LitRPG série Cesta šamana míří tryskem do finále. Pátý díl s názvem Karmadontova šachovnice opět pořádně zamíchá kartami a posune celý herní svět opět blíže… čemu vlastně? A co to udělá s hlavním hrdinou, šamanem Mahanem?
Vasilij Mahaněnko se rozhodl, že si se čtenáři prostřednictvím svých knih zahraje hru, a to doslova a do písmene. Jeho dobrodružství totiž nejsou klasickou literární fantastikou, ale patří do žánru LitRPG, což je ve své podstatě kombinace MMORPRG (online PRG hry) a klasického literárního příběhu, nebo chcete-li literárně pojatý letsplay. Neboli, přeloženo do řeči „běžného nehráče“, nakukujete přes rameno herní postavě, a jejíma očima vnímáte dění ve virtuálním světě okolo, přičemž dostáváte i veškeré zprávy, hlášení, statistiky předmětů nebo informace o svých schopnostech a levelech; zkrátka vše, co je součástí běžné počítačové RPG hry. Ačkoliv se tato kombinace může zdát na první pohled zmatená či nezáživná, opak je pravdou: tento styl v sobě totiž spojuje to nejlepší a nejzábavnější z obou forem, a po prvotním rozkoukávání vás chytne a nepustí.
Rychle a zběsile
Karmadontova šachovnice je již pátým dílem v originále sedmidílného cyklu Cesta šamana. Knihy na sebe úzce navazují, takže pokud se chcete do této série pustit, nemá smysl cokoliv jiného než začít pěkně od prvního dílu.
Na počátku své cesty byl hlavní hrdina uvězněn za drobné „nedorozumění“ v reálném světě. Namísto klasické zamřížované cely si však svůj trest odpykává v Barlioně, středověkém virtuálním světě, kde se dá pracovat a vydělávat naprosto stejně jako v realitě. Do vínku dostal Mahan, jak se virtuální postava jmenuje, asi nejhorší možnou kombinaci: povolání šamana se specializací na klenotnictví.
Mahan se však se svým údělem pere statečně a během přecházejících čtyř knih zvládl v Barlioně velké věci: založil vlastní úspěšný klan, byl u mnoha okamžiků a velkolepých bitev, které navždy změnily herní svět, získal srdce jedné z nejkrásnějších a nejobletovanějších virtuálních dam, získal svůj vlastní hrad a titul… Díky němu už není povolání šamana opovrhovaným a Mahan coby herní postava se pomalu stává vzorem slušné řádky hráčů. Zkrátka, na vyjukaného nováčka poměrně slušná a raketově rychlá kariéra.
Klid před bouří
Mahaněnko si čtenáře zaháčkoval od prvního dílu. Poté, co nejprve nechal Mahana kutat v trestaneckých dolech, aby mohl ukázat a vysvětlit čtenářům integraci herních mechanismů do knižní formy a principy fungování LitRPG, nechal hlavního hrdinu v rychlém sledu prožívat jedno dobrodružství za druhým, plnit povinnosti a k tomu sbírat úkoly dlouhodobějšího charakteru.
Karmadontova šachovnice je oproti předchozím dílům poměrně odlišná. Mahaněnko konečně sleví ze zběsilého tempa a dá čtenáři vydechnout. Celou knihu se nestane nic převratného nebo světaborného, Mahan má konečně šanci sednout si a srovnat priority. Konečně pokročí v dlouhodobějších úkolech a vrátí se k věcem, na které doposud nebyl čas.
A právě jednou z těch věcí ona šachovnice, která dala název celé knize – dlouhodobý úkol, jehož dokončení může mít vliv na celý herní svět. Ale kromě výroby figurek se vrátíme třeba i k záchraně smečky vlků a setkáme se s duchy goblinů, kteří pro Mahana těžili rudu, seznámíme se s obstaráváním chodu hradu a především se podíváme na zoubek pirátům a jedné obrovské chobotnici. Hlavní hrdina má zkrátka nabitý program.
V hlavní roli: postavy
Je otázka, zda celé zvolnění nechápat spíše jako snahu o uzavření některých dějových linek, prestože nápadů a akce je v ději pořád dostatek. Marná sláva, on i ten zvolený termín „zvolnění“ je relativní. Mahaněnko prostě nacpal předchozí knihy dějem a akcí, a teď tenhle výbušný koktejl lehce ředí a snaží se o trochu víc soustředit na postavy namísto ohromujících činů a úžasných dějových zvratů. Rozhodně to není žádná nuda a je to naprosto účelné a cílené.
Právě postavy hrají v této knize totiž nejdůležitější roli. Aniž by si to hlavní hrdina uvědomil (nebo spíše připustil), stává se jakožto hlava klanu závislým na svých pomocnících a zároveň jako obyčejný zamilovaný mladík rozvíjí svůj vztah s Anastarií. Herní postup mu ani nedává moc jiných šancí; leč Mahan není v sociálních interakcích žádnou hvězdou, a dopustí se i pár přešlapů.
Kromě toho také náš šaman získává zcela netradiční učednici, hubatou a svéhlavou, ale velmi nadějnou. Tato dáma má však ještě jeden důležitý úkol: připomenout Mahanovi kým je a co je vlastně podstatou šamanismu jako takového.
To nejlepší nakonec
Jak již bylo řečeno: Karmadontova šachovnice tentokrát nenabídne žádnou událost, která by měla výrazný vliv na celý herní svět. Příběh působí roztříštěně; Mahan dotahuje pouze části předchozích úkolů, a díky tomu přeskakuje z činnosti na činnost, přičemž u ničeho nevydrží příliš dlouho. Občas budete mít pocit, že autor hlavnímu hrdinovi až příliš pomáhá a že některá řešení jsou násilná nebo lehce logicky pokroucená. Navíc stále trvá Mahanovo ďábelské štěstí, protože je vždy ve správný čas na správném místě, a díky tomu získává úžasné úkoly a předměty… Autor si holt potrpí na trochu té megalomanie.
A když už je řeč o megalomanii – Mahaněnko většinou končil knihu epickou bitvou nebo celým příběhem táhl linku, která na samém konci „explodovala“ čtenáři do tváře. Jenže zdání klame, protože autor dokáže s prominutím posadit čtenáře na zadek i bez bombastických efektů a pompéznosti. V tomhle případě rozhodně platí ono známé: „To nejlepší nakonec.“.
Co se však nemění je styl, jakým je kniha napsána. Mahaněnko dokonale vystihuje pocit z počítačové hry. Hrdinové jsou hrdinní, všechno je poutavé, lesklé a mírně naddimenzované; prostě přesně dokáže převést na literární formu to, co dělá PRGčka na monitorech neodolatelnými. Navíc se neustále střídají prostředí, aby vyprávění nebylo stereotypní, občas potkáte nějakou fantastickou bytost, nechybí drobné vtípky…. a to vše je podáno čtivou formou.
Série Cesta šamana je stále jen veskrze zábavným čtivem, které však obsahuje vše, po čem mírně náročný milovník fantasy žánru může zatoužit. Přesto, že Kamadontova šachovnice není našlapaná akcí jako její předchůdci, dokáže nabídnout mnohá překvapení, uzavírá některé otevřené dějové linky (questy) a především nabízí závěr, který vás ohromí!
Vasilij Mahaněnko: Karmadontova šachovnice (Cesta šamana V.)
Vydal: Fantom Print, 2019
Překlad: Martin Kapalka
Obálka: V. Manyukhin
Počet stran: 320
