Říká se, že fantastika má bořit hranice, a pro Meziměsta toto tvrzení platí obzvlášť. Tenhle zasněný příběh totiž stírá rozdíly mezi různými realitami a nechává promluvit příběhy, ukazuje, jak se nepříliš vzdálené a přitom zcela odlišné světy mohou prolínat, ovlivňovat a promlouvat k sobě.

Vzpomínáte na království, kde jsou lidé podle svého talentu rozdělení do řádů na Statečné, Nadané, Moudré a Milosrdné? A na čarodějku Heniku, jak potkala umírající představenou Milosrdných a přijala její znalosti, aby se mohla stát léčitelkou? Pojďte si nyní užít pokračování jejích dobrodružství a zjistit, jak se jí v nelehké době daří.

Bájné bytosti, které od nepaměti existují pouze v lidské fantazii. Yetti, lochneska, jednorožci… Jenže co když jsou přece jen opravdové? Co když v mongolské poušti Gobi lidé narazí na tvora, který nemá existovat?

Bolest, umírání a smrt jsou témata, která jsou naprosto neodmyslitelně spjata jak s životem samotným, tak i s hororovým žánrem jako takovým. I když třeba neplní primární úlohu v hrůzostrašných příbězích, přesto se v průběhu děje hojně objevují a většinou jimi i většina příběhů zcela logicky končí. A nejinak tomu bude i v povídkové sbírce Kronika smrti.

Budoucnost, která je za rohem. Zločiny, jejichž pachatele je téměř nemožné odhalit. Lži, manipulace a zkreslování. To vše se děje, a my si to možná ani neuvědomujeme. Překračujeme hranici budoucnosti a rozbíháme se přitom s úsměvem idiotů hlavou proti zdi. A členové Syndikátu si mnou ruce.

Je to už mnoho tisíc let, co ze zničené Země odstartovalo několik vesmírných arch, na jejichž palubách se nacházelo to nejcennější z celé civilizace – lidský genom. Kdo ví, co se s nimi stalo? Našly vysněné nové ráje, nebo se ztratily v hlubinách vesmíru?

Když si nalistujete konec knihy, najdete tam nejen medailonky autorského týmu, ale především jejich vyznání lásky k počítačovým hrám. Zuzana Strachotová totiž není jen autorkou dystopických románů Devět dní a Devět noci a asimovské sci-fi Vypůjčený čas, ale také dlouholetou a vášnivou hráčkou počítačových a online her. A její muž Tomáš Košek je nejen dlouholetým hráčem těch samých her, ale především herní vývojář, který pracuje pro Bohemia Interactive. Kdo jiný by tedy také měl přinést originální a dokonale fungující české LitRPG než právě tento tvůrčí tým? A kde jinde by měl první díl jejich trilogie vyjít, než u nakladatelství Fantom Print, který u nás vydává světové hvězdy LitRPG jako jsou Mahaněnko, Atamanov či Osadčuk?

Schopnost sdělit příběh jazykem poezie je jednou z nejtěžších a současně nejnádhernějších možností literárního projevu, která může být člověku do vínku talentu vůbec dána. Ne každý sílu poezie dokáže plně docenit, ovšem nejde zde o každého, jde právě o ty, kteří tuto schopnost bezpodmínečně si poezii vychutnat mají. A co teprve pokud se jedná o poezii hororově temnou.

„Ty vole, viděl si toho skauta?“ “Cože? Jakýho skauta? Hrabe ti? Kde by se tady, v tajný laboratoři, vzal sakra skaut?“ „No tak čum, támhle u toho compu, ten přerostlej blbeček ve skautským s knírkem jak… Ty vole, viděls to? Von právě vodešel zdí!“

Kdo zná tvorbu Marka Skřipského, ten už podle názvu knihy tuší, co od jeho nové knihy (ačkoli vyšla v nakladatelství Laser a ne u Strak na vrbě jak bylo doposud zvykem) může očekávat. Pro ty ostatní se teď podíváme na zoubek čtyřem povídkám, které Děsy první republiky obsahují.