Terry Brooks – Shannarova Elfí královna

Tentokrát se celá kniha točí kolem Wren, která se snaží najít zmizelé elfy. V Shannarově druidovi se nakonec podařilo získat černý elfeín a Walker s ním obnovil zmizelý Paranor, přivedl ho zpět, ale jen z poloviny, ještě stále nespočívá v reálném světě a Walker se marně snaží přijít na to, jak by mohl dokončit své dílo. Mezitím jsou Par a jeho přítelkyně Damson Rheeova pronásledováni federací a štváni z úkrytu do úkrytu. Collovi se podařilo utéci z Jižní hlásky, ale pod rouškou bezpečí si oblékl Zrcadlový rubáš, který ho měl chránit, ale mění ho v přízrak, jeho touha po nalezení bratra se stává vražednou potřebou. Nyní mu Coll nechce pomoci, chce ho zabít.

úryvek (strana 352)
V tom se jí o hrdlo otřely tesáky – toužebné a dychtivé zaševelení.
Drakulové.
Přízrační.
Elfové.
Hrůzný vývoj – a ví o něm jen ona.
Když se z Morrowindlu nedostaneš a nevrátíš se do Čtyřzemí, kdo další se o tom dozví?

Wren rozdělala signální oheň na území dříve obývaném Nebezskými jezdci a po souboji s přízrakem, kde Wrenin přítel a učitel Garth málem přijde o život, zjistí co se skrývalo za památkou od rodičů (hrací kostky), jedná se totiž o modré elfeíny (zde nazývané – magické kostky, což je příšerný překlad), které je zachrání.

Wren se setká s nebezským jezdecem Tygrem Tayem a jeho rochem Spiritem. Od něj se dozvídá, že nebeští jezdci se odstěhovali na ostrov v moři, kam pomohli i elfův. Ti se přesídlily s celým Arborlonem na krásný ostrov Morowindl. Jenže přes dvacet let, se z ostrova nikdo neozval ani nevrátil, ovládly ho příšery. Wren Tygra Taye přemluví, aby je tam dopravil. A tak se ocitají na ostrově, v dáli hřmí sopka, hrozící zničit celý ostrov, který se stal územím příšer a zrádné země plné bažin, džungle a nebezpečí.

Wren se seznámí se Stresou, což je kříženec dikobraza a kočky. Ten se v divočině vyzná a slíbí jim, že je k elfům povede. To se jim přes nemalé úsilí povede, když je zachraní elfí stopař a zvěd přezdívaný Sova. Wren po příchodu do města čekají velká překvapení, mimojiné se dozvídá, že i když má předky u Ohmsfordů, její pravé jméno je Wren Ellesedilová a tudíž je přímým potomkem a dědičkou elfí královny (Wrenina babička) Ellenroh Elessedil. Arborlon je ochraňován pomocí kouzla, Keelu, které však pomalu slábne a elfům hrozí smrt, protože jsou ohrožováni netvory nenepodobným démonům.

A tak nezbívá, než celé město zakouzlit do Lodenu (elfí magický kámen) a celé ho přenést zpět do Čtyřzemí. Je sestavena devíti členná družina, která město donese do Západní země. Jenže cesta je zrádná a je jen na našich statečných hrdinech zda se jim podaří přežít a uniknout ze smrtonosné pasti v podobě zkomírajícího ostrova.

úryvek (strana 353)

Do tmy explodovalo modré světlo, prolétlo jí podél těla a v plamenech ji obklopilo. Tesáky ucukly a ruce odpadly. Drakulové ječeli hrůzou a Wren byla volná. Stála v jakémsi ohnivém válci a tělem jí pronikalo hřejivé teplo kouzla. Halilo ji, zatímco očekávala příchod bolesti, zatímco předjímala pocit ze spálení na popel. Lepší tohle než se stát jedním z nich, …

Terry Brooks napsal skvělé pokračování, kde se oprostíme od celého Čtyřzemí a vydáme se do chřtánu ostrova, který bude brzy zničen. Překlad i korektura chyb je skoro stejně “kvalitní” jako v dílech minulých, to znamená, že opět stojí za “starou belu”. Hlavní hrdinka Wren má stejné pochybnosti a nedůvěru ke kouzlu jako ostatní Shannarovi potomci. Autor stále píše o tom, jak moc se bojí kouzla a zabývá se duševní stránkou hrdinů. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby to nedělal s každým hlavním hrdinou a nezabíral tím cca 15-20% knihy.

Přesto nelze Brooksovi upřít, že napsal kvalitní příběh, který jen místy srážejí drobné chybičky.