím spojitost mezi obálkou a dějem knihy, zvlášť, když ostatní díly většinou nějakou spojitost měli, nehledě na to, že obal u Shannarova druida patří na tuto knihu. Pokud někdo víte, co představuje obal knihy, tak mi to můžete napsat.

úryvek (strana 416)
Střelci na západním křídle zaútočili první. Vyslali na probouzející se federační ležení děšť šípů. A zatímco federační vojáci vyskakovali, chápali se brnění a zbraní a pokřikem vyzývali ostatní do boje, vyrazili vpřed se skloněnými kopími elfí Stopaři a postupovali mezi střelci řad nepřítele. V době, kdy si tím zmatkem prosekávali cestu, spustili lučištníci postavení nad Federací druhou frontu. Teď už jižané nabyli dojem, že jsou obklíčeni a snažili se bránit na všechny strany. Elfí jízda, relativně malé těleso, vyrazila z mlhy a napadla nesešikovanou federační obranu a zatlačovala ji ve zmatku nazpět. Celá plocha plání, na níž se prostíralo federační ležení, se stala mořem zápolících a vlnících se těl.