Knižní a komiksové tipy roku 2016

Alejandro Jodorowsky, Georges Bess: Bílý láma

 

Odpočítávají se poslední roky svobodného Tibetu. Dalajláma Mipam ví, že ve svém věku už proti hrozícímu nebezpečí nic nezmůže. Je nutné přistoupit k další reinkarnaci. Jako své nové vtělení si překvapivě vybírá Gabriela, syna bílých návštěvníků. Jenže s Mipanovou smrtí se začne krajem šířit zoufalství, krutost a korupce a sám Gabriel má být zlikvidován. A ani pokud přežije, nemá vyhráno. Svět Tibetu je nelítostný a brutální. A cesta k osvícení lemována utrpením, nebezpečím a bolestí.

 

Bílý Láma je další mistrovské dílo scenáristy Alejandra Jodorowského (Incal, Kasta metabaronů), ke kterému se tentokrát přidal legendární kreslíř George Bess, aby stvořili jeden z nejzásadnějších evropských komiksů.

 

 

Petr Heteša: Infico

 

Předcházely tomu hodiny a hodiny testování, ověřovacích simulací a modelových scénářů. Jenže když pak došlo k tomu, že akce musela být najednou neplánovaně spuštěna, muselo se improvizovat. A každá improvizace generuje chyby. Ta, která se stala mně, ovšem byla megachybou. Navíc když technické zabezpečení tak složité operace dostala na starost ženská. Nemusel jsem být žádný jasnovidec, aby mi došlo, že to nedopadne dobře. To, že jsem byl přetransportován do jiného těla, ještě bylo jakž takž v pořádku. Ale že to tělo bylo ženské, už v pořádku nebylo. Normálně bych řekl: situace k posrání – jenže jsem holka, takže bych měl říct, že to byla opravdu choulostivá záležitost. Zvlášť když máte rozkrýt čínskou rozvědku, která se prožrala do celé státní administrativy. Žádná choulostivá záležitost. Prostě situace k posrání.

 

Lukáš Vaníček: Nejlepší kniha vydaná v roce 2016 pro mě byla rozhodně Infico od Petra Heteši vydaná pod hlavičkou Brokilonu. V románu vystupují dvě postavy v jednom těle, a to těle mladé, žádoucí studentky architektury, v jejíž hlavě se zabydlí šovinistický agent. Vynikající nápad autor rozvíjí do čtivého, zábavného a napínavého románu, který ustavičně čtenáře nutí otáčet stránky, aby se dozvěděl, jak to dopadlo. V ději se to zradou, podezíráním i totálním průšvihy jenom hemží, a když je náhodou klid, tak intermezza Heteša vyplňuje exkurzí do zákulisí dívčích kolejí.

 

 

Vladimír Šlechta: Kukaččí mláďata

 

Arkastie prochází vleklou krizí. Král uprchl už před deseti roky a ještě stále se skrývá. Bezvládí přineslo hořké plody. Staré dohody jsou porušovány, zájmové skupiny soupeří o moc. Schyluje se k občanské válce. Ve městě jménem Thonnierika žijí své životy čtyři mladí lidé z různých společenských vrstev. Zatím ještě netuší, že budou zataženi do samého středu nadcházejících událostí. Pak budou přinuceni bojovat jeden za druhého i jeden proti druhému. Čas se nachyluje, blíží se bouře. Možná se vrátí král. Možná.

 

Jan Michálek: Kukaččí mláďata nejsou nejlepší Šlechtovou knihou. Není to ani nejlepší kniha z cyklu Krvavého pohraničí. Ale prostě mají tu výhodu, že uzavírají dlouhou sérii knih. Dost je v nich dovysvětleno, ale zároveň se dají číst samostatně. A i když už bylo někde naznačeno, že budou i další knihy z KP,  Kukaččí mláďata i tak zůstanou určitým milníkem Šlechtovy tvorby. A to je to, co se počítá.

 

 

Lavie Tidhar: Muž leží a sní

 

Druhá polovina 30. let 20. století. Evropa je v krizi a Velká Británie se potýká s přílivem uprchlíků. V Německu totiž došlo k Pádu, moci se chopili komunisté, a tak boháči i fašisté, nechtějí-li skončit v trestaneckém táboře, musí utéct za hranice. Většinou se rychle vzpamatují a dál se věnují tomu, na co mají talent, třeba obchodu nebo organizovanému zločinu, ale jistý pan Wolf je muž s ideály, hnusí se mu všeobecný morální úpadek, a zatímco živoří v zaměstnání soukromého detektiva, sní o tom, že už brzy vydá další část svého životního díla, knihy nazvané Můj boj. Pravda, mezitím si ještě bude muset vytrpět něco sexuálního ponížení v rukou zdegenerovaných prostitutek či špinavé Židovky a párkrát dostane pořádnou nakládačku, ale to muže jeho formátu nezlomí. Zatím v jiném čase a na jiném místě leží muž a sní…

 

Josef Horký: Knihou roku pro mě byla pro čtenáře fantasy a sci-fi možná nenápadný, ale naprosto vynikající postmoderní román. Ten sice leží jen na pomezí fantastiky, ale snad vám to nebude vadit.

 
Rainbow Rowellová: Nedej se

 

Nedej se je příběh duchařský, milostný i detektivní. Je v něm přesně tolik líbání a povídání, kolik v knížkách Rainbow Rowellové čekáte – ale mnohem, mnohem víc nestvůr. Staletá proroctví předpověděla příchod Největšího mága, který díky své obrovské moci zachrání kouzelnický svět před ničivým zlem. Smůla je, že Simon Snow je nejhorší Vyvolený, jakého kdy kdo vyvolil. Svými kouzly většinou nadělá víc škody než užitku, a tak se radši ohání mečem a čarování nechává na své nejlepší kamarádce. Svět, který má zachránit, nad ním ohrnuje nos. A v boji s tajemným Zlořádem Pletichou se Simon za posledních sedm let taky moc nevyznamenal… Teď ho čeká poslední rok na Watfordské škole magických umění – možná taky poslední rok jeho života – a on si ho nenechá zkazit ani tím, že mu jeho příšerný, zákeřný, nafoukaný upírský spolubydlící Baz nejspíš přebral holku. Jenomže Baz udělal něco ještě záludnějšího. Beze stopy zmizel. A Simon nebude mít klid, dokud téhle záhadě nepřijde na kloub.

 

Alexandra Petáková: Roky rýže a soli už v seznamu jsou, a tak můj druhý kandidát v pořadí pochází pro mě neobvykle z vod young adult. Je to sice „jen“ další příběh o čarodějnické škole, ale s nádechem něžné parodie žánru, originálním pojetím magie, výjimečně sympatickými postavami a chytře vystavěným narativem, díky kterému se kniha čte sama… a není problém se do ní po dočtení rovnou pustit zase od začátku.

 

 

Jan Dobiáš: Neočekávané dýchánky

 

Jak se rodí hvězdy?

Kolik sudů piva se vejde do dvanácti trpaslíků?

Čím zaplatí Kráska, která nepolíbí Zvíře?

Jaká je cena pro pěstitele největší dýně?

A kdo je tajemný mstitel v proměnlivém plášti?

Přečtěte si tuto knihu a dozvíte se to! V patnácti fantastických povídkách Vás Jan Dobiáš zavede na tolik neočekávaných dýchánků, až Vám z toho půjde hlava kolem…

 

Martin Bečvář: Povídky jsou nabité originalitou, hravostí a humorem i pohádkovou zasněností, prostě něco, co si rád přečte každý, protože si v knize najde tu “svoji” povídku.

 

 

Brian McClellan: série Prachmistři

(Příslib krve, Krvavé tažení, Podzimní republika)

 

Polní maršál Tamás svrhl svého krále, aby hladovějícímu lidu přinesl chleba, jenomže převratem také vyprovokoval válku v Devateru států, vnitřní útoky fanatických roajalistů a nenasytnou honbu za penězi a mocí mezi svými údajnými spojenci. Tamás, na hranici svých sil, spoléhá na to, že několik jeho zbývajících prachmistrů udrží mír. Chaosem se však šíří zvěsti. Povídá se o zlomeném slibu, znameních smrti a bozích opět kráčejících po zemi. Těm starým pověstem ale nikdo nevěří. Možná by měli začít věřit všichni.

 

Martin Bečvář: Za mě je jasná pecka minulého roku trilogie Prachmistři (těžko vybrat nějaký konkrétní díl). Mám rád fantasy a tahle sága v sobě nese skloubení dobře napsaných postav, originality, dobrého příběhu s mnoha zvraty a skvělé čtivosti.

 
Kim Stanley Robinson: Roky rýže a soli

 

Ve čtrnáctém století postihne lidstvo jedna z největších pohrom historie – začíná řádit černá smrt. Z dějepisu víme, že zahubila třetinu evropského obyvatelstva. Ale co kdyby morová rána vyhladila takřka celou evropskou populaci? Jak by se změnil náš svět? V Rocích rýže a soli se nám otevírá pohled na události, které se mohly stát, kdyby… na dějiny táhnoucí se přes několik staletí, na dějiny, v nichž se rodí a zanikají lidské rody a celé národy, na dějiny, v nichž má své místo strašlivý hladomor i báječné vynálezy. Jsou to roky rýže a soli. Ocitáme se ve světě, kde do Nového světa připluje přes Tichý oceán první loď z Číny a kolonizace se šíří ze západu na východ. Ve světě, kde průmyslovou revoluci nastartují ti největší vědečtí myslitelé původem z Indie. Kde buddhismus a islám jsou nejvlivnějšími náboženstvími s největším počtem věřících, a křesťanství je pouze nevýznamnou historickou epizodou. K. S. Robinson nám očima vojáků a králů, průzkumníků a filozofů, otroků a učenců předkládá nesmírně bohatou mozaiku alternativního vývoje lidského pokolení. Přepisuje historii a zároveň rozebírá nejhlubší otázky způsobem, jakým je toho schopen pouze autor jeho erudice a kalibru. Od stepí střední Asie po břehy západní polokoule, od doby Akbarovy říše po současnost a dál se před námi odvíjí ohromující příběh vzniku zcela nového světa.

 

Adam Stavárek: Za mě jsou to Roky rýže a soli. Skvěle se čtou, jsou oproštěné od evropské sebestřednosti (a tím zajímavější) a Robinson si s knihou tak hrál jak co do jazyka, tak co do schválně se opakujících motivů, že je to prostě lahůdka.

 

Pierce Brown: Rudý úsvit

 

Darrow je Rudý, člen nejnižší kasty v barevně rozdělené společnosti budoucnosti. Stejně jako ostatní Rudí celé dny pracuje a věří, že povrch Marsu mění v obyvatelný pro příští generace. Ale Darrow a jeho lid byli podvedeni – lidstvo se na povrch dostalo již velmi dávno, po planetě se roztahují velká města a rozlehlé parky a Rudí nejsou pro dekadentní vládnoucí třídu nic než otroci. Hnán touhou po spravedlnosti i vzpomínkou na svou ztracenou lásku, Darrow obětuje vše, aby infiltroval legendární Institut, místo zkoušek pro dominantní kastu Zlatých. Bude muset soupeřit o svůj život s těmi nejlepšími a nejkrutějšími z vládnoucí třídy Společnosti. Aby své nepřátele porazil, nezastaví se před ničím. I kdyby to znamenalo stát se jedním z nich.

 

Lukáš Vaníček: A kromě Infica bych rád vyzdvihl ještě Rudý úsvit Pierce Browna, který vydal Triton. Ke knížce jsem měl jen samé předsudky, protože ona fakt zavání vykrádačkou na sto honů. Společnost rozdělená do kast, vzpoura proti systému, nutnost patřit do nějaké frakce, mladí bojující v aréně? Panečku, kde já jsem to už jenom četl/viděl? Navzdory tomu všemu se Brownovi podařilo sice vykrást většinu už notoricky známých děl i pár méně mainstreamových, ale provést to tak, aby jeho román byl zábavný, docela originální a především čtivý. Úvodní část se sice fest liší od zbytku knihy, jako by k sobě ani nepatřily, ale jejich četba rozhoně nebude ztráta času.

 

Rjósuke Takeuči, Takeši Obata: All You Need Is Kill – Stačí jen zabíjet

 

Když na Zemi zaútočí vražedná mimozemská monstra, je Keidži Kirija jenom jedním z mnoha rekrutů, vyslaných v moderní bojové zbroji zabíjet… a umírat. A Keidži také téměř okamžitě umře – jen aby se vzápětí probudil ráno před bitvou, opět byl vyslán do boje a opět zemřel. A znovu. A znovu. Keidžiho jedinou nadějí na únik z ubíjející časové smyčky je přijít na způsob, jak zvítězit nad nepřáteli. Jenže jak toho dosáhnout, když jediné, co kolem existuje, je smrt?

 

Veronika Doleželová: All You Need Is Kill mělo po dlouhé době mezi mangami přeloženými do češtiny opravdu pořádný koule. A pokud člověk viděl filmovou adaptaci, tak ho ta bichlička neměla šanci zklamat. Právě naopak se leda ještě víc zabouchnul a číst to jde dokola a dokola.

 

 

 

Neil Gaiman: Sandman – Předehra

 

Po celém vesmíru je znám pod bezpočtem jmen. Kdekoliv existuje život, on a jeho šest nestárnoucích sourozenců usměrňují síly, které ho utvářejí. Je Sen z rodu Věčných. Píše se rok 1915. A vesmír má skončit. Po pětadvaceti letech od vydání prvního sešitu se vrací zachmuřený hrdiny v zbrusu novém příběhu! Příběhu, který předchází událostem první knihy a ve kterém musí Sandman zjistit, kdo zabil jeden z jeho aspektů… a taky zabránit konci vesmíru. A co horšího – musí se setkat se svými rodiči!
Josef Horký: Komiksem roku je pro mě co do obsahu i formy náramný grafický román Sandman: Předehra. Neil Gaiman v něm odpovídá na některé otázky ohledně své skvělé série – a jak je jeho zvykem, nové otázky pokládá.