Mladá fronta ve spolupráci s Ikarií navázala na řadu dříve vydaných knih a v rámci edice Ikaros vypustila na trh další povídkový sborník. „2006:Česká sci-fi“ navazuje na předchozí počiny jak formátem, tak úpravou obálky (tradičně od Martina Zhoufa) a okruhem, z něhož byli vybíráni autoři. Najdeme zde deset povídek, které reprezentují různé subžánry sci-fi.
Povídka Unionis Pavla Urbana nás zavádí hluboko do vesmíru, kde se jedna z geneticky vyšlechtěných odnoží lidstva setká ze zástupcem cizí civilizace. Kde jsou hranice etiky a jaká je síla „přirozeného výběru“? Příběh je zajímavý spíše stylem a druhem nastolených problémů než jinými atributy. Ostříleného čtenáře ani nepohorší, ani nenadchne.
Supertajný večírek je svižná, akční a trochu i detektivní povídka Ondřeje S. Nečase o poněkud nevšedním setkání s mimozemšťany, což je oblíbené téma. Celkem dobré provedení a dnes už víceméně tradiční vyústění ve smyslu „a jak to vlastně bylo?“. Milovníci tohoto specifického subžánru rozhodně nebudou mít důvod ke stížnostem.
Invaze Pavla Řihoška je klasickou parodií na military sci-fi. Pozemská flotila se pokouší o invazi na nepřátelskou planetu, ale „cosi“ selže a jeden oddíl se octne v maléru. Nejlépe si tuhle povídku vychutnají čtenáři, kteří zažili vojnu. Ostatní se sice pobaví, ale řada detailů jim zřejmě unikne.
Poslední opravdové dobrodružství od Jaroslava Petra je působivý příběh o horolezeckých závodech, přátelství, odpovědnosti a dnes tak „módním“ problému dopingu a jeho hranicích. Vyprávění je poněkud syrové, ale dostatečně dramatické a čtivé, některé aspekty však zůstávají zbytečně nevyřešeny…
Jan Hlávka dal svým Sršeněm skvělý příběh hlavně příznivcům Star Treku. Lidský agent vysazený na „krychli“ Borgů dostal od své civilizace speciální úkol. K jeho splnění vede dlouhá cesta plná ošklivých překvapení. Velice dobré, i když možná trochu dlouhé vyprávění, které potěší nejen trekkies. Má všechny náležitosti a ingredience kvalitního dobrodružného příběhu a i když se jeho značná část odehrává v otřepaných kulisách ventilace a servisních tunelů, rozhodně potěší.
Do žádného vesmíru nevedou jen jedny dveře Martina Gilara zachycuje vesmír, ve kterém pozemšťané cestují pomocí mimoprostorových tunelů – dědictví po dávné civilizaci. Dalšími aktéry příběhu jsou skoro zapomenutý objevitel tunelů, jeho žena a mor. Vyprávění je působivé, ale na své si přijdou hlavně čtenáři s dobrou představivostí. Samotná kostra příběhu je víc než prostá a vše stojí spíš na popisovaných efektech.
Hledání jinoplanetníků je variace na klasické téma „návštěvník z civilizace zapadl do hospody ve Vidlákově“. David Šenk zde předkládá vlastní variaci na dané téma, ale po vydání Callahanova přesčasového baru ztrácejí slabší příběhy tohoto typu část svého kouzla.
Jana Rečková ve své povídce Pouti na hory zpracovala cosi na způsob pohádky ze zpustošeného světa, kde je vzduch na příděl a lidé prchají na kopce (movitější do vesmíru) před záplavou smogu. Osobitý styl a zajímavý příběh na hranici pohádkového vyprávění nesedne zdaleka každému, přesto výsledek působí dobře.
Deník Johna Parkera od Lukáše Hrdličky popisuje úsek života smolařského podnikatele, kterému nejdou obchody, ve vesmíru narazí na anomálii a ztroskotá na pusté planetě (což je teprve začátek). Příběh kombinuje trosečnické téma s psychologií osamělého jedince, ale nejpozději v polovině začíná mít bystřejší čtenář velmi jasnou představu, jak to dopadne.
Závrať z úspěchu je poněkud netradiční a díky tomu, že se odehrává v několika nepříliš jasně vytyčených rovinách, i do značné míry nepřehledný produkt Stanislava Ertla ml. Stejně jako u Rečkové je jeho styl osobitý a děj příliš připomíná pasáž s kamennou zahradou v kdysi téměř kultovní povídce Den a noc Jaroslava Velinského. Příběh, ve kterém si autor hraje s jazykem na pozadí tu snových, tu reálných scén v podivné krajině, je poněkud těžkopádný a zřejmě řadu čtenářů odradí. Profesionálním kritikům se ale nejspíš zamlouvat bude.
Nová sbírka české sci-fi shromažďuje celkem solidní povídky (se zamhouřením oka) ze současné české produkce. Najdeme zde jak začínající autory, tak „staré harcovníky“, kvalita povídek se ve většině případů pohybuje někde těsně nad průměrem. Povídka od Rečkové stojí na hranici s fantasy, ostatní jsou běžné sci-fi. Vyloženě akčních příběhů zde, stejně jako čistého humoru, není mnoho a spíše převažují texty více či méně zaměřené na psychologii postav v různých, převážně krizových situacích.
A celkové hodnocení? Nebylo to špatné, ale 2101: Česká odysea byla jistě na vyšší úrovni.
NIC
NIC
Velinsky tam je, i kdyz jsem odkazoval na jine dilo. Vami jmenovanou povidku neznam. Takze spokojenost 🙂
Prosím, sršeň je v češtině(i když je to podivné, ale je to tak) ženského rodu. Takže sršeň jako píseň, tedy “svou Sršní”. Zní to blbě, já vím, nikdo kromě jazykovědců to tak neříká, ale je to tak. 🙂
Výňatek z Pravidel šeského pravopisu :sršeň, -šně m. i ž.; sršní 🙂
debata k věci
Tomu říkám debata k věci! To musí zaujmout každého čtenáře 🙂
Budou to rozebírat, dokud nedostanou pigáro:-)! Pokud to přežijou, bude ze sršně “ta zatracená bestie”….
Všimla jsem si, ze Hledání jinoplanetníků je vlastně pokračování povídky Poslední con (Ikarie 06/2000). Její znalost značně přišpívá k pochopení celé pointy…