1Q84 – Haruki Murakami

Předměstí Tokia, ruch velkoměsta, ucpané dálnice, lidé spěchající do práce, večerní zábava v barech, klidné vilové čtvrti, z rádia se linoucí Janáčkova hudba. Píše se rok 1984 a ocitáme se ve světě, který je nám celkem dobře známý. Dlouho se nic zvláštního neděje, žena v taxíku spěchá na důležitou pracovní schůzku, zatímco ve stejném čase se dva muži baví v kavárně nad rukopisem.Tengo je mladý neúspěšný spisovatel, kterého si vzal k ruce protřelý redaktor Komacu, aby mu vypomáhal s drobnými texty a posudky na začínající autory. Ač nerad, nechá se Tengo vmanipulovat do literárního podvodu, když zcela účelově vylepší rukopis neznámé sedmnáctileté autorky. Po této adaptaci se dílo s podivným názvem Kukly ze vzduchu stanou literární senzací, aniž by však tím sám Tengo něco získal. Ke spokojenosti mu úplně stačí, když si odpřednáší svou milovanou matematiku v přípravce a občas se sejde se svou milenkou, starší vdanou ženou, jejímž příkazům se během sexu zcela poddává. Prostě si svou pasivitou říká o to, aby byl obětí. Příčiny tkví někde v dětství, kdy musel s otcem trávit neděle ponižujícími návštěvami v domácnostech neplatičů.

A přesto se v něm ukrývá schopnost se takovému údělu vzepřít – potřebuje však silný impulz. Ten už jednou bezděčně přišel – od Aomame. Tato Tengova někdejší spolužačka je silná nezávislá žena, která žije dneškem a svobodně si užívá mládí. S kamarádkou si čas od času vyrazí do baru, aby ve společnosti neznámých mužů zahnaly splín. Aomame se zabývá bojovými sporty, učí v kurzech sebeobrany a vyniká také jako fyzioterapeutka, k mužům však zaujímá velmi ambivalentní postoj. Bere je tak trochu jako „kapky na dobrou náladu“, zároveň je však schopná je nemilosrdně trestat za jejich násilnické prohřešky a rafinovaně je nezjistitelným způsobem připravit o život, když oficiální spravedlnost selže. A tihle dva jsou k sobě silně přitahováni i po mnoha letech, kdy opustili školní lavice. Je zvláštní, jak může jeden okamžik, letmé setkání, krátký stisk ruky, zůstat navždy ve vzpomínkách i v srdci, a určovat, jak se bude život odvíjet dál…

Pomalé vyprávěcí tempo nás velmi zvolna zavede do osudů obou hlavních hrdinů, od dětských krůčků až po dospělost. Ti se ve svých vzpomínkách a úvahách neustále vrací k určitým momentům ve své minulosti, obzvláště k jednomu zážitku, který je tak osudově spojuje. Události již několikrát zmíněné se opakují znovu a znovu, avšak v novém kontextu. Rozsáhlé retrospekce umožňují nahlížet a pochopit určité události z různých perspektiv a dodávají tak románu silný noetický charakter. Pokaždé tak získává čtenáři již známá skutečnost novou vrstvu, která nabaluje další a další souvislosti. Jako když se šíří kruhy na hladině, tak se pomalu rozrůstá příběh dvou mladých lidí, kteří žijí každý jinde, a přesto kolem sebe pomyslně krouží, oscilují podél linie jejich možného setkání, míjejí se a znovu k sobě přibližují.

Mezitím se jejich svět změní. K transformaci na rok 1Q84, podobnému tomu původnímu, a přesto jinému (Q jako question, otázka, kterou si ve své hypotéze o paralelním světe klade Aomame), došlo jaksi plíživě a pro řadu lidí zcela nepozorovaně. Jen několik vyvolených je schopno tuto změnu zaznamenat. Aomame i Tengo k nim patří, ale přiznám se, že scéna, kdy oba pozorují oblohu se dvěma měsíci, je tak nakažlivá, že jsem měla chuť vstát, zamířit k oknu, odhrnout záclonu a přesvědčit se, jestli to také neuvidím…

Jak by takové zjištění asi otřáslo mým pocitem ontologického bezpečí? Hrdinové románu se s ním vyrovnávají příznačně po svém. Bylo fascinující prožívat s Aomame její houževnaté pátrání po pravém pozadí náboženské sekty Předvoj a s Tengem ty chvíle horečnaté spisovatelské činnosti, kdy přepisoval Fukaeřino dílo a stránky mu rostly pod rukama. Najednou se mu dařilo jako ještě nikdy, jakoby konečně překročil svůj stín, svou řeku Rubikon. Avšak nejen jeho spisovatelská kariéra se tím dala do pohybu. Některé příběhy mají totiž schopnost stát se naší realitou, tak jako tajemní Little People, považovaní za pouhý výplod fantazie dyslektické dívky.

Žánrově se tu pohybujeme v intencích magického realismu, kterému Sapkowski říkal narušená realita, kdy se naprosto podivné, magické, bizardní a neuvěřitelné věci objevují v našem běžném každodenním životě. Nutno ještě přiznat, že způsobem, jakým Murakami podává svůj román, se u nás od dob Hordubalových moc nepíše. Od čtenáře vyžaduje román 1Q84 určitou zdatnost a trpělivost. Věci se časem začnou skládat do sebe jako mozaika, ale než se tak stane, je nezbytné zdolat mnoho stránek, plné zdánlivě bezvýznamných detailů, dějových odboček a sáhodlouhých výkladů. Ty však postupně nabývají na významu a příčiny původně nepochopitelných jevů se stávají zřetelnějšími.

Vyprávění probíhá ve dvou paralelních liniích, které s železnou pravidelností střídají perspektivu dvou hlavních postav. Dialogy mají zvláštní banální ráz, ale i tak dokážou člověka strhnout. Postavy spolu mluví velmi otevřeně, zevrubně každou záležitost probírají, včetně těch intimních. Bez uzardění se zmiňují o lesbickém sexu, erekci, ejakulaci, nic vlastně není tabu. Nakonec se o Tengovi a Aomame i o všech okolo dozvíme první poslední. Murakami čtenáře dost dlouho napíná, až ke klíčové scéně, v níž dojde na „velké vysvětlení“, které je však spíš jen novým začátkem.

Ač se zdá kniha rozsáhlá, může za to částečně rozšafná sazba s velkým typem písma. Díky tomu se ale dobře čte třeba v drncavém vlaku a pevná vazba zajistí, že se během transportu nerozpadne. Jenom si každý musí rozmyslet, v čem takový špalek nosit. Na druhou stranu má čtenář možnost přečíst si oba díly najednou a navnadit se na avizovaný třetí, který má vyjít letos na podzim.

Murakami patří v současnosti k nejvýznamnějším japonským autorům a jeho díla byla přeložena do 45 jazyků. Dříve majitel jazzového klubu se stal literární hvězdou v roce 1987 díky románu Norské dřevo. Jenom v Japonsku se ho prodalo přes čtyři miliony výtisků a začalo se mluvit o „fenoménu Murakami“. Opakovaně byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Česky mu vyšlo již osm knih díky dvornímu překladateli Tomáši Jurkovičovi, takže není pro našince zcela neznámým autorem, v roce 2006 získal dokonce Cenu Franze Kafky.

Hodně mě překvapilo, jak málo japonských reálií se v románu vyskytuje. Až na názvy tokijských čtvrtí, vlastní jména osob a specifický jídelníček by se mohl příběh odehrávat v jakémkoliv jiném velkoměstě. Není pochyb, že Murakamiho silně ovlivnila západní literatura a hudba a taky aluze na Orwella je víc než zřetelná. Kniha je tudíž přístupná evropskému čtenáři, který nemusí mít žádné obavy z nějakého kulturního šoku či nutnosti studovat japonské dějiny, aby příběhu porozuměl. Otázkou už jen zůstává, zda je na takový majstrštyk dostatečně připraven.

Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou někdejší spolužáci. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je talentovaný, ale neprůbojný matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého a zachránit se před tím, co jim hrozí. Ve svém nejnovějším románu se Haruki Murakami pokusil propojit své dosavadní tvůrčí postupy a zkušenosti do rozsáhlého celku, v němž nechává zaznít mnoha protichůdným hlasům. Znovu a nově předkládá osvědčená témata jako je láska, vztahy mužů a žen, mezigenerační odcizení a vliv historii na náš každodenní život. (anotace)

• 1Q84
• Autor: Haruki Murakami
• Překlad: Tomáš Jurkovič
• Série: 1Q84 1 + 2
• Forma: hardback
• Počet stran: 768
• Cena: 497 Kč
• Vydal: Odeon, 2012

Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. 1Q84 si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.