Líc a rub – Banks Iain M.

Kdesi daleko, snad až na samém okraji galaxie, existuje planeta, jejíž obyvatelé jí snad ještě ani nestačili dát jméno.  Ještě nedávno věřili, že je plochá a myšlenka, že snad žijí na povrchu koule, je nová a vzrušující. Střelný prach je novinkou a nejobvyklejší léčebnou metodou je pouštění žilou. Nastal však čas změn. Není tomu dlouhá doba, co tento svět postihla globální katastrofa v podobě deště meteoritů. Padlo i mocné Císařství, a na jeho troskách vyrostly jako houby po dešti nové státy.

V této knize je popsán příběh dvou lidí, sloužících vládcům takovýchto zemí. Je to příběh tělesného strážce DeWara, sloužícího tassasenskému Protektorovi UrLeynovi,  a Vosilly, osobní lékařky krále Quince z Haspidu. Dva lidé, oddaně chránící život svého panovníka, i když každý svým způsobem. I přes rozdíly jsou jejich osudy velmi podobné. Oba  po svém příchodu na dvůr panovníka až zázračně rychle vystoupali až na úplný vrchol. Ač jsou formálně pouze sluhy, stávají se také důvěrníky a rádci svých pánů. Úspěch vždy budí závist a oba musí počítat s tím, že se mohou stát obětí palácových intrik.  Ještě jednu věc mají společnou. Oba jsou cizinci a oba se jaksi vymykají průměru.  Čtenář, který jen trochu uvažuje, si  brzy začne klást zvědavé otázky. Odkud OPRAVDU pocházejí naši hrdinové? Pravda, mají důkladně vypracované krycí legendy, ale mnoho věcí jaksi nesedí… A jaké jsou jejich opravdové záměry? Na dvoře krále Quince nějak přibývá mrtvol, a všechny mají něco společného. A DeWar sice plní své povinnosti přímo vzorně, ale zdá se, že i on hraje jakousi vlastní hru.

Žánrově jde tuto knihu jen těžko zařadit. Odehrává se sice v reáliích raného novověku, ve feudálním světě, ale není tu nic nadpřirozeného. Zdejší obyvatelstvo už na čarodějnictví nevěří a stojí oběma nohama pevně na zemi. Nenajdeme tu ani kosmické lodě nebo vesmírné bitvy. Neobyčejní jsou jen její hrdinové…a jedna zdánlivě obyčejná věc. Víc nemohu prozradit. Nejlepší definice je asi ta, že jde o historický román z jiného světa. Což nám musí stačit. Opravdová kvalita tohoto románu spočívá v tom, že děj není to jediné, oč tu kráčí. Ovšem, není mu co vytknout, něco tak propracovaného a skvěle napsaného tu nebylo už dlouho. A závěrečná pointa je prostě brilantní, jinak se to říci nedá. Opravdu zajímavé – a velice nejednoznačné – je však ideové vyznění knihy. Mají vyspělejší civilizace právo ovlivňovat vývoj těch méně vyspělých? Nebo je třeba to nechat na přirozeném vývoji? Je možno používat násilí k prosazování těch správných věcí? A co je vůbec správné?  To jsou stále aktuální otázky,  staré jako sám vesmír, dnes stejně jako zítra. Možná se ptáte, proč se kniha jmenuje Líc a rub. Inu, tím lícem a rubem jsou právě hlavní hrdinové. Na to, kým opravdu jsou, musíte přijít sami. Mohu Vám však alespoň trochu napovědět. Je důležité si uvědomit, že některé bajky v sobě ukrývají více pravdy, než se může zdát. A naopak, příběhy přímo ze života mohou být vylhané od začátku až do konce.

Je dobře, že se kvalitní knize dostalo i adekvátní péče ze strany překladatele a redaktorů. Jména Viktora Janiše, Richarda Podaného a Jana Vaňka jr.  by měla být zárukou jakosti. Nakladatelství Talpress letos vydalo pěknou řadu skvělých knih a pravděpodobně posbírá úctyhodnou sbírku ocenění, na to jsem ochoten vsadit cokoli.  Bohužel, nejsem si jistý, zda se setká s odpovídajícím zájmem ze strany čtenářů. Líc a rub se nutně musí stát miláčkem recenzentů, u kterých se předpokládá jistá sečtělost, a to nejen v oblasti literatury sci-fi. Co na to však řekne mlčící většina, libující si v monotónních sáhodlouhých ságách na pokračování, to věru nevím. Tahle věc bude asi příliš znepokojující a příliš nejednoznačná. Mohu jí jen vzkázat: lidi, probuďte se, sakra!