Již pátý svazek edice Pevnost představuje jednu začínající a jednu zkušenou autorku. Obě ve svých novelách zkombinovaly moderní reálie s magií a vytvořily poměrně originální směs. Slovo „akce“ z názvu však neznamená, že by se jednalo o akční příběhy.
První příběh napsala Jana Jůzlová, která letos drtivě vyhrála Cenu Karla Čapka geniální fantasy povídkou Obojek. Její Monolit, který najdeme v této knize, není zdaleka tak zralé dílo, ale na začátečníka je i tato novela na překvapivě dobré úrovni. Klišé o skupince hrdinů zažívajících podzemní dobrodružství je zde přínosně variováno. Autorka pětici ve složení velitel, střelec, navigátor, kameraman a čaroděj (hlavní hrdina) posílá do uzavřených dolů na magickou hmotu. Věnuje se hlavně hrdinovi samotnému a v nemenší míře magii. Tu popisuje až s technickým zaujetím. Přimíchává motiv drog, pozměňování mysli a ovládání člověka. Velmi nenápadně se zamýšlí i nad tématy z psychologie, prohlubuje uvěřitelnost světa a postav letmými náznaky historie a přecházejících událostí a navíc zvládá i několik literárních fines. Trochu nešťastná zpráva je, že děj někdy kvůli nadbytečným popisům příliš neplyne. Nepotřebuji akční děj, ale chtělo by to aspoň napětí, ne nudu. Myslím, že kdyby text autorka nechala ještě trochu uzrát a po čase ho mírně proškrtala a poupravila, mohla by si opět vyslechnout lichotky o genialitě. (Monolit – 7/10)
Ze slabšího soudku
Když jsem poprvé přečetl novelu Hadí král za nic nemůže, napadlo mě akorát, že recenzování díla Jany Rečkové je lepší se raději vyhnout. Hodnotit její práce je totiž velmi nevděčné. Většina nedostatků díla zřejmě pramení z toho, že Rečková píše pro sebe, nikoliv pro čtenáře, a některé pasáže v jejích dílech je proto poněkud nesnadné rozkódovat. Ať se pak ale kritice nediví. Dal jsem si záležet, do novely se pustil znovu, četl velmi pomalu a ještě jsem vše konzultoval se čtenáři s odlišným vkusem a přístupem k literatuře, abych se ujistil, že můj názor není zcela mimo, protože mě třeba zrovna tento styl nevyhovuje.
Postavy Rečkové se chovají poněkud podivně. Není příliš jasné, na jakém vývojovém stupni se zrovna nacházejí (rozdíl mezi potrhlou dívčinou a senilním staříkem je zde minimální), natož aby čtenář dostal možnost odhalit motivaci a příčiny jejich chování. Krom toho postavy mluví jako v telenovelách, „deklamují“, zuřivě gestikulují a pronášejí nepřirozené fráze.
Zápletka je celkem primitivní, proto je dlouho tajená a samotné její řešení nemá čím překvapit. Mladý čaroděj se vrací do svého rodného hradu, zjišťuje aktuální rodinou situaci, objevují se nějaké problémy typu draci a upíři a on vše napravuje svou neporazitelnou magií. Samotné čarování je zde pouze pro efekt a pro co nejsnadnější řešení jakýchkoliv situací. Stačí mávnout rukou a je odpracováno. Autorce se alespoň daří přimíchávat do své magie trochu poetiky.
Kulisy příběhu jsou poměrně zajímavé. Rečková také míchá staré (hrady) s moderním (pojistky, lednička, vlak), ale v tomto mixu nehledá žádné vztahy, prostě si z osudí vybrala pár náhodných reálií a dala je dohromady, protože se jí hodily k příběhu. Největším kladem textu je jeho rozverná atmosféra a významným rysem je humor. Bohužel, dávalo mi práci odlišit nepovedené vtipy autorky od humoru nechtěného. Některé pasáže jako by byly přes kopírák. Srovnejte třeba strany 83 a 85. Jde o nepovedenou postmoderní repetici nebo důsledek, že si to po sobě autorka ani jednou nepřečetla? Bůh suď, ale obě možnosti nevyznívají příliš kladně.
Domnívám se, že text by na průměrnou úroveň vynesla lepší a pevnější charakterizace postav a méně zmatečné podání. Text doporučuji spíše střeleným náctiletým holkám, které ale nejsou kritické a berou události v příběhu tak, jak přicházejí, místo aby se trápily, proč se zrovna tenhle zachoval takhle a co zas dělá tenhle, když předtím tohle a tamto… 🙂 Nechci do autorky kopat (zlomit si palec o žebro není žádný med), ale fakt mě mrzí, že se po tolika letech psaní nezlepšuje. Na nedostatky její vyprávěcí metody ji už konkrétně upozorňovalo více lidí, než je zaměstnanců Českých drah. (Hadí král za nic nemůže – 3/10)
Celkově je tedy, podle mého názoru, kniha lehce podprůměrná. Oproti minulému svazku edice je to značný kvalitativní pád dolů, ale na druhou stranu – žádný průser to není, vycházejí tu desítky horších věcí a za tu cenu to jistě mladí, méně zkušení čtenáři ocení.
Teda Ondro, ty mi dáváš…
NO teda, drsná kritika. Knížku mám koupenou…ale odradit se nenechám, sice kritiky čtu, ale názor si ráda dělám sama. Každý má vkus jiný..Už se mi stalo, že co kritik do nebes vynes, nebyl vůbec můj šálek čaje (kafe nepiju 🙂 a já nechápala..ale bylo to i naopak – blbá kritika a mé nadšení z díla.Tak uvidím, jak to bude tady.. Zda se konečně s nějakým kritikem shodneme 🙂
monolit je vybornej
Já jsem to četla od konce, protože jsem teda byla zvědavá na toho Hadího krále. Docela se mi líbil, sice mi místy vadilo, že je to dost zkratkovité a musím si domýšlet spoustu věcí. Líbilo by se mi asi víc, kdyby to bylo rozvedenější – postavy víc do hloubky a i situace prokreslenější – tady to bylo bum – rána na ránu – rychle všechno za sebou..Ale líbilo se mi to, zajímavé nápady a zajímavá rodinka – to každopádně 🙂 Monolit si nechám na později 🙂
Romisone, a víš jistě, že jsi objektivní? :-)))Jana Ju
proc bych nebyl? :)) Roman Hele
a mela bys toho psat vic Jano :)) jsem cetl i Way out a zacatek je taky vybornej, pak to od pulky trochu ztraci a konec je takovej divnej
Tož to já bych, Romisone, i psala víc. Pokud najdeš někoho, kdo za mě bude chodit do práce, napíšu Ti třeba román! :-)Co se Way out týče – ach ty hříšky mládí…JJu
ale musel by to byt roman pro romana a ne roman pro zeny :)) si vem dovolenou nebo to sesmol pres vejkendy :))
No jo, člověk prostě ani slušně napsanou věcí nevydělá víc než jeden-dva průměrné měsíční platy…
Romisone, vzhledem k tomu, že psaní je odporný žrout času, činnost zdraví škodlivá a zcela nelukrativní, většina lidí píšících v našich zeměpisných šířkách a délkách tyto “naše” žánry píše V PRVÉ ŘADĚ pro sebe (prostě si chtějí napsat to, co by rádi četli, ale nikdo jiný jim to nenapíše 🙂 a až někde v pozadí jsou nějací ti čtenáře. (Pokud se Ondra Jireš domnívá, že “pro sebe” píše jen Jana Rečková, je hrubě naivní… i když v případě této recenze spíš účelově zaslepený.)No ale u tebe jsem zatím za ta leta vypozorovala literární vkus, který je s tím mým vcelku kompatibilní, tak snad když si napíšu román pro sebe, bude čitelný i pro romana. :-)JJu
Konečně jsem přečetla Monolit, byl fajn. Zajímavý nápad s atheronem a těmi Hlídači. Dost se mi líbil ten moment, kdy se Ernest s atheronem propojil.Jen jsem nepochopila – Elisa se zabila sama? Nebo zemřela na to zranění? V knížce je, že ji našel ráno už mrtvou – nějak jsem to z toho nepochopila.
no to on ji zabil!!! %)
môj názor
Ak sa mi niekto snaží takýmto spôsobom podsúvať svoj subjektívny názor ako objektívnu realitu, ako sa to stalo v tejto „recenzii“, nemôžem odolať, aby som nevyjadrila vlastný pohľad na vec… Obe novely mi bravúrnym spôsobom ukázali, aký široký a rozmanitý dokáže žáner fantasy byť. Autorky magicky preplietli moderné so starým a ukázali tradičné postavy v netradičných pozíciách. Z môjho pohľadu sa J. Jůzlová, na rozdiel od svojej kolegyne, vydala trocha menej kontroverznou cestou a možno tak mala väčšiu šancu zavďačiť sa aj podaktorým skalným fantazistom. Jej postavy majú pevne stanovený charakter a autorka venuje primeraný čas vysvetľovaniu ich konania. Na druhej strane však, podľa môjho názoru, „Hadí král za nic nemůže“ predčil „Monolit“ v napätí a v spletitosti deja. Akčnými scénami nabité prostredie J. Rečkovej ma nútilo čítať bez prestávky až do úplného záveru, hoci mi častokrát chýbali podrobnejšie vysvetlenia konania postáv. Osobne však spojenie takýchto na prvý pohľad odlišných noviel do jedného celku, považujem za veľmi dobrý nápad. Aj čitatelia s rozdielnymi prioritami si tak môžu nájsť v knihe niečo pre seba. Ja som si našla. 🙂
Je tohle recenze?
Hadího krále jsem nečetla, ale jestli jsem to pochopila správně, autorovi článku se zdá psychologicky propracovaný Monolit nudný a akční Hadí král psychologicky plochý. Navíc vypadá velmi objektivně, když recenze (Hadí král) začne naznačením, že něčí věci jsou stejně vždycky na… a tudíž je nemá smysl recenzovat, pak argumentovat účelností využití fantasy prvků (dá se najít něco subjektivnějšího?) a nakonec knihu doporučit aspoň jako čtivo pro puberťačky, aby si to s nikým zas až tak nerozházel. Není problém někde jinde?
Re: Je tohle recenze?
Tiež mám pocit, že problém leží u jedného z autorov, ale ani jednu z Ján tým nemyslím….
Re: Re: Je tohle recenze?
Tak tak… Dík, nedokázala bych to vyjádřit vyzráleji 🙂 Mimochodem, kdyby recenzent nechal uzrát svůj text, možná by se mu tam nevloudila ta “rodiná” situace… To jen tak na okraj.
Re: Re: Je tohle recenze?
Tak tak… Dík, nedokázala bych to vyjádřit vyzráleji 🙂 Mimochodem, kdyby recenzent nechal uzrát svůj text, možná by se mu tam nevloudila ta “rodiná” situace… To jen tak na okraj.
to Ondřej Jireš: Neměla by recenze obsahovat trošku víc než jen osobní názor recenzenta na autorku, doplněný konstatováním, že pubertální slečny a vůbec všechny čtenářky ženské literatury jsou vesměs blbé a tudíž je jim možno předhodit nekvalitní čtivo? Mě se tyhle věci líbí, například…. U Obojku třeba uznávám, že je kvalitně napsanej, ale nelíbí se mi, páč je to plný bezvýchodnýho násilí.
Karrin: moje původní představa byla, že jí Haddon pomohl, ale záměrně jsem to formulovala tak, aby měl čtenář na výběr, že buď umřela sama na následky zranění, nebo v tom zafungoval Haddon. Ona sama se nezabila, ale nejsi prvá, kdo tak soudí. Moje chyba.PP: na Obojku je nejhorší, že je to úplně normální komorní drama ze života a žádná fantasy. JJu
to jana:
z tvyho zivota? :)))jinak mi posli vse co jsi napsala, diky :))
Nuda?!
No, připusťme autorovi recenze právo na názor, každý se koneckonců nudí u něčeho jiného. Například mně přijdou strašně nudné některé recenze :-). Byla by ale škoda, kdyby si kvůli tomu někdo knihu nepřečetl… Já jsem Monolit zvládl jedním dechem a syn (je mu 15) taky. Na nějakou nudu nám přitom nezbyl čas. Určitě tahle knížka za přečtení stojí, dokonce i Rečková se mi líbila, přestože jinak ji právě nemusím.Mimochodem, myslím, že nejlepší knihy bývají právě ty, které autor psal hlavně “pro sebe”, tak jak to v tu chvíli cítil – ne tak, aby tomu rozumělo co nejvíc lidí.
O nude jsem napsal, ze se dostavuje “nekdy kvuli nadbytecnym popisum”. Nemyslim si, ze je cely Monolit nuda. Cituji se: “Trochu nešťastná zpráva je, že děj někdy kvůli nadbytečným popisům příliš neplyne. Nepotřebuji akční děj, ale chtělo by to aspoň napětí, ne nudu.” Jestli neni jasne, ze druha veta rozviji tu druhou, pak se omlouvam za slohovy nedostatek.
* Ze druha veta rozviji tu PRVNI, jsem chtel rict :))
Ondro, můžu být upřímná? O Monolit tu vůbec nejde, já s tebou nemám spor. Nuda je subjektivní a Tvůj názor Ti neberu.Myslím, že většina přispěvatelů se ozývá spíš kvůli té pasáži o Rečkové. Pokud nějakého autora nesnášíš, máš na to samozřejmě právo, ale vyvarovala bych se v tom případě psaní recenzí na jeho dílo. Žádná recenze není “objektivní”, ale to, co jsi psal o Janě, se mi opravdu zdá neprofesionální. Máš už s recenzováním slušné zkušenosti a takovéhle od pohledu osobní invektivy tě prostě a jednoduše nejsou hodny. Hezký víkendJJu
Ježiškykotě, to je argumentů:) Mě osobně se líbily obě povídky, ale jelikož nejsou mým šálkem čaje z důvodu hrozného “zaškatulkování”, nemůžu je pochválit ani odsoudit:)
Já se zase musím přiznat, že se mi nelíbila ani jedna povídka – sice přečteno, ale .. no ztráta času.
Čarodějové “v akci” jako zlevnění?
Když jsem googloval, která kapitola/verze neverending story Jany Rečkové to je (taky ji [myslím tu story ;-] moc nemusím, ale jakkoli je celé bazírování na desetinách absurdní, horší než 99 % věcí, o nichž kdy FP psala, rozhodně není) – ukázalo se, že byla nominovaná O nejlepší fantasy 1996 – našel jsem název taky v nějakém listingu ebookz, ovšem jediném. To je (zase 🙂 nějaký recyklát z Palmknih, kde je pořád 14 jejích textů?
Jo, je to deset let stary text a bohuzel to na nem je videt.
hehe vas tady zas zadupou fanousci :))
jano kazdy den kontroluju postu a porad nevidim zadnou z tvych povidek, nemluve o romanu??? jak je to mozne??? :)))
A nemůže to být třeba tím, žes nikde neutrousil svou adresu? 🙂
ja vedel, ze na to prijdes :)) chytra holka :)) nemuzu, je zde urcite spousta nerudnych lidi, kteri by mi chteli posilat nerudne navrhy, asi napisu radeji ja tobe :))
Ale romisone, snad se nebojíš, že by ti někdo poslal nějaký výhružný e-mail? Nebo dokonce nějaký záludný virus? 🙂
To romison – anonymy už začínají – viz předchozí příspěvek :-)Kecám, ten je ode mne 🙂
tak tobe bych ten mail dal, ty me mas urcite rada, kam zajdem lasko? :))
Ad mladá čtenářka
Dík recenzetovi za uznání věku a krásného pohlaví – jsem subjektivně macho, objektivně 30 chlápek s jedním metrákem… Obě povídky jsou plynule čitelné – první 6/10 (tam jedině souhlasím s místama maličkou nudou, trošku chybí zasazení, možná by delší forma prospěla, kulisy se zdají zajímavé) – no a ta druhá mě právě kulisami – na můj vkus ok – dostala. Hodně omílaný neoviktoriánský styl (dle mého chápání propojení něčeho před 20. stoletím s mediavalitami)je v tom v české SFF namočená poprvé – jinak řečeno: celosvětově šeď, počesku celkem novinka. JR mě dosud nevzala za srdce – a to jsem se snažil, alébrž dělá úplně stejnej job, ale pro mě je právě tenhle 5/10 její nejlepší kousek, dávám 8/10. Vždyť – stejně se nejlíp čtou původní české věci.
Ad Jiresh 2
Ty žebra nejsou úplně fair – i když máš pravdu, Hugh by jí asi místo nedal – myslím, ale že s tímhle touchem bys mohl zkusit něco vlastního alá Mistr (JK) – PS – jsem fanoushek a nemůžu se dočkat Stroncia :).
Romisone, teda takovou odpověď jsem fakt nečekala.