Zlo existuje v různých formách již od samých počátků lidstva. Ukrývá se v temnotách, tiše si vybírá své oběti a udeří v momentě, kdy to čekáte ze všeho nejméně. Zlo přežije téměř cokoliv. A i když spojí síly svatý muž a mladík ze současnosti, stále není jisté, že společně dokážou odvěkého nepřítele porazit
Honza Vojtíšek je na české hororové scéně známou postavou; nebál bych se říct, že dokonce jedním z hnacích motorů a srdcem celé scény. Doposud se s ním čtenáři mohli seznámit spíše v roli editora nebo (spolu)autora mnoha povídek. Nyní však přichází Vojtíškova novinka – první samostatný román s názvem Kazatel.
Temnější než temnota
Ani Kazatel nevybočuje ze žánru, pro který Vojtíšek doslova dýchá – je to atmosférický a mrazivý horor o boji s prastarým vraždícím démonem. Příběh v sobě kloubí dvě časové roviny: nerovný boj s temnými silami započal již ve středověku otec Řehoř, který nyní vkládá naděje do mladého současného muže Gabriela. Ten by měl dokončit to, co Řehoř kdysi dávno načal, ale úkol to rozhodně není jednoduchý.
Pokud vás něco udeří od prvních řádků do očí, je to autorův bohatý jazyk. Vojtíšek má skvělou slovní zásobu, takže si může dovolit různé slovní kudrlinky. Dokáže vytvořit popisnou scénu s opravdu mnoha detaily, které pošťouchnou čtenářovu představivost, což dává jeho textu atmosféru vskutku hororovou. Co se týká jazyka, dokáže bez problému prodat své letité literární zkušenosti a umocnit tím čtenářský prožitek.
Dva proti zlu
Jak již bylo řečeno, splétá se příběh ze dvou dějových linií. Nejprve se seznámíte s Gabrielem, kterému nikdo neřekne jinak než Gaben. Mladík je poměrně běžným představitelem současné mládeže – rád se baví a občas si zaexperimentuje s drogami. Právě během jedné docela nevinné halucinogenní jízdy začnou všechny problémy… Snad jediná věc je na Gabenovi netypická – je věrný své přítelkyni a umanutě odolává svodům svojí vrstevnice Lucie.
Druhá postava nás zavede do středověku. Muž víry, kazatel Řehoř, zde šíří boží slovo a vzdělanost, a snaží se být dobrým služebníkem božím; jenže znáte přísloví o tom, že cesta dopekla je dlážděna dobrými úmysly a pod svícnem bývá největší tma, že? Oba hrdinové se zanedlouho ocitnou příliš blízko mnoha mrtvol, mají divné pocity a začnou trpět výpadky paměti. Je jasné, že tu něco není v pořádku.
Nebudeme lhát, námět Kazatele by cenu za originalitu rozhodně nezískal, podobné schéma příběhu bylo zpracováno již mnohokrát knižně i filmově. Což ovšem nutně neznamená, že známý námět se nedá zpracovat kvalitně – v tomto ohledu naopak Vojtíšek rozhodně nezklamal!
Dvě tváře téhož
Postupně budete odhalovat oponu tajemných jevů kolem našich dvou hrdinů. Autor dokáže pracovat s tím, co čtenář nevidí, ale tuší. Démona „neukáže“, občas ho nechá v textu proběhnout, ale primárně si pohrává s mrazivou atmosférou a pocitem něčeho, co na člověka číhá doslova nadosah ruky, ale nedokáže to ovlivnit ani spatřit. Tento přístup funguje skvěle, napětí by se dalo krájet.
Hodně pomáhá i fakt, že Vojtíšek se nebojí hrábnout do věcí, které působí na čtenáře asi nejvíc. Ať už se ovšem jedná o syrovou brutalitu a hrubé násilí nebo sexuální scény, využívá je s rozumem a s jasným cílem přimíchat do textu potřebné emoce. Nehledejte snahu šokovat, zejména filmový horor je v tomto ohledu schopen zajít mnohem dál. Ale jako vylíčení toho, čeho všeho je démonická síla schopna, jsou tyto scény naprosto vypovídající.
Druhá část příběhu začíná v momentě, kdy se cesty obou hlavních protagonistů protnou. Neptejte se jak k tomu dojde, už takhle je to docela spoiler. Společně začnou hledat cestu kterak démonickou bytost sprovodit ze světa jednou provždy. Tady už se nedá tolik pohrát s atmosférou, takže čtenář jen nakukuje dvojici přes rameno při hledání „technického“ řešení některých věcí, vrací se s nimi do časů minulých a zkoumá, jak se události odehrály a co by mohlo na bestii fungovat. Závěrečná pointa je opět jasná dlouho předem, jde tedy jen o to, zda a jak naše dvojka celou věc dotáhne.
Ale i druhá část má své nepopiratelné kouzlo, byť úplně jiného charakteru. Vojtíšek si hraje s detaily a líčí dění; ale mnohem impresivnější je způsob, jakým celý proces ovlivňuje a deformuje psychiku postav.
To uvnitř
Mimochodem, když už jsme zmínili propracování postav, bylo by dobré se na tuto problematiku podívat podrobněji. Autor totiž dobře ví, že ztotožnění se s hrdinou je cesta ke čtenáři, a tak své postavy propracoval hodně do hloubky. Nechává čtenáře nahlížet do jejich vnitřních světů až na úroveň jejich nejniternějších strachů a tužeb. Občas se některé skutečnosti vynoří „odnikud“, místy se postavy chovají nekonzistentně a čtenáře mohou překvapit, občas si řeknete, že Gaben je na svůj věk mentálně jinde než by nejspíš byli jeho vrstevníci, ale tyto drobné kazy v jinak skvěle odvedeném díle nikterak výsledný dojem nesnižují.
Působivá je i hlavní záporná „postava“ (nebo spíše podstata?). Bytost, která si pohrává se svými obětmi. Bytost, která si je vědoma své síly a i ve chvílích, kdy se zdá být zahnána do kouta, plive svým odpůrcům do obličeje. Vojtíšek napsal dokonale uvěřitelného a znepokojujícího hajzla, kterého budete upřímně nenávidět.
Působivým dílem je bezesporu i kniha sama. Na první pohled zaujme zvláštně působící obálka i papír, příjemný formát skvěle při čtení padne do ruky – zdánlivé maličkosti, které ovšem dělají hodně. Je třeba zmínit i předmluvu další legendy českého hororu, Svatopluka Doseděla, která je napsaná opravdu skvěle a s viditelným zaujetím. Péče, která byla tomuto titulu věnována, je zkrátka zřejmá.
V Kazateli dostanete vše, co si od dobrého horou můžete přát: napětí, mrazivou atmosféru, rozervané duše a charismatické hlavní hrdiny i důstojného arcizmetka jako jejich protiklad. To vše ve velmi slušivém literárním kabátku. Co na tom, že námět není příliš originální – Vojtíšek se s ním popral na výbornou a ukázal, že umí.
Honza Vojtíšek: Kazatel
Vydal: Golden Dog, 2019
Obálka: Michal Březina
Počet stran: 336
Cena: 249 Kč
