Tad Williams se proslavil mnoha knihami. A to po celém světě. Kdysi dávno u nás začínal svou ságou Trůn z dračích kostí. Stínové pomezí se právě téhle sérii podobá.
Určitě vás v první řadě upoutá tloušťka knihy. Mohu s klidem poznamenat, že čeští nakladatelé opravdu začínají vydávat vše tak, jak má být. Žádné dělení, ale pravověrná kopie (překlad) originálu. Buďme za to vděčni. Jak obálka, tak vše ostatní po formální stránce působí velmi přirozeně a soudržně s dějem. Od Laseru povedený kus poctivé práce. Ale co nás čeká uvnitř? Dokázal Tad Williams také zde naplno využít své zručnosti, která ho vyšvihla na špici nejen fantasy spisovatelů?
Jeden můj kamarád mi řekl ještě předtím, než jsem se do knihy „zakousl“, že jde o variaci na Trůn z dračích kostí. Ano, musím s ním souhlasit, ale jen částečně. Hned první odchylkou jsou hrdinové. V Trůnu se jednalo především o Simona (Seomana), kdežto zde jich je opravdu spousta. A to i na různých kontinentech. Také se zde Tad Williams oprostil od šíleně roztahovaných částí, kde se třeba i dvě stě stran nic neděje (viz začátek Trůnu). Ve Stínovém pomezí není žádné hluché místo a každá situace je zcela záměrná a rozhodně ne zbytečná. Trošku mi to přijde jako nekonečná sága od G. R. R. Martina, ale stažená na třetinu, jelikož už na konci tohoto prvního dílu se nitky začnou pěkně sbíhat. Což mnoha čtenářům určitě bude vyhovovat.
Fantasy v tradiční epické podobě
Začněme tedy od samotného počátku. Svět, ve kterém se vše odehrává a do budoucna se určitě začnou dít doslova hororové věci, je popsán na prvních stránkách. Na jižním kontinentě Xand žije černá rasa, uctívá živoucího boha na Zemi, autarchu Sulepise Bishakh am-Xis III., Nuashova vyvoleného, Zlatého, pána Velkého stanu a Sokolího trůnu, vládce všech míst a všeho dění, jehož jméno je tisíckrát velebeno. A právě do chrámu tohohle živoucího boha se dostane Qinnitan, obyčejné děvče, které se shodou okolností a podivných událostí ocitne uprostřed všeho dění. Být manželkou Zlatého ani zdaleka není taková idylka, jak si všechny úlové sestry myslí.
Severní kontinent Eion má mnoho království. Z jihu se na něj tlačí autarcha a získává čím dál větší politický vliv a svými hrozbami i vojenskou silou si začíná nárokovat území. Na severu leží Pomezní království. A právě zde se větší část děje odehrává. Současný král Olin je v zajetí lorda Ludise, Ochránce Hierosolu a požaduje tučné výkupné. Takže stoupají daně a nelibost všech občanů, i když by rádi svého krále viděli zpět na svém trůnu. A Ludisův velvyslanec přijíždí s novou nabídkou, Ludis sníží výkupné, pokud mu pošlou Olinovu dceru Brionu. Tady začíná jedna z linií, kterou se prolínají osudy dvojčat, princezny Briony a prince Barricka. Cílevědomé dívky a utrápeného chlapce s nočními můrami.
Další důležitou osobou v Pomezním království je permoník Rohovec. Se svou ženou zjistí ochromující novinu, že Stínová linie se hýbe. A co je ještě horší, dostane se jim do rukou lidské dítě, které právě zpoza Linie vynesou podivné postavy. Chlapce přijmou do své rodiny, ale podezíravost Rohovce nikdy neopustí.
Tím se dostáváme k názvu knihy. Stínové pomezí je hranice, za kterou je neustále šero a v minulosti tam byli lidmi vypuzeni skřítci – Qarové. Podivní tvorové, tajemní, temní, mystičtí, magičtí a nelítostní. A jak to tak vypadá, mají zájem vstoupit do světa, kde přes den svítí slunce, a který před několika staletími mohli nazývat také svým domovem. V tomhle dílu budou právě oni určovat vývoj, ale jak to tak vypadá, nebude tomu tak i v budoucnu.
Otázky přicházejí
Tenhle zpočátku nepochopitelný mix vás na dlouhou dobu uchvátí. Každá postava je důležitá, každá má svůj vlastní osud a propracovanou osobnost do nejmenších detailů, takže vám neustálé skákání na jiné kontinenty nebo pouze postavy nebude ani v nejmenším vadit. Jelikož opravdu všichni popisovaní hrdinové mají svůj dosud skrytý úkol a vy se zatajeným dechem čekáte, co se z toho vyklube. A co zjistíte? Téměř nic :-). I po přečtení prvního dílu získáte pouze více otázek než odpovědí a ani v tom nejmenším nezačnete tušit, jaké další chuťovky nám pan Williams nachystá dále. Mohu vám říct, že takto „rozjetou“ knihu jsem už dlouho nečetl a opět bych ji trošku přirovnal ke G. R. R. Martinovi. Děj ubíhá dravě vpřed a vy nemáte ani chvilku na to, abyste se nudili. A tak to má být. Svět také prská mystikou na všechny strany. Magie zde není tak zřejmá nebo viditelná, ale podivné sny, věštby, kletby a další méně zjevné projevy se vyskytují na každém kroku.
Mám ovšem i jednu výtku. Pokud je vše tak podrobně rozpracované a pan Williams se snaží mít vše bez nejmenších faktických a logických chyb, potom nechápu jednání Briony v samotném závěru. Pokud se vezme v potaz, jak se po celou dobu stará o lid svého otce a doslova tím trpí, nedokáži pochopit její chování. Zvlášť když se pár kilometrů od ní děje to, co se děje. Nemůžu to více přiblížit, ale kdo četl, pochopí.
A ano, jak jsem již říkal, konec vám dodá pouze další a další otázky a neznámé, které byste moc chtěli pochopit. Ovšem na to si budete muset jak vy, tak já, ještě nějakou dobu počkat. Přece jen, i Tad Williams všechny osudy stále ještě píše…
Pokud si chcete koupit pravou a nefalšovanou epickou fantasy, jenž je na vysoké úrovni a nejde o neporazitelného hrdinu, ale reálně zpracovaný svět, neváhejte. Kniha nabízí akci, tajemno, více zajímavých dějových linií a příslib mnoha úchvatných událostí i nadále. V téhle oblasti se příliš knih na té nejvyšší úrovni na našem trhu tolik nenaskýtá a těch pár kaček za kopec zábavy stojí. Ale pokud preferujete přímočarou fantasy akci, sáhněte po jiném titulu.
teda nevim, ale na me to pusobilo presne opacne, jako natahovana kase se spoustou hluchych mist a s dvojici frackovitych hlavnich hrdinu, kteri schvalne delaji vsecko spatne, aby pak bylo co resit.
Tak pak nevim, jak na tebe pusobi G.R.R.Martin :-)))
podpasovka 🙂 vlastne podobne, ale lepe napsany. navic Pisen L a O me zaujala svetem, pribehem a hrdiny a tesim se na to jak se to rozuzli, Stinove pomezi me nicim takovym nezaujalo, svet je dost “obycejny” (az na ty skritky zpoza pomezi samosebou), s hrdiny jsem nejak nemohl sympatizovat (az na Qinnitan) a nejak me ani nezajima jak to dopadne. Proste a jednoduse u Stinoveho pomezi jsem se nudil, u PLAO se mi to nestalo. takze urcite subjektivni pocit 🙂 ale slibil jsem si ze za cas zkusim pomezi precist znova a treba zmenim nazor, neco podobneho se mi stalo u Eriksona i kdysi u Duny, ze se mi to zalibilo az v dalsim cteni)
Cenis
je zajímavé jak každý vidí ve fantasy něco jiného, podle mě, přesně to co si napsal vystihuje nefalšovanou fantasy :), kterou nemusím.”Pokud si chcete koupit pravou a nefalšovanou epickou fantasy, jenž je na vysoké úrovni a nejde o neporazitelného hrdinu, ale reálně zpracovaný svět, neváhejte. Kniha nabízí akci, tajemno, více zajímavých dějových linií a příslib mnoha úchvatných událostí i nadále.”= natahovana kase se spoustou hluchych mist a s dvojici frackovitych hlavnich hrdinu, kteri schvalne delaji vsecko spatne, aby pak bylo co resit.
Hm
Je fakt, že GRR Martin asi píše lepší fantasy, budiž. Ale co se týká řemesla – čtivosti – tak Tad Williams umí na jedničku !!! Jeho věci se čtou skvěle.
Hm
No to nevím, mě tad Willams narozdíl od G. R. R. Martina upřímně nudí.
Pardon
Samozřejmě má být Tad.
Re: Pardon
No, mně se v mládí už jeho Věž docela dost líbila pro svou osobitost. Je fakt, že píše jinak, než většina ostatních, ale tím spíš se může určitým lidem líbit 😉
Na druhou stranu záleží co kdo od fantasy očekává. Pokud oddech a “čtivost”, či zda se pídí po náročnějším. Mě osobně se dobře čte třeba i Kolo času od Jordana (byť by mu proškrtání občas pomohlo) nejsem asi ten správný fajnšmekr.
STIRIUS: me se Trun taky libil, dokonce (pri cekani na posledni dil) jsem to precet vickrat, ale je to silene zdlooooouhave. prokratit, prostrihat by to chtelo.
Dalsi dily?
Zdravim, nevite jak se mají jmenovat další díly a jestli už u nás vyšly?