Unie ve zbrani – Forstchen William R.

Mnoho románů a filmů (např. Bouře nad Pacifikem) stálo na prvotní zápletce, kdy se loď dostane do bouře a přenese se tak v čase. V případě Unie ve zbrani se ona loď přemístí i v prostoru. Román sice vznikl již v roce 1990, kdy valná část podobných příběhů ještě nebyla napsána ani natočena, ovšem na prvenství tohoto nápadu nemůže mít W.R. Forstchen ani pomyšlení. Přímo celý subžánr (dalo-li by se to tak nazvat) se zabývá cestou do jiného světa či času – pomocí například skříně (Letopisy Narnie), zraněním či nemocí hrdiny (Tři srdce, tři lvi; Kroniky Tomase Covenanta), králičí norou (Alenka v říši divů) či dokonce odpovědí na inzerát (Cesta slávy; Magické království Landover). Ovšem bouře na moři je již tak otřepaný prostředek, až zůstává rozum stát nad tím, že to ty spisovatele stále baví používat. A právě proto je na tom několik prvních stránek tohoto románu, co se týče originality, jednoznačně nejhůře.

35. mainský pluk Unie se takto dostane na cizí planetu, kde má nadvládu kvůli své drtivé síle rasa Tugarů. Mají velmi vysoké postavy, velkou sílu a jsou hlavně početní. Planeta je však také plná lidí různých kultur a různého stádia vývoje, podle toho, jak se dostávali časoprostorovými bouřemi ze Země. A právě lidé jsou pro Tugary zřejmě jediným zdrojem potravy. Tugaři považují lidi za dobytek a pravidelně si přicházejí pro oběti, aby měli co k jídlu. Vývoj této rasy tak není nijak závratný – jsou na úrovni středověku. Jídlo mají totiž vždy zajištěné a tak nemá co hnát jejich společensko-kulturní vývoj. Ovšem jejich kočovný život plný nátlaku na lidi z nich vychoval výborné válečníky, k čemuž jim také dostatečně napomáhá jejich tělesná konstituce. Forstchen zato vůbec neřeší vývoj lidí na této planetě a nechává je na původním stupni jejich vyspělosti. A tak mají Unionisté první problémy ne s Tugary, ale Rusy doby jedenáctého století.

Unionisté se však nevzdávají tak snadno a snaží se získat spojenectví Rusů, aby to Tugarům konečně natřeli. Začíná obrovský boj s časem. Buduje se průmyslové město plné sléváren, mlýnů i železnic. Na pořad denně přichází politika i šarvátky, ale ze všeho nejvíce jde strach z tugarské hordy, která má za rok dorazit na rusko-unionistické území. Všichni fanoušci „budovatelských“ počítačových her ve stylu Transport Tycoon si přijdou na své, stejně tak i zájemci o poznání poměrů ve středověké Rusi či Spojených státech za „Století páry“. Forstchen je totiž krom jiného také historik. Vystudoval Pardue University se zaměřením na evropskou historii a později si udělal doktorát z amerického vojenství devatenáctého století. Reálie jsou tedy nejen věrohodně popsané, ale zajisté i přesné.

Forstchen netrápí své postavy přílišnou psychologickou složitostí, ale daří se mu velice pěkně vykreslit jejich lidský charakter (kupodivu i u Tugarů). Postavy opravdu jednají jako reální lidé a Tugaři nejsou popsáni jako „černé papírové“ postavy. Každý jen svými prostředky bojuje o život či rozkvět  svůj a svého společenství. Hlavní hrdina – plukovník Andrew Keane, je kupodivu podán nikoliv jako neporazitelný superman, jak by se dalo z obecné zkušenosti s americkými knihami předpokládat, ale správně jako „pouhý“ velitel pluku armády Unie, obdařený navíc jen charismatem. Autor nezaplétá do už tak velmi bohatého děje zbytečné prvky, jako rozsáhlé lovestory, i když ve dvou případech (Keana a Hawthorna) nechá lásce malý prostor, aby celkový příběh ještě obohatil o nové emocionální prvky. Nejvíce prostoru je věnováno válečnictví z pohledu Unionistů (vše vyvrcholí monstrózní, špičkově podanou a téměř stostránkovou bitvou), budování města a výrobě technických vymožeností přelomu druhé a třetí třetiny devatenáctého století.

Unie ve zbrani je kniha ve Spojených státech velice populární (čtenáři na Amazon.com hodnotí plným počtem bodů!), je to totiž kniha silně proamerická. Dotýká se přímo choulostivého období nepříliš dlouhých dějin této federace. Apeluje přímo na ideály demokracie, hrdinství, vlastenectví i (to je slovo do pranice) nepopiratelného pocitu nadřazenosti amerického Občana (ať žijí předsudky :(. Je tedy nad slunce jasné, že českého čtenáře to zase tolik u srdce nechytne, ale pozor! Forstchen to umí podat tak, že Vám je ve většině případů úplně jedno, že se jedná víceméně o propagandu amerického patriotismu a berete to jako sérii myšlenek o ideálním sociálně-kulturním (zas to hnusné spojení) prostředí pro život novodobého člověka.

Tato kniha do SF literatury nepřináší nic nového, ale je výborně řemeslně zpracovaná. Zaobírá se čtenářsky vděčným tématem. Celková předvídatelnost děje je dost na škodu, ale Forstchen to velice hravě převáží čtivostí a napínavostí. Unie ve zbrani je pěkná oddechovka do tramvaje. Jak už jsem řekl – nepřináší nic nového, ale čtenáře pohltí a zabaví na dlouhé hodiny. Většina čtenářů se jistě bude shánět po volném pokračování s názvem Unie navěky, které nakladatelství Poutník (KJV) chystá k brzkému vydání. Mimochodem, tato série o “Ztraceném pluku” čítá celkově již osm knih.

Za věrohodnost historických událostí a skvělé zpracování si tato kniha zaslouží 7/10, což je číslo, které dávám obvykle knihám, které pobraly alespoň ždibec originality.