Stíny v létě – Abraham Daniel

Stejně jako Lynch se nejvíce vyřádil na prostředí příběhu – samostatné městské státy navazující na tradice starého a mocného Císařství, jejichž kultura ze všeho nejvíce připomíná orient, zejména Japonsko. Jména, různé formy zdvořilostních přípon a poměrně přísná hierarchie společnosti jsou jako vystřižené ze země vycházejícího slunce. Abraham dokonce doplnil mluvenou řeč velkým množstvím póz, kterými mluvčí může vyjádřit mnoho dalších jemných nuancí, od prostých emocí až po ironii a výsměch. A postavy jich hojně využívají. Pro někoho možná zbytečný výstřelek, podle mého mínění to je ale skvělý doplněk dokreslující exotické prostředí. Podobně je tomu se systémem jednotek délky a času nebo náhradou mincí kovovými šňůrami, které mohou rušit poněkud více, protože čtenář nemá možnost konverze na míry, které by znal. Schválně, kdo z vás například ví, kolik minut je půl dlaně?

Zcela ojedinělým prvkem jsou básníci a andat. Jde o bytosti, které nejsou ničím jiným než zhmotněnými idejemi (no, nejde o ideje přímo Platónova typu, ale vystižnější název pro ně nenalezl ani překladatel, ani já), jež jsou vytvořeny a spoutány vůlí básníka. Díky nim získávají jednotlivá města pod vedením urozených Khaiů nejrůznější výhody oproti zbytku světa. Většinou se básníci snaží vytvořit andat užitečné hlavně pro různá ekonomická odvětví od zemědělství po obchod. V Saraykhetu, ve kterém se odehrává skoro celý příběh, mají andat pojmenovaného Bez-semen, jeho hlavním úkolem je urychlit zpracování bavlny a tím zajistit městu prvenství v obchodu s tímto artiklem. Jenže Bez-semen toho umí mnohem víc – když na to přijde, dokáže vypudit i plod z ženského lůna a tato schopnost, i když je užívaná jen zcela mimořádně, má zcela zásadní strategický význam. Jde přímo o klíčový prvek obrany Saraykehtu. Nikdo si totiž nedovolí riskovat ztrátu všech nenarozených dětí, neboť moc andat nemá žádné kvantitativní hranice.

Právě proto se rozpínavá Galtská říše rozhodne skrze místní obchodní společnost rozvinout složitou síť intrik, jejichž jediným účelem je zničit Saraykehtského básníka Hešaie a tím propustit andat Bez-semen zpět to říše nehmotných idejí. Na celém spiknutí je nejzajímavější fakt, že se ho účastní i samotný Bez-semen, protože Hešaiova chyba při zhmotnění ho obdařila neskonalou nenávistí vůči osobě básníka, a tak si nenechá ujít jedinou příležitost mu uškodit. Navíc pro něj není hmotná lidská podoba nic jiného než vězení.
Když k tomu přidáme několik dalších neúspěchů z Hešaiovy minulosti, není žádný div, že jeden z nejmocnějších mužů Saraykehtu je stěží víc než opilecká troska. Nic moc na tom nezmění ani přítomnost jeho nového učedníka Maatiho. Spíše naopak, stín Hešaiovy minulosti ulpí i na mladém studentovi básnického umění, protože jeho osud se začne až příliš podobat osudu mistra.

Dalšími výraznými postavami jsou Amaat Kyan a Otah Machi. První z nich je stárnoucí faktorkou Galstské společnosti, která, když se dozví jak hrůzné prostředky je ochoten její zaměstnavatel použít, aby si podrobil Saraykeht, opustí své výhodné místo a klesne až na samé dno společnosti. Vše podřídí jedinému účelu – odhalení nekalých praktik Galtů. Otah Machi je pak hlavní postavou celého cyklu, a tak není divu, že tvoří článek spojující ostatní hrdiny. Šestý syn mocného khaie ze severu odmítl dráhu básníka, která by mu zajistila bezpečí a velkou moc, a stal se obyčejným dělníkem pracujícím pro Galtskou společnost. Minulost ho pojí s Maatim, neboť byl jeho učitelem a rádcem v básnické škole, a s Amaat ho zase spojuje její učednice Liet, která je Otahovou milenkou. Otah není zpočátku zrovna sympatická postava, protože se bojí přijmout zodpovědnost a „zašpinit si ruce“ pro větší dobro. Stará Amaat je pak v podstatě jeho pravým opakem, ta se přímo přehrabuje až po lokty v bahně jenom pro to, aby dosáhla dosti pochybného cíle – pomsty.

Poněkud obšírné seznámení s hrdiny je pro tuto knihu více než důležité, neboť v pomyslném souboji postavy vs. příběh dostane druhý jmenovaný pěkně na prdel. V první půlce knihy ještě můžeme sledovat nitky zbytečně složitého plánu na zničení Hešaie, který se nakonec uskuteční, ale ve skutečnosti ničeho nedosáhne. A tak jediný výsledek první poloviny knihy je fakt, že se roztočí kolotoč vzájemných vztahů jednotlivých postav, ve kterém se musí řešit nejenom pomsta a záchrana města, ale i složitý milostný trojúhelník.

Závěr pak působí jako výsměch první půlce, protože to, co se nepovedlo nesmyslně složitému plánu Galtské společnosti, který ji navíc vystavil úplně zbytečnému nebezpečí odhalení, se nakonec vyřeší bánální a jednoduchou vraždou spáchanou dvěma úplně obyčejnými lidmi ze zcela malicherných důvodů. Větší studenou sprchu už mi dlouho žádný autor nedopřál. Pravda, logika se často přizpůsobuje potřebám příběhu, ale málokdy dostane nakopáno takovým způsobem. Aspoň že je první kniha dějově uzavřená a končí s hrdinou odplouvajícím vstříc dalším dobrodružstvím na jiných místech (nepřipomíná vám to něco?).
To nám dává šanci doufat na pokračování bez podobných úletů, které by se stěží daly odpustit nováčkovi ve workshopu, ale každému zkušenějšímu autorovi v nich musíme pořádně vymáchat čumák jako štěňátku, které si ulevilo na vašem novém koberci, aby se konečně naučilo, že tohle dělat přece nesmí!

Perfektní obálka zahraničního autora je už u této edice prakticky samozřejmostí a stejný formát a grafická úprava se ve vaší knihovničce bude krásně vyjímat. Už jenom pro ten estetický dojem stojí skoro za to si knihu koupit. Pomalu plynoucí děj a trochu rozsáhlejší a lyričtější popisy nebudou svědčit příznivcům akčního čtiva, ale exotický svět určitě okouzlí všechny ostatní, kteří skousnou autorovo selhání na konci. Nebýt této kaňky o velikosti a síle černé díry, byla by to pro mě kniha roku, o to víc ale zamrzí Abrahamova minela. Takhle si budu muset počkat na další díly a doufat, že se autor vzpamatuje.