Dvě stě padesát let je v lidském měřítku proklatě dlouhá doba. Není divu, že pokud během ní panuje mír, bojové instinkty rychle otupí a ostražitost poleví. Jenže nepřátelé nespí, pouze trpělivě vyčkávají; a navíc na ně narazí vesmírný torpédoborec s nejhorší pověstí a nejpodřadnější posádkou ve všech známých galaxiích. Růžová budoucnost lidstva mžikem oka mění barvu na temně černou.
Cesta vesmírného Vlka
Kapitán Jackson Wolfe je ztracená existence. Velí vesmírné lodi Modrý kabát, která je v době míru z obávaného, zbraněmi ověšeného torpédoborce proměněna na stěží udržovanou hromadu vesmírného šrotu. Vládní škrty navíc zredukovaly zbraňové systémy na minimum – tak dlouho nebyly užívány, až naprosto ztratily význam. Posádku tvoří (až na pár světlých výjimek) lidé nevalné pověsti, neschopní flákači nebo protekční synci, kteří se nikde jinde se svými (ne)schopnostmi nedokázali upíchnout. A aby toho nebylo málo – Wolfova nadřízená po něm dupe s vehemencí slona v porcelánu, což rozhodně ke zlepšení reputace nevede. Není divu, že kapitán si sem tam rád přihne.
Prořídlá flotila bojových lodí, známá též pod názvem Černá flotila, není zrovna v ideální formě, a Modrý kabát se má vydat na svoji poslední cestu vstříc vyřazení. K údivu všech členů posádky však v odlehlé soustavě narazí namísto čilého života na absenci jakýchkoliv signálů a komunikace. Aby přišli celé věci na kloub, vyšlou průzkumnou výpravu na povrch planety nevykazující známky života. Netrvá dlouho a Modrý kabát zjistí, co za vyřazením komunikačních systémů stojí. A rozhodně to nebude setkání, které si členové posádky s radostí zapíšou do deníčku!
Fabulovat a balancovat
Sci-fi o vesmírných lodích a střetech s mimozemskými inteligencemi již nenabízí mnoho prostoru k originalitě, a Joshua Dalzelle ve Vesmírné lodi rozhodně touto ingrediencí nehýří. Netvrdím, že originální nápady nás v dalších dílech série nečekají, ale v první části série Černá flotila vsadil autor na lehce klišovité organické mimozemské lodě – tedy, alespoň to tak vypadá, protože v průběhu knihy se nepodaří získat jistotu, že tomu tak doopravdy je.
Ostatní atributy však dopadly na výbornou. Předně je zajímavé zasazení do situace, kdy Modrý kabát má díky redukci zbraňových systémů proti nepřátelům minimální šanci. Dalzelle dokázal výborně vybalancovat nezbytné technologické popisy různých částí lodi s akční složkou. Děj neztrácí svižnost a spád a domácí kutilové stavící si po nocích tajně ve sklepě mezihvězdnou kocábku také nepřijdou o pár inspirativních technologií.
Podobně dobře si autor vedl i při práci s postavami. Kapitán Wolfe není zas tak beznadějný, jak by se mohlo zdát, navíc má k ruce schopnou výkonnou důstojnici a palubního inženýra; a tajné eso v rukávu. Na vesmírné lodi se samozřejmě pohybuje spousta dalších osob – i tady se podařilo naservírovat čtenářům přesně takový počet, aby byli schopni se v postavách po celou dobu bez problému orientovat. Některé navíc mají své vlastní zajímavé „minipříběhy“.
Jen drobná poznámka k překladu: vím, že je těžké podobné věci vyvážit, ale počeštění názvu lodi působí jaksi nepatřičně, bije do očí. A s přihlédnutím k tomu, že některé názvy lodí zůstaly v originálním znění…
Pokud jste přečetli alespoň jednu dvě knihy podobného ražení, rozhodně by vám nedělalo problém vymyslet podobný příběh, jaký nabízí Vesmírná loď. Na druhou stranu by bylo hloupé odsoudit celou sérii na základě prvního dílu, který slouží opravdu pouze k rozehřátí a nalákání čtenářů. Nedojde totiž k žádnému zásadnímu střetu ani skandálním odhalením. I přesto potěší čtivé zpracování, zajímavé typy postav s propracovanými charaktery a autorův strhující vypravěčský styl. A proto neváhejte a přijměte pozvání k letu vesmírem okořeněnému potyčkou s mimozemšťany!
Joshua Dalzelle: Válečná loď (Černá flotila I.)
Vydal: Fantom Print, 2016
Překlad: Jakub Mařík
Obálka: Adam Burn
Počet stran: 256
Cena: 259 Kč
Hodnocení: 65 %
Ohledně přeloženého jména Modrý kabát – tady by se patřilo zmínit, že se jedná o jméno existujícího indiánského náčelníka, a ti se, pokud mne paměť neklame, tradičně překládají, např. Sedící býk. Ze stejného důvodu byla přeložena i jména dvou sesterských lodí Černý jestřáb a z této trojice patrně nejznámější Šílený kůň.
Navíc Modrý kabát byl natolik významný (spolu s Malou želvou stál za historicky nejhorší porážkou americké armády v bitvě u řeky Wabash v roce 1791) , že ho lze pod tímto přeloženým jménem najít i v českých historických knihách.
Ona spousta názvů, co zní skvěle, má vlastně celkem banální smysl, ale když to někdo v té angličtině čte tak ten smysl vnímá. Takže jestli překladatel usoudil, že čtenář má ten smysl vnímat, věřím mu, o těch jménech se tam mluví.
Jinak výstižná recenze.
to Martin Bečvář: Dobrá recenze i odpovídající hodnocení. Tady se s číslem mohu ztotožnit. A pokud jde o Modrý kabát – nevím proč, ale pokaždé, když jsem to četl, se mi vybavil text písně: Má ji motorovou. 🙂
Nicméně musím se přiznat, že jsem se tak v poslední třetině knihy, už docela nudil. Ta určitá schematičnost na tom byla znát. Postavy jsou spíš ploché, nepříliš propracované. (Některé jsou de facto jenom jméno s pracovním zařazením, případně funkcí.)
Celé bych to kvalitou přirovnal k sešitovému Renu Dharkovi. Což jsem ovšem v mladším věku doslova hltal, takže bych v té době byl zcela jistě nadšený i z tohoto dílka.
To KarelC. Ano, je to prostě dobrodrůžo literatura specifického stylu.
vynikající kniha, mohu jen doporučit!!