Warhammer 4 – Zabíječ draků – King William

Skaveni, ti hnusní krysáci, si nedají pokoj. Vedeni naším starým známým, šedým věštcem Thanquolem, hodlají  pomocí mazané lsti ukořistit trpasličí vzducholoď. Ovšem Gotrek a zejména rozzuřený Felix jim dají pěkný průplesk. Thanquol však samozřejmě zase uprchne.
Bouře potom zanese vzducholoď do hor a tam na ni zaútočí drak. To namíchne hlavně Makaissona, šíleného a zároveň geniálního tvůrce vzducholodě. A protože je to taky trolobijce, tak hurá na draka. Gotrek ani Felix u toho samozřejmě nesmějí chybět.
V prvních knihách byl Gotrek jediným trolobijcem a navíc jeho profese byla zahalena rouškou tajemství. V dalších knihách se čtenář sice dozví aspoň něco o trolobijcích a jejich zvycích, ale jen málo o Gotrekovi. V Zabíječi démonů pak autor přidal další trolobijce – Snorriho a Makaissona. Oba Gotrekovi skvěle nahrávají. Snorri zejména kontrastem hrubé síly, nebojácnosti a tuposti, kdy bere všechny Felixovy ironicky míněné poznámky vážně. Tím se vytváří naprosto kouzelné situace vzbuzující úsměv na tváři čtenáře. Makaisson je zase
šílený vynálezce vytvářející nové a nové stroje i zbraně. Pořád je to však jenom pár jednotlivců.

V Zabíječi draků se před očima užaslého čtenáře rozprostírá celé město plné trolobijců. A všichni včetně jeho vládce jsou stejně šílení jako Gotrek či Snorri. Zřejmě proto, aby měli co dělat, se to v okolí rojí orky, gobliny a lidskými bandity. To ani nepřipomínám draka.
Přestože King užívá svůj obvyklý  modus operandi, tedy ukaž Gotrekovi a Felixovi obludu a oni ji rozsekají na kousky, je v Zabíječi draků i několik překvapení. Například Snorri, velký veselý tupoun, který nemyslí na nic jiného, než aby někomu usekl tu hlavu, tu nohu, případně ruku. Nic ho nemůže rozházet. V jednom momentu knihy se však projevuje jako smutný  tvor sužovaný vinou. Pije moc, ale hlavně proto, aby dosáhl zapomnění. Proč? Na to, že kdysi pil a …

Dalším novým prvkem je Felixův vztah s Ulrikou. Z původně nezávazného flirtu se vyvíjí skutečná láska. A jako taková oběma protagonistům řádně zamotává hlavy. Hašteří se a hádají, ale nevydrží bez sebe. Zejména pro Ulriku, vychovávanou jako muž, je tohle nové a neumí se s tím vyrovnat.

Jak stoupá moc a síla nepřátel, získává Gotrek další společníky. Na draka vyráží už skupinka trolobijců, dále Felix, mág Max a Ulrika spolu se svými strážci. Spojují je podivuhodné vazby. Trolobijci se snaží zemřít, Felix zase musí zaznamenat Gotrekovu smrt, Ulrika jde kvůli Felixovi, Max kvůli Ulrice atd. Ani trolobijci nejsou stejní. Je mezi nimi geniálně šílený vynálezce, strašpytel i zloděj. Ti všichni si nejprve musí prosekat cestu přes orky, pak následuje drak a na případné zpáteční cestě jsou tu zase armády orků a banditů. Tak do práce…

Kniha je přímo našlapaná akcí, není okamžiku, aby se něco nedělo. Kromě skvělých popisů bojů si čtenář může vychutnat suchý černý humor, často vycházející z kouzla nechtěného. Měl bych jedinou připomínku – drak se dal zabít příliš snadno! Vše ale vynahrazuje Makaisson se svými novými zbraněmi. Že neuhodnete, s čím šel na draka?
Práce Polarisu je na obvyklé úrovni. Obálka je sice poněkud horší než předešlé, ale i tak se mi líbila. Už se těším na další knihy Warhammeru.