Zabíječ bestií – Warhammer 5 – King William

Před Gotrekem stojí další meta v jeho snaze o heroickou smrt. Kislevské město Praag je obleženo hrůzu nahánějící hordou přívrženců bohů chaosu všeho druhu. Od mutantů a bestií až po válečníky chaosu, barbary a mocné čaroděje všichni touží po ničení a zabíjení. Na hradbách proti nim stojí nepočetní obránci v čele se svým vévodou, pár čarodějů a trolobijců v čele s Gotrekem a Felixem. Nemají naději, ale jsou odhodláni prodat své životy co nejdráže.

Ale i v Praag se tajně připravují skrytí uctívači chaosu, aby obleženým v tom nejméně v vhodném okamžiku vpadli do zad.

O čem bude Zabíječ bestií King naznačil už na konci Zabíječe draků, ovšem obležení Praag je opravdu ve velkém stylu. Na scénu kromě starých známých uvedl nové postavy, díky nimž získal děj na plasticitě a opravdovosti. A nové postavy se objevují nejen na straně dobra, ale i u jeho protivníků. Zde je působivý zejména velitel celé armády chaosu Arek Srdce démona. V pozadí ovšem za nitky tahají čarodějnická dvojčata, která se mihla už Zabíječi draků. Na opačné straně získává prostor jak kislevský vévoda tak i Ledová carevna, ta prostřednictvím Ulryčina otce Ivana Stragova.

Bitevní scény působí skutečně impozantně. Zlovolná kouzla se střídají s řevem šílených bestií; chladnokrevnost a klid, s jakých kislevský vévoda velí obraně města, se mísí s válečnými pokřiky trolobijců; třeskot mečů a seker a potoky krve, to vše dokázal King vtěsnat do knihy. A vše vrcholí skvělým závěrečným střetnutím hlavních protivníků – Gotreka a Areka. Ale nejenom popisy bojů čtenář je živ, autor mu nabízí i intriky a záškodníky vynořující se náhle z příkrovu noci. Kingovi hrdinové se nemohou cítit nikdy bezpečně. Musí se řídit heslem – Vždy ve střehu!

Zabíječ bestií je vyveden v mnohem temnějším duchu než předchozí autorovy práce. Je drsnější, krvavější a plný umírání. Někde v podtextu se pak skrývá něco, co navozuje u čtenáře neodbytný pocit, že všechno dopadne špatně. King dokáže skvěle vystihnout bezvýchodnost situace, přesto nenechá své postavy složit ruce do klína, přiměje je bojovat navzdory všemu a všem. Svým pojetím se tato kniha zatím nejvíce blíží tragice prvních povídek v Zabíječi trolů. K drsnosti a syrovosti celého příběhu velkou měrou přispívá i to, že se autor nebál některé z oblíbených trolobijců nechat zemřít. Samozřejmě, že hrdinskou smrtí!

Dokonce i na samotný Gotrek se změnil. Nijak zvlášť, ale přesto je to posun v jeho vnímání. Tváří v tvář moři vojáků chaosu ztrácí onu auru neporazitelného super bojovníka, kterého nic nemůže zastavit, a s ničím si nedělá problémy. Dokonce může být zraněn a jednu chvíli to s ním vypadá nahnutě! Jeho protivníků je totiž opravdu dost! A nebýt pomoci Felixe a dalších trolobijců …?

Přes všechno temné vyznění celé knihy, nechybí ani humor, často suchý a v hodně černé barvě. Obzvláště scéna v hospodě založená na Gotrekově „smrtelně“ vážném přístupu a celkový vyzněním situace je geniální. Rozhodně doporučuji nepřeskakovat.

Zatím poslední Kingova kniha publikovaná u nás má lehkost a šmrnc. Události se vrší jedna na druhou, děj plyne v rychlém tempu, není tu žádná „vata“. Příběh jsem četl jedním dechem. Už se těším na Zabíječe Upírů! Jsem zvědavý, co William King zase vymyslel.

Překlad je velmi lehce čtivý s minimem chyb. Redakční práce Polarisu byla odvedena velmi dobře. Grafika obálky je v obvyklém Warhammerském stylu, ovšem samotná ilustrace je od jiného autora, Adriana Smitha. Proti J. Gravatovi je jeho vidění Gotreka a Felixe méně schématické, a dodává zejména Felixovi punc větší opravdovosti.