O mezilidských vztazích se píše v knihách často. Vlado Ríša vytvořil antologii, ve které tento jev posunul o něco dále. Nechal autory vyprávět nejen o vztazích mezi lidmi, ale hlavně mezi lidmi a roboty. Jak se s tím spisovatelé poprali?
Sbírka povídek je o vztazích a rozdílech mezi lidmi a roboty. V deseti příbězích se autoři snaží vypořádat s city umělých bytostí, s nedůvěrou a despektem lidí. S rozdíly mezi jednotlivými druhy humanoidů v inteligenci. Ve stínu umělých bytostí, které byly vytvořeny k obrazu ideálu, vynikají chyby, kterých se lidstvo za celou svou existenci nezbavilo. Jsou to xenofobie, rasismus a snaha o rasovou segregaci a pocit nadřazenosti a dokonalosti, jejž si naše civilizace uchovává.
Kdo přispěl do sbírky? S povídkou Svíčkový báby Jaroslav Mostecký, který zahájil depresivní až apokalyptickou procházku vizemi budoucnosti s roboty. V příběhu rozebírá dva póly vztahu lidí a androidů – jedni je nenávidí a bojí se jich, druzí je chrání a pomáhají jim. Ale i zde platí okřídlené moudro, že nic není tak jednoduché, jak se zdá. Vztahy jsou zkrátka barevné a díky tomu má povídka velmi vysokou kvalitu a nutí k zamyšlení.
Druhým příběhem je text od Lucie Lukačovičové nazvaný Baudelaire verze 2.0, který je sice psán nevážně, ale rozhodně nepůsobí vesele. Spíše naopak, na malém rozsahu působí útrapy studentky s jednoduchou umělou inteligencí velmi skličujícím dojmem. I zde odvedla autorka dobrou práci.
Dalším kouskem je snová povídka Anny Šochové O popelce. Autorka čerpala motiv ze známé pohádky, ale rozhodla se ho posunout do technosvěta a smazat veškerou sladkost povídání pro děti. Využila snad všech hraček svého světa, aby ozvláštnila příběh, a pokud bylo účelem zkazit čtenáři iluze o přívětivosti pohádek, byl splněn na jedničku. Protože tato verze není ani omylem romantická jako její předloha.
Následující kousavě humorná povídka Že by chybka? od Ondřeje Neffa předkládá čtenáři trochu jiný vztah. Vztah umělé inteligence a církve okořeněný existencí zbožných robotů. Nápad to není špatný, naopak, velmi zajímavý. A kdyby nebyl roztažen na tolik stran, byla by povídka nejspíš jedna z nejlepších ve sborníku.
Editor antologie Vlado Ríša také do svého díla přispěl, a to povídkou Šmejdi. Šmejd je, alespoň v této povídce, někdo, kdo umí šmejdit a je schopný prozkoumat celý vesmír. Jako hlavní hrdina Svišťák, který právě dostal zakázku a o jehož šmejdění příběh vypráví. Ríša touto řemeslně dokonalou povídkou ukázal, že je nejen skvělý editor, ale i spisovatel.
Dále následuje práce Androidkám Prozac nepomůže od Radky Lukášové, která se zaobírá psychologií androidky se ztrátou paměti. Ztratit paměť není nic krásného, ale objevit se mezi mutanty, kteří nemají o vašem původu ani potuchy, to také není nic příjemného. I v této povídce je výborně zakomponována rasová nevraživost dnešní společnosti. Autorka kvalitně zpracovala originální námět a její dílo rozhodně není špatné.
Mýlit se je lidské je povídka Jaroslava Petra. Pojednává o touze lidí zbavit se veškeré odpovědnosti za své výtvory, o strachu z vyšší inteligence než je ta jejich a také o touze po jistotě. Lidé v jeho světě donutili androidy, aby se odlišili a nosili něco modrého jako znak, že nepatří mezi lidi. Zároveň se snaží omezit svobody těchto inteligentních strojů. Alespoň ta hlasitější většina. Jaroslav se tak ponořil do hlubiny současné lidské společnosti a nejen současné, ale částečně i do nedávné minulosti (podobnost modrého oblečení a Davidovy hvězd za druhé světové války jistě není náhodná). A nejspíš právě proto je jeho vize tak realistická a zároveň děsivá a krutá.
Dárek od Pendera je dílem Martiny Šrámkové, a to dílem velmi povedeným. Její akční detektivka dílem pojednává o tom, jak nevděčný může být android vůči svému tvůrci. Nebo snad má jen tak vysokou inteligenci, že chápe špatnost počínání vlastního tvůrce? Ať tak či onak, akce v této povídce rozhodně nechybí a čtenář se bude jistě i bavit. Jen na dně se skrývá určitá pachuť zkažené společnosti, která je typická pro celý sborník.
Zamilovaný příběh Mladý muž a láska od Stanislava Švachouška vykládá o peripetiích muže, který se bezhlavě zamiluje do dívky s jinými názory než má on. O peripetiích s inteligentními domácími spotřebiči, které poslouchají všechny osoby s dostatečnými právy. Nastává otázka, komu ta práva přiřknout? Stanislav si vybral pro svou komorní povídku o mezilidských vztazích netradiční formu nahrávek na záznamníku. Čtenář celou dobu čeká něco víc, než je mu dáno, ale stejně nakonec odejde spokojen.
Posledním příběhem je lehce drasticky humorná povídka Crash test, aneb balada o wolkerech a očích topičových od Jiřího W. Procházky. Pojednává o lidské bezohlednosti a také o tom, jak by to mohlo dopadnou, kdyby se domácí spotřebiče mohly urazit. A já osobně po přečtení tohoto realistického příběhu doufám, že ta doba hned tak nenastane. Mohlo by to mít přímo fatální důsledky.
Všechny povídky v antologii jsou zajímavé. Některé jsou vynikající, jiné pouze průměrné. Celá sbírka je ovšem nadprůměrná a lze ji doporučit každému, koho zajímají mezilidské (a mezidruhové) vztahy, společnost nebo roboti a umělá inteligence.
