Dobrých sci-fi u nás ve srovnání s fantasy produkcí vychází pořád jako šafránu. Ale když se nějaké objeví, většinou se jedná o perly na celosvětovém knižním trhu. Alespoň v naší sféře zájmu. A Alastair Reynolds dokázal, že psát umí. To jste sami mohli zjistit již u Odhaleného vesmíru a později Kaldery. A Archa navazuje tam, kde všechno skončilo (nebo začalo?).
Ti z vás, které předchozí díla minula, budou ochuzeni o nuance příběhu a více než vřele doporučuji počkat a seznámit se s dříve vydanými knihami. I já jsem musel nějakou dobu vzpomínat na veškeré kličky v ději, postavy a důležitá fakta, která se stala v minulosti. Takže pokud si Archu chcete opravdu vychutnat (to platí i pro znalce), doporučuji ponořit se opět do všech knih. A nebo si čtení vychutnejte až po vydání závěrečného dílu Absolution Gap :-).
V Arše očekávejte stylově pokračování Odhaleného vesmíru. Kaldera přeci jenom byla psána jinak. Ale můžu vás potěšit, setkáte se snad se všemi dosud žijícími hrdiny, kteří se již objevili. Takže pokud opravdu znáte předcházející děj, dosyta si užijete všelijaká setkání a rozhovory. Stručně řečeno, touhle sérií udělal Triton určitě radost mnoha fanouškům.
Příběh je jako vždy dělen do několika linií. Začíná objevením dávno zmizelé lodě a samotné zakladatelky Spojených – Galiany. Její tělo i mozek oživí, bohužel jen pro to, aby zjistili napadení Zmarem, nepřátelskou umělou inteligencí. Veškerý výzkum a dohled nad operacemi Spojených z největší míry kontroluje Skade. Velmi mocný individuální jedinec i přes spojené mysli. Jak postupem času budete zjišťovat, její praktiky budou často drsné a neotřelé. V Hlavním hnízdě se objevuje i Clavain, minulostí sužovaný voják, který ke Spojeným dezertoval. Dokázal si ponechat svou mysl jedinečnou i minimálně dotčenou, tudíž není koncentrovaný jen na své soukmenovce, ale i na lidstvo jako celek. Což ho velmi brzy donutí opět změnit svůj postoj a stát se svým přátelům nepřítelem. Dále vystupuje Antoinette. Odvážná mladá dáma, jež se svou lodí pilotuje ve válkou ničeném okolí a snaží se dostát svým závazkům z minulosti a vytřískat si na živobytí. Samozřejmě se velmi brzy zaplete do soukolí osudu většího, než by jí bylo milé. Nesmím zapomenout ani na Kuriovou a Voljovovou. Jak již víte, zůstaly v soustavě Delty Pavonis a na planetě Obroda stínově vládnou celé diktátorské mašinerii. Vědí, že Zmarové se brzy objeví a jejich doba nastala. Takže budou mít v rukou životy několika set tisíc lidí. Jejich plánem bude evakuace na Nostalgii nekonečna, v tom jim ale brání samotný stát i kapitán, jenž jako žijící loď nebude mít příliš chuti spolupracovat. Samozřejmě se postupně objevují další a další postavy, které i za krátkou dobu dokáží celý děj mohutně posunout kupředu. Zde popsaní hrdinové jsou jen ti nejdůležitější, což neznamená, že jich není celá další řada.
Jaké je pozadí všeho dění? Lidstvu hrozí vyhlazení, proto se každý snaží získat nějakou výhodu nad dalšími frakcemi. Především zbraňové komplety mohou dokázat neskutečné věci. Samozřejmě záleží, jestli se použijí k boji, nebo jen ke krytí ústupu a ponechání ostatních na pospas svému osudu. Nová technologie Spojených dokáže rychlejší pohyb mezi hvězdami a určitě bude hrát ještě velkou roli i v posledním dílu. V každém případě se vše točí okolo pár postav, které o hrozícím nebezpečí ví a snaží se s ním vypořádat podle svého svědomí. Ovšem pokud se k tomu přidá dokonávající válka mezi Spojenými a Demarchy, chaotická galaxie, neznámá inteligence, která začíná v Deltě Pavonis stavět hrozivé monstrum a další negativní informace a skutečnosti, vzniká mix, jenž umí podat jen mistr spisovatel. Téměř do první třetiny druhé části je vše separované. Naše přítelkyně na Obrodě s Trnem „jen“ spřádají plány na záchranu lidí a sledují postup Zmarů ve své soustavě. Zato všichni ostatní se motají kolem (i na ní) Žlutozemě, navzájem se honí a chtějí nad sebou získat převahu. To se samozřejmě postupem času začne ještě více komplikovat a jak je již napsáno na obalu (nemyslím první část, kde je chybou odstavec o Kadeře), každý směřuje do Delty Pavonis, kde se má vše rozhodnout…
Původně jsem očekával už finální rozřešení celého příběhu, ale jak se sami dočtete, zdaleka není konec a ve velmi, velmi daleké budoucnosti hrozí ohromné nebezpečí, které může zničit úplně veškerý život v naší galaxii až do zániku vesmíru. Proto se sázky zvyšují a Zmaři jsou jen prostředkem, který vše ovlivňuje. Jak, to uvidíte sami. Trošku mi na těchto knihách vadí, že prakticky pořád se objevují nějaké novinky, které jakoby posunou hrdiny dál a zjednoduší přinejmenším rozhodování. Náhody a jiná pozitiva se objevují opravdu často. Uvítal bych více jednoznačný přístup, ale je mi jasné, že v takové sáze to zkrátka nelze sepsat geniálně. A i přes tuto malou berličku se jedná o výjimečné čtivo, které u vás rozhodně nesmí chybět. Ovšem stejně si myslím, že s touto recenzí jdu takříkajíc s křížkem po funuse, protože Archu už všichni milovníci sci-fi určitě mají aspoň jednou přečtenou :-).
Co mně osobně na Arše vadilo, je Reynoldsovo přeskakování těch nejdramatičtějších scén. Postavy se chystají k akci nebo životně důležitému jednání a bác! najednou je po všem a čtenář se pouze retrospektivně dozví, že se vše podařilo. Nejvýrazněji se to projevilo asi při přepadení světlohonce na Žlutozemi a hlavně v samotném závěru téhle části. Trochu to srazilo můj osobní pocit z jinak výborné knihy.
série o Zmarech
K pochopení Archy je potřeba mít načteny nejen předchozí romány, ale pokud možno i kratší práce, zejména v Ikarii uvedenou Velkou marsovskou zeď a v Pevnosti otištěný Ledovec, bez nich se do čtení snad ani nepouštějte, přijdete o mnoho.A dosud posledním dílem celé série je samozřejmě román Absolution Gap a ne Anion Gap, jak je zde i v edičním plánu uvedeno. (Ovšem v autorském profilu je to správně, bohužel nevyšel ten aktualizovaný, snad příště). Česky snad jako Údolí vykoupení.
Kdesi (možná na stránkách Trifidu) jsem myslím zahlédl, že prý má vyjít i sbírka všech těch kratších prací (včetně Diamond Dogs a Turqoise Days). Pokud je to pravda, tak hurá. Co Staso?
A… Gap
No jo, se omlouvam, ale vzal jsem to z edicniho planu. I kdyz jsem se nad tim pozastavil :-).
Diamond Dogs je jedna z nejlepsich povidek/novel, co jsem kdy cetl…skoda, ze jestli to vyjde, tak ten preklad bude pravdepodobne zase tolik “tvůrčí” jako je tenhle
Recenze je přesně o tom, co mě na nekonečných ságách z jednoho světa odrazuje od doby, kdy jsem četl pokračování hyperionu. Sebelepší hrdinové dříve či později omrzí a nové světy zbarvený do sebelepších barev časem zešediví. Ale jestli vyjdou ty povídky tak možná do toho půjdu.
Povídky vyjdu, ale Reynolds je přepisuje a upravuje, aby “ladily” se zbytkem jeho světa 🙂
Archa se mi zatím líbila od Reynoldse nejméně . Souhlas s Lipim o přeskakování některých důležitých událostí. Jakoby autora najednou přestala knížka bavit a on se rozhodl skončit. Jinak je to určitě nadprůměr ale po Odhaleným vesmíru a Kaldeře to je trochu zklamíní. 7/10