Nakladatelství Laser-books pro své čtenáře přichystalo novou porci podivné imaginace mistra subžánru New Weird China Miévilla, která už z anotace knihy slibuje úžasný čtenářský zážitek. Po přečtení se ukáže, že minimálně část pochvalných ód nelhala.
O tom, že je britský autor China Miéville u nás velmi oblíben, svědčí i fakt, že od vydání knihy v originále neuplynulo ani půl roku a už se objevila i na pultech našich knihkupectví. Právem, protože tento autor spojovaný především s nově vznikajícím subžánrem New Weird zaručuje kvalitní čtení na vysoké úrovni, jež svým novým románem Město a město nejenom potvrdil, ale posunul laťku své tvorby zase o kus výše.
Text knihy je plný prolínání, které dokážeme skutečně nalézt kdekoliv. Vždy a všude se dají nalézt dva protipóly, jež se navzájem prostupují. Autor čtenáře zavádí do dvou měst, která existují nezávisle na sobě na jednom místě. Každé ve své vlastní rovině a spatřit či projít do druhého města, ač je to velice snadné, nikdo nesmí, protože je to považováno za zločin a pomyslné neexistující hranice hlídá tajemná mocnost Trans-g. Z prostředí přímo čiší originalita, s kterou autor pojal koexistenci dvou měst, jejichž obyvatelé mají ve svém kódu chování nařízeno nevidět druhé město. Přičemž pro zbytek světa není problém vstoupit do obou metropolí, ale pouze pod přísnými pravidly, aby zároveň nevstoupili do města druhého.
China Miéville tak stvořil paradox, před kterým však čtenáře nijak nevaruje. Už od samého počátku knihy bere koexistenci obou měst jako zcela samozřejmou a nechává nic netušícího čtenáře se sám zorientovat a vše si v hlavě urovnat tak, aby text dokázal přijmout a strávit. Zpočátku je to velice obtížné, ovšem neustálým a velmi pečlivě opakovaným popisováním obou měst prostě čtenáře přinutí, aby akceptoval obě města v jedné realitě a dokázal se vžít do situací postav románu. Neustálá přítomnost druhého města, které nelze být viděno, připomíná v mnohém romány Franze Kafky, jež také staví na až absurdních situacích naplněných novými pohledy na skutečnost. Základní kámen celého románu byl skutečně vytesán z ryzího absurdna, které autorovou imaginací nabralo nečekaných rozměrů. Miéville se dopouští totální deformace prostoru, jak jej známe my, a buduje svoji vlastní realitu, která popírá fyzikální zákony a příčí se lidskému chápání. Avšak zároveň takovou, aby mohla a byla pochopena a přijata za vlastní.
A nad tím vším stojí absolutní mocnost Trans-g, která hlídá veškerý chod ve městě a ke konci románu se ukáže ve zcela jiném světle. Velmi zajímavé je i pojmenování zločinu, jehož podstatou je přechod z jednoho města do druhého. Je stejné jako název celé instituce – trans-g – a liší se právě pouze malým písmenem označujícím jeho název.
Příběhově Město a město spadá do ryzí detektivky staré školy Raymonda Chandlera, která je zasazená do imaginárního města kdesi v Evropě, jež se však blíží moderní, lehce zaostalé realitě. China Miéville tento žánr trochu nakousl již ve svém prvním románu Král Krysa, ovšem až zde naplno převedl, že detektivka mu sedí jako klopák Philu Marlowovi. Na třech stech stránkách rozehraje partii, která se záhadnými otazníky jenom hemží. Čtenář a vlastně i hlavní hrdina neví do poslední chvíle nic a může jen tušit a odhadovat, jak by to mohlo být, ač k tomu nemá ani moc indicií. Všechny stopy a dějové zvraty autor dávkuje v přesně odměřeném tempu, které dokáže udržet až do konce. Zpočátku se děj táhne k zešílení pomalým tempem, ovšem s přibývajícími stránkami začne nabírat na obrátkách a vše graduje v monstrózním finiši, jenž naplno rozkryje všechny otazníky. A nic už nebude takové, jako dřív.
Právě ono pomalé tempo působí až odrazujícím dojmem – čtenář se již dost nasytil obou měst a stagnující detektivní pátrání mu nedává moc nadějí, že se tempo knihy zase rozběhne.Na druhou stranu, v retrospektivním pohledu dodá právě tato stagnace vyšetřování uvěřitelnost a reálnost. Neustálé prolínání obou světů může sice působit podivně, ale protože autor jeho prostřednictvím města popisuje, je jasné, že tyto pasáže patří do každé části knihy. Vytvářejí tak potřebnou atmosféru a poetiku příběhu.
Všechny postavy v románu mluví velmi autentickou řečí, ve které se promítají jejich aktuální emoce. Jsou-li ve stresu, nadávají jako žluny. Těmito promluvami se autor přiblížil kadenci běžné mluvené řeči, kterou doplňuje o nedokončené výpovědi. Občas se postava při své replice „zasekne“, věta končí třemi tečkami, výpověď je nedokončená a na ní už navazuje věta jiná s jiným obsahem. Toto vyžaduje plné soustředění čtenáře, který musí skutečně bedlivě číst každé slovo, aby plně pochopil obsah věty a ukončení výpovědi pro něj neznamenala hotovou katastrofu.
Celý text knihy se musí číst s maximální pozorností. Město a město rozhodně není jen akční detektivka, ale i meditativní příběh, který odkazuje na staré mistry – výše zmíněný Chandler a Kafka, ale i George Orwell – a sám se jim hodně přibližuje. Příběh samotný není na knize dominantní, ale skvěle se doplňuje se svým pozadím, koexistencí obou měst. Tyto dva aspekty jsou spolu natolik provázané, že jeden bez druhého by nebyly ničím. Rozhodně se kniha nečte rychle a vyžaduje svůj čas. Ovšem zážitek stojí za to.
Po dočtení bude mít každý pozorný čtenář pocit, že Miéville odvedl skutečně kvalitní práci, která jen utvrdila jeho post stoupající hvězdy moderní fantastiky. Nezbývá tedy než se těšit, jakým směrem se vydají autorovi myšlenky příště. Je však jasné, že to opět bude stát za to.
Trans-g
Jak jsem napsal jiz v komentari k anotaci – nejvetsi slabinou knihy je “odhaleni” one “absolutni mocnosti” Trans-g. Jak uz to v takovych pripadech byva, je trochu zklamanim svou konecnou banalitou, ktera mi, bohuzel, neprisla zamerna (jako kdyby ve 30. letech ukazal sovetskym obcanum, ze i soudruh Stalin prdi a poti se…).
Komerční sračka pro iňtoše typu Popioleka a Šusta. Je to děs!
Ale prd, mě to zase tolik nevzalo, nejsem zrovna fanouškem detektivky, podle mého gusta je spíše připravovaný Locke Lamora. Jo, a spojení “komerční sračka pro inťoše” se vážně povedlo 🙂
2 Z.R.:
Tak si honem běž po patnácté přečíst Eragona, ať Tě z toho zdejšího inťošského děsu neklepne pepka;-)
Eragon je bezva a ještě lepší jsou Trpaslíci. Ale to slepice Žižková nepochopí.
No, ona to jako detektivka bylo slabší. Detektivní motiv pro mě nebyl ten táhnoucí. Detektivky mám opravdu rád a tu knihu zachraňoval právě fantastický prvek. Ale i ten byl na Mievilla docela civilní.
Já do toho asi půjdu, časem…Jinak Locke je celkem fajn, druhej díl je ale už slabší…
2 Z.R.:
Proč urážíš nebohé slepice, co Ti udělaly? Jen dál demonstruj svou úroveň, hrdinný anonyme, nic jiného bych ani nečekala;-). Já si “Města” přečtu ráda, a POTOM se třeba budu ohánět ostřejšími slovy… nebo chválit, to by bylo mnohem lepší;-). Pro Tvou informaci: nepochopím, neb “Eragona” jsem nedočetla (příliš dětský a komerční na můj vkus) a “Trpaslíky” zatím nezkoušela (předpokládám, že i na ty jsem příliš stará:-)), necítím se tedy oprávněna je jakkoliv komentovat.
…. pepřový sprej a plynový kvér.
Z.R. : Tobě je líto, že jsi jenom mrňous, viď?
Sice off ale na kedy sa chysta ten Locke? Dakujem
Cožpak Miéville už přestal zobat ty drogy, že začal psát normální blbosti? Když fetuje píše líp.
A jejda… Vítejte, ordogové. Zdá se, že nás čekají “veselé” chvilky.
to Coltain
Myslím, že se do konce měsíce dočkáme
Agresivních trpaslíkomiců ve zdejších vodách opravdu přibývá.
Do konce měsíce možná ne. Dělá se redakce a to u podobného špalku nějaký čas zabere, pak tři týdny na tiskárnu. Ladí se obálka (Benjamin Carre, dal celé sérii francouzsky ladnou a velmi příhodnou tvář). No, vidím to na první polovinu srpna. Ovšem už je přeložený i Daniel Abraham a překlad Alana Campbella se chýlí ke konci… Nemluvě o Elizabeth Bearové (jednička její trilogie je taková rozjezdová, ale jinak je to super trilogie).
Absolutní OT, omlouvám se…
2 Z.R.: Ale, ale, děťátko se zlobí, šlápla jsem mu na kuří očko, hm?:-) Běž si ošplouchat přirození ve studené vodě, ať zchladíš mozek;-).2 TNT: Pepřák vlastním, jako doplňující zbraň mi stačí koleno;-). A to je vše, co ohledně zakomplexovaného jedince Z.R. hodlám dodat, už jsem s ním ztratila zbytečně moc času.2 Martin Š.: A jak to vypadá s novým vydáním “Hyperionu”, pls?
2 Jana667: Martin myslím písal, že Kantos Hyperionu by mal byť pred Vianocami.
2 Bloy:
Jo, to by byl super dárek pod stromeček, díky za info.
to Martin Šust
a na jaký měsíc chystáte Atrament, to je titul, který mě ještě letos tuze zajímá
Tak isto aj pre mna jedna z najocakavanejsich knih roku.
Překládá Richard a na to ho je spolehnutí, a tak by Atrament měl vyjít přibližně v říjnu/listopadu, podle toho, jak to stihne Laser-books.
Re: * Hyperionu
Kdoví, jestli se to od té doby nezměnilo.
Pro mě výborná záležitost. Hlavně v tom, že mě nutí zamýšlet se nad tím, jakým způsobem vnímáme tkz.objektivní realitu a nad mým vlastním “viděním” a “ne-viděním”. Prostě jsem si to užil- naposledy jsem měl takový pocit, když jsem četl poprvé Les Mytág. ha, kdysi jsem četl, že když přistál Kolumbus v Americe domorodci jeho lodě “ne-viděli”.
to Martin Šust
Neměl původně Lockeho Lamoru překládat Richard Podaný?
Nabízeli jsme mu to, pokud si dobře vzpomínám, ale dal přednost pouze Duncanovi.
2 PavlaL:
Nebylo třeba mazat druhý příspěvek od Z.R. z 18. nebo 19.7. – teď není patrné, na co tolik lidí reaguje… Díky za zásah, ale invektiva nějakého pubescenta mě nemohou rozhodit, takže když chce někdo veřejně ukazovat, že je mamlas, mělo by mu to být umožněno bez cenzury;-).
To Jana
Ok, ale tentokrát jsem v tom nevinně – můj zásah přišel brzo, ale než se ti, kdo příspěvky můžou mazat, doškobrtali k akci, bylo tu už plno odpovědí. 🙂
teď teprve jsem si přečetl recenzi a nejde jinak, než se zeptat, jak velké zkušenosti s detektivou má recenzent? Četl aslespoň nějakou?jo a ta akční detektivka… to bylo moc a moc príma.
Začalo mě to bavit až po 100 stránkách, ale i tak můžu říct, že se to stálo za to.-)