Hugo, Nebula, SFX, Locus a Bram Stoker Award, plus nominace na BSFA Award. Samotná tato věta by měla stačit k upoutání pozornosti. Je to sice už pěkných pár měsíců, co se tato kniha objevila na pultech, přesto si zaslouží další pozornost.
(Knihu jsem četl ve francouzštině, takže je možné, že některé názvy nebudou korespondovat. Např. v anglické verzi je použit Mr. Wednesday (Středa), ovšem ve francouzštině Voyageur (Cestovatel). Proto tam, kde to bude možné, použiji české překlady. – pozn. autora)
Stín je po třech letech z šesti propuštěn z vězení za dobré chování. Celý natěšený dlouhé dny přemýšlí, co bude dělat, jak to bude venku vypadat, jak se (nejen) obejme s manželkou apod. Proto ho mírně řečeno zarazí, když je propuštěn ještě o jeden den dříve, aby mohl své ženě na pohřeb. Měla autonehodu. A jak pár stran nato zjistíte, nebyla v tom nevinně. Obtěžovat řidiče na intimních partiích při rychlé jízdě může být sice hodně vzrušující, ale vyvrcholení může být hodně odlišné od toho očekávaného.
Stín hned od počátku vystupuje poněkud nekonvenčně a na jeho styl si musíte zvyknout, protože se podobně bude chovat až do úplného konce. Celým dějem a všemi šílenostmi, se kterými se setká, projde jakoby nedotčen, nic ho už nemůže překvapit a to, že uvidí doslova božské věci, mu připadne naprosto přirozené. Tedy aspoň v pozdní fázi knihy. Ale i tak si jeho postavu oblíbíte a budete s ním s chutí procházet jak ty reálné kouty Ameriky, tak ty smyšlené, které nám pan Gaiman umělecky předloží. Cestoval totiž nejen po státech této “zaslíbené” země, ale i po Irsku a Anglii, aby nasbíral dostatek inspirace a mohl tak napsat opravdu zvláštně poutavý příběh.
Co se týče obsahu, je částečně ve stylu road-movie. Stín hned ze začátku potká pana Středu, který mu nabídne práci osobního strážce za velmi slušné peníze. A protože je docela neodbytný a Stínova žena je stejně mrtvá, nakonec Stín tento job přijme. Napřed sám netuší, do čeho se zapletl, ale postupně se čtenářem získává další a další indicie, které vše objasňují. Oba cestují zvlášť, nebo dohromady po různých místech, navštěvují Středovy (teda zní to hrozně, preferuji francouzskeho Cestovatele) přátele a snaží se je přesvědčit ke spolupráci. Stín sice absolutně netuší, k čemu všechny tyto kamarády potřebují, ale jako správný strážce mlčí. A když se přeci jenom zeptá, dočká se odpovědi, že není placený za otázky. Proto se spokojí jako vždy s nevědomostí a jen lehce odevzdaně a bez náznaku zvědavosti plní zadané úkoly. Nebudu toho mnoho prozrazovat, protože děj se odkrývá časem sám a je hodně zajímavý. Zhruba tak v polovině už víte skoro vše a ten zbytek si domyslíte. Potom už jen stále napjatě čekáte, kam to všechno dospěje a jak všichni zúčastnění skončí. Setkáte se také s bohy ze všech koutů světa. Podniknete tůry do mnoha amerických míst, od Casina přes malé městečko ve Wisconsinu až po tu nejmenší vesničku kdesi v poušti. Na pozadí se rýsuje ohromný konflikt, který má ovlivnit nejen obyčejné, daně platící obyvatele.
Neil Gaiman vytvořil docela zajímavou teorii, která se týká bohů tam za “Velkou louží”. Stačí, když se zamyslíte, jaké nadpřirozené bytosti by se na tomto kontinentu mohly vyskytovat. Zapomeňte na indiány a vezměte v potaz jen kolonizátory. Zjistíte, že si své bohy přivezli ze své původní domoviny, anebo si vytvořili nové (což se rozhodně často nedělo). Tato myšlenka je hlavní osou románu. Dále se autor pozastavuje ještě nad současností a jejími důsledky pro budoucnost, v neposlední řadě nad vlivem náboženství. Především se ovšem zaměřuje na Ameriku, její duch, obyčejný konzumní život a hodnoty prostých obyvatel, kteří je tak převelice uznávají a snaží se je rozšířit za hranice Spojených států… Neopomíjí ani syrovou charakterizaci amerického venkova. A když si uvědomíme, že není rodilý Američan, možná má tu správnou, nepřekroucenou perspektivu.
Tato kniha není pro každého, a to zdůrazňuji. Rozhodně si ji nekupujte (nečtěte), pokud se vám líbí pouze typická hrdinská fantasy, připadně akční sci-fi. Američtí bohové nejdou jednoduše vystihnout. Při čtení jste nuceni často přemýšlet, hledat souvislosti a uvažovat, co tím pan Gaiman chce říct (a zda tomu tak skutečně může být). Současně musíte přepnout svůj mozek do jiné roviny, protože fikce je zde bravurně smíchána s realitou. To vše podáno velice stylově, v poutavém, mystickém příběhu, který je až do samotného konce propleten legendami, fakty, skutečností, představivostí a mnohými dalšími elementy. Proto zdůrazňuji, pokud hledáte jen něco na odreagování do postele nebo do vlaku, toto nemusí být zrovna ta nejlepší volba. Každopádně jestli vám tento román unikl a rádi byste něco opravdu netradičního ze skutečného světa s fiktivními postavami a celým panteonem bohů v hlavní roli, nemáte lepší možnost. Vřele doporučuji.
Řekl bych, že by se vystihnout dali ;), ale bazírovat na tom nebudem, zkrátka a dobře, můj názor je, že kdo má rád alespoň trochu Kinga, tak tohle se mu bude líbit taky. (Podle mě je Gaiman snad ještě lepší)
No jo, Gaiman je prostě Gaiman, ten snad ani neumí napsat špatnej příběh 🙂 A Američtí bohové jsou nádherná knížka, která se dá číst podruhé i potřetí i po dvanácté 🙂
nelíbilo a nedočetl. patrně snížená inteligence, tedy moje…
No dobře, ne každý se do té knížky musí zamilovat na první pohled 🙂
Naprosto super čtení..:-))..tedy,až na trochu pokulhávající překlad(především jména-Středa,Čtvrtek a pak dole pod čarou krkolomné vysvětlování,co,proč a jak..;-)..jinak to nemá vadu.:-)Shodou okolností jsem zrovna předtím dočetl King “Pavučina snů”..obě knihy se,dá se říci,vzájemě doplňují..
to ave – musíí!!!!! 😀
to Anarvin: ale nemusí 🙂 Někdy je potřeba podívat se podruhé 🙂
🙂
kupuju vsechno, co od Gaimana vyjde, protoze vsechno ma kvalituovsem jeho nejlepsi knizka je Nikdykde
Re: 🙂
Já bych teda hlasoval spíš pro Bohy.
Článek v Pevnosti
Po dlouhe době (už se situace nejen uklidnila, ale se změnou vydavatele zcela změnila) jsem napsal něco pro Pevnost. Je to profil Gaimana, proto to sem píšu. 🙂 I tam jsem se zmínil, že se jeho fanoušci přou o to, jeslti je Nikdykde lepší než Američtí bohové a taky tam tvrdím, že to nemá smysl porovnávat 🙂 Nové číslo vyjde asi za 14 dnů (bude to 6/2004), profil má 4 strany, snažil jsem se tam narvat uplně všechno o gaimanovi. 🙂 vynechal jsem akorat to, že chodi furt v černém, protože to se píše všude .)
Pro mě je nejlepší Koralína, ta kniha mě dostala, jak v poslední době máloco. U Nikdykde a Hvězdnýho prachu jsem se celkem nudil a Amerycké bohy mám teprve v hledáčku.
Mě se strašně líbí všechny 🙂 A ještě tu nikdo nezmiňoval Sandmana, tak ten je taky skvělej 🙂
TO O. Jires
vyskytne se ten clanek tady na webu? nechce se mi kupovat cely casopis…
Mozna nekam hodim PDFko na stazeni. Dam vedet.
Uzasna knizka! Nesouhlasim s tim, ze je to narocna literatura, skryte smysly se daji docela snadno odhalit, ale uzasne se tato kniha cte. Rozhodne me utvrdila v tom, ze si musim tvorbu Gaimana vice prostudovat .)
profil Gaimana
Ten profil Gaimana muzete stahnout v PDFku (6MB!) z me stranky http://www.jiresh.cz. Najdete to v “bonusech”. 🙂
Já nevím, já tak unesenej nebyl, nikdykde mi přišlo lepší ale vůbec nejlepší mi přišel Hvězdnej prach – taková krásná romantika a přitom bez jakejchkoli klišoidních kýčovitejch nesmyslů, který vidíme všude jinde.
Hm.. Dvakrát jsem to zkoušela číst a ani jednou nedočetla.. Už je to asi půl roku, tož se pokusím potřetí 😉
překvapivě jsem to nesfoukl na jeden nádech. Nakonec jsem se s tim pral tak tři měsíce, vždycky tak kapitolku dvě za dva tři dny. Román je spletený z takových samostatných příběhu, takže se to tak dá číst celkem v pohodě.Jinak u tohoto Gaimanova díla se mi zdá, víc jak u jiných, že si ho užijí více lidé z klasickým vzděláním, takže nepopírám, že mi z děje lecco uteklo a proto vím, že si ho přečtu znovu. Zároveň mám pocit, že tohle není úplně dílo pro Evropana a Amík si ho určitě užije víc.Každopádně Gaiman je největší kecálek na světě, tak nádherně si vymýšlet neumí asi nikdo.
f
Zrovínka včera jsem tuto knihu dočetl. Zdá se mi skvělá , kapánek odbočuje od života nás evropanů – ale to nevadí .. trocha americké kultury neuškodí. Je vidět že Gaiman si na té knize dal záležet a dovolil nám nahlédnout do svého fantasy světa.