Meč krále – Runová čepel I. – Marston Ann

 Vsadím se, že většina z vás, a opravdu si to přiznejte, se blíží spíše k první skupině, kdy se můžete věrně ztotožnit s hrdiny a dávat padouchům na frak. Ale je to dobře? Protože i originální knihy jsou často skvělé, ale ne vždy se dokáží zaplatit, takže vydavatelé mají strach se o podobný počin pokusit. Co tím vším ale chci říct? Že v této knize si přijdou na své hlavně lidé z první skupiny, ale ani ti druzí by nemuseli být úplně škodni.

Děj tohoto dílka se odehrává na relativně malém území a skáče převážně z jednoho známého místa na druhé. Takže nikdy se nestane, že by musel kdokoliv cestovat celé měsíce do svého cíle. A pokud ano, tak autorka se tím nijak podrobněji nezabývá, prostě se tam dostane. A to je jedna z věcí, které si určitě všimnete.

Hlavním hrdinou je osamocený sirotek, otrok Myšák. Jeho příběh je popsán jen na pár prvních stránkách, kdy poznáte částečně jeho sílu a vlastnosti, které prokáže při útěku od svých pánů a jeho touhu po pomstě. Já osobně jsem po několik stránkách měl pocit: „No jo, jasně, opět nějaký chudáček, který prokáže nadpřirozené schopnosti a bude z něj hrdina.“ A měl jsem určitě pravdu. Ale byla pouze poloviční.

Při útěku se setká s cizincem, který jej zachrání a daruje mu jméno Kian. Velice brzy zjistíte podrobnosti Myšákovy – Kianovy minulosti a už dopředu získáte jasno, co se bude dít. Autorka naprosto snadno a jednoduše přeskočí sedm let jeho života, kdy jen zcela mimochodem popíše, co se dělo, a to, že Kian byl například ženatý, je vloženo jako zcela nepodstatné. Možná Ann Marston za to nebudete mít rádi, ale uznejte, že už vyšlo tolik knih, kdy se každý snaží svého hrdinu vypiplat od kolébky až po jeho smrt, že psát opět něco takového je rutina. Myslím, že tady není co vyčítat. Kian se svým strýcem bude cestovat po světě, seznámí se s lidmi, nebezpečím, radostmi i strastmi života a lehce se přesune z přípravné fáze do té hrdinské.

A o co se vlastně jedná? Z této strany o nic světoborného. Malý kluk se stane zkušeným šermířem s lehčí schopností kouzlit a okolnosti a osud jej budou vláčet tam i zpět. Žádný obrovský zvrat se nekoná, ale o pár „překvápek“ není nouze a oživují i tak celkem svižný děj. Velice peprným přídavkem se stává Kerri, která stejně jako Kian nese runovou čepel a hledá svého prince. Jednu chvíli jsem byl opravdu na pochybách, jestli můj scénář, který jsem měl již v hlavě, opravdu vyjde, protože spisovatelka se vás snaží držet až do konce v nejistotě.

Ději napomáhají i scény vystřižené ze snů, kde se odehrává část dějství. Ale vše důležité se stane v realitě, kde se schyluje k válce několika národů, a naše trojice do všeho zasahuje. Ať už vědomě, nebo nevědomě. Všichni dokáží perfektně ovládat své zbraně, vůbec se neštítí zabíjet a nějaké duchovní problémy ze smrti nepřítele se nekonají. Vše je psáno lehce, výstižně a s humorem. U dialogů mezi Kerri a Kianem, když se setkali a několikrát spolu mluvili, jsem se ve vlaku usmíval a připadal si v kupé jako blázen. Protože opravdu, i když naivně, i tak dokáží docela dobře pobavit. A to vše je spojeno s osudem národů, králů i běžných poddaných. A ne v neposlední řadě runových mečů, které vlastně celý děj ovládají, řídí a neponechají nic náhodě…

Tudíž, kniha je výborně napsaná, zabývá se obehraným tématem typu jak sirotek na trůn přišel (ale pozor, i zde to není tak směrodatné), doplněna neutuchající akcí, mnoha mrtvolami na stranách dobra i zla a prošpičkována zábavnými dialogy. Takže každý, kdo se chce pobavit, přečíst si něco skvělého pod peřinou a vědět, že i další díl si koupí, protože bude chtít znát další osudy hrdinů, určitě nebude zklamán. Mínusem se mi jeví pouze korektura. Naleznete docela často věty, kde bude u slovesa použito dvakrát „se“, nebo tam vůbec nebude a mělo by být a podobně. Nejedná se ani tak o překlepy, jako o chybějící nebo přebývající slova. Několik hrubek také najdete, ale není jich tak mnoho a nenaruší příběh tak jako výše zmiňovaný nedostatek. No, doufám, že v příštím díle si nakladatelství Wales dá na tyto věci opravdu větší pozor. A dále – obálka. Je totiž VELICE podobná originálu. Na této knize můžete lehce posoudit, jak paní Boušková dokáže okopírovat obrázek. Sice originálně a pěkně, ale i tak je to kopie. Rád bych věděl, co je levnější. Jestli práva na původní obálku, nebo zaplatit profesionální českou malířku.

Recenze převzata z časopisu Ramax.