Upoutávka na Noční klub je zcela zbytečná. Takže pokud chcete vědět něco dřív, než se sami zakousnete do 377 stran, s chutí do toho.
Minulý díl skončil návratem Tobiáše do vlasti (Prahy). Tady druhý zcela logicky začíná. Zjistí, že Tomislav jako jeden z mála čistku Nočního klubu přežil, tudíž ho kontaktuje a po pár dnech osvobodí Smetánka (ruský kluk) i Mazlíka. Docela nečekaně se také setká s Hanako, která mu řekne pár střípků upírské skládačky. Protože ale budou všichni uneseni, nabírá příběh velmi rychlý obrat a Tobiáš opět cestuje po celém světě. Ono v Praze ho už vůbec neměli rádi, protože po jeho cestě naším krásným hlavním městem zůstává na zemi ležet nespočet uniformovaných mužů :-).
Bohužel děj už v žádném případě nemůžu dále rozpitvávat, protože v tomto dílu budete dostávat pomalu informace o všech zúčastněných a intriky úplně na všech stranách se budou odehrávat až do totálního konce. Takže často se přátelé mění na nepřátele a naopak. Však uvidíte sami.
Dočkáte se nových zbraní, magie zde sehraje taky svou roli a katana bude oproti minulému dílu snad ještě používanější. Samozřejmě Tobiáš zůstane věrný heslu pořád je co zlepšovat, takže i jeho fyzické dispozice doznají drastických změn. (Tady bych se pozastavil nad faktem, který bude vysvětlen až na konci – zdravotní stav hlavního hrdiny je totiž omezen, ovšem potom bych rád věděl, jak to je (bylo) s Denisou, protože podle všeho u ní tato diagnóza neexistovala a tím pádem mohla klidně utéct z lodi, kde ji celá ta léta drželi. A pokud dokáže upír docela běžně létat, proč to tedy ostatní nedělají???) Ono vůbec se Tobiáš stane docela nepřemožitelný a nemyslím si, že proti ostatním upírům by měl mít takovou moc. Sice má jedny z nejlepších genů, ale i tak…
Dalším charakterickým rysem bude i odkrývání všech faktů kolem „zubatých“ a těch druhých, co je loví. Dozvíte se, jak to na světě mezi nimi vlastně chodí a kdo vládne celému světu. A G. Bush to rozhodně není (i když kdo ví, jestli taky není upír :-)). První díl byl prakticky jen o zvykání si na nový život a neustálých honičkách, bitkách, otroctví a nic víc. Veškeré myšlení bylo odsunuto docela do pozadí. Naopak tady je především snaha vše vysvětlit, dokončit a nenechat nic otevřeného. To vše samozřejmě s pomocí hektolitrů krve, ale rozhodně se nedočkáte, že by Tobiáš opět jen utíkal. To budou ti druzí, pokud budou dostatečně rychlí.
Co se týče hodně propleteného života Tobiáše a Jiřího Kulhánka, tak se ještě víc dozvíte, jak to s tím psaním předešlých knih bylo. Dle mého názoru se tady Jirka snaží vložit do děje více svého hrdinského já (být opravdu on ten nepřemožitelný šílenec) a pomocí úst hlavního hrdiny říct svůj vlastní názor na psaní, vydávání, podepisování svých knih atd. Častěji budete svědky různých narážek na sci-fi i fantasy vůbec, dočkáte se Zaklínače a zjistíte určitou averzi na hrdinské ságy. Viz. úryvek:
„To jako mám psát o tom, jak barbar v koži spolu s válečnicí v chromované podprsence jedou do Temné říše, kde na Temné hoře v Temné věži useknou Temnému mágovi Temnou prdel?“
Taky tady Jirka částečně zodpoví otázky ohledně třetího dílu Cesty krve, zmíní se o věcech, kterým nechal volný konec a celkově je především závěr věnován spíše spisovateli než příběhu. Nakolik je to dobře nebo špatně nechám posoudit vás. Ale v další knize bych osobně preferoval spíše pouhou jednu knihu a ne knihu v knize(hách). I když bych se nedivil, kdyby se postupně stejně všechno do sebe ještě více zamotávalo.
Co říct závěrem. Druhý díl je na stejné úrovni jako první, takže ať už vám to vadí nebo ne, nic nového se nekoná. Končetiny lítají, jak mají, krev na stěnách je přirozená barva a lidi pořád zůstávají podřadným druhem. A existuje snad někdo, kdo čte SF a F a nezná Jirku Kulhánka???
PS: Docela hodně by mě zajímalo, kolik zde řečeného Tobiášem jako spisovatelem je pravda. Např. jestli vydavatel Jirkovi fakt poslal maila, že má ubrat mrtvol :-).
