Lidi se prostě nepoučí. Odpady, znečištění… Země trpí, a nakonec nezbyde nic jiného, než utéct před důsledky vlastních činů na Mars. Jenže tenhle výlet pro hrstku vyvolených se trochu zvrtne, a z paluby obrovské kosmické lodi není kam utéct. Nezbývá než si zopakovat: lidé se prostě nepoučí. Nikdy!
Nejdřív si něco vyjasníme!
Dobře, aby tu nedošlo k mýlce. Kniha s mírně neobvyklým názvem 16-03-20 není žádná hard sci-fi, ale spíše bych ji charakterizoval jako young adult říznutou sci-fi (nebo naopak). Každopádně, o výpravě za lepším životem na Mars to rozhodně bude, byť těžiště vyprávění tvoří osud jedné mladé dámy.
Zajímavá je i geneze vzniku téhle knihy – jedná se o povídku přepracovanou do plnohodnotné knihy. A aby těch zajímavostí okolo nebylo málo, je třeba říct i pár slov o autorce. Pro Veroniku Pekárkovou je 16-03-20 literární prvotinou, kterou se podařilo vydat až díky komunitnímu financování prostřednictvím vydavatelství Pointa. Kniha je na světě, z čehož vyplývá, že své fanoušky si našla. A my chápeme proč. To, že je Veronika Pekárková mladou, začínající autorku, dodáváme už jen pro úplnost.
Už od počátku vás zaujme bohatý autorčin jazyk. Čeština je barvitá, popisy si pohrávají se čtenářovou myslí a poutají pozornost. Jen škoda, že úvod do děje je trochu chaotický a bude chvilku trvat, než naskočíte na vlnu dění.
Protekční dcerka
Hlavní hrdinka, Eddie, má to štěstí, že patří mezi hrstku vyvolených, pro které je v záchranné misi na rudou planetu místo. Jenže Eddie je trochu na vážkách, zda jí to vlastně těší; její matka je totiž ve výpravě „velké zvíře“, a tak na ní nejeden pasažér kouká jako na protekčního spratka, který zabral možná místo některého z jeho blízkých.
Pokud musí čtenář na knize něco ocenit, pak je to příchod hlavní hrdinky na palubu. Obrovská loď, ve které je třeba se zorientovat, je pro Eddie velkou neznámou. Pomoci jí má osobní navigační systém, který však mírně stávkuje. Právě dialogy mezi uraženou umělou inteligencí a zmateným člověkem jsou zábavné a dávají pasáži, která je jinak sama o sobě nezáživná, šťávu.
Pak už vše běží víceméně podle očekávání: Eddie se na palubě seznámí s místní mládeží, nechybí ani pár hezkých chlapců… Příběh běží jako na drátkách, ubírá na tempu a po zajímavém začátku trochu ztrácí glanc. Dobře, uznávám, držet tempo po celou dobu nezvládnou ani mnozí literární matadoři, ale tady je ten propad místy opravdu citelný.
Na temné straně
Jenže najednou bez varování přijde zlom, který pootočí děním. Možná si již při prohlížení všimnete, že v knize jsou některé stránky černé. A právě na nich se píše (bílým písmem, ale na pohled je tenhle design velmi příjemný) o plánech Církve, která má v plánu let překazit. Její příslušníci jsou na palubě a odhodlání k čemukoliv. Temné pasáže Pekárkové opravdu jdou, člověk by řekl, že tahle mladá dáma má v sobě na svůj věk až moc cynismu. Právě díky církvi se do poklidného děje vkrádá akce a vše se opět rozhýbe.
Autorka čtenáře poměrně umně mate, podsouvá mu, kdo by měl být členem církve a snažit se vlákat Eddie do své moci. Pokud nejste včerejší, je vám jasné, že ten, ke komu vede stopa nejzřetelněji, to nejspíš nebude, ale i tak si odhalení užijete a překvapí vás.
Zápletka s církví se zkrátka vydařila!
A když jsme u těch podařených věcí, je třeba ocenit i nápad, že během letu jsou členové posádky adaptováni na přežití v jejich novém domově tím, že jsou prostřednictvím preparátů přeměňováni na sukulenty schopné přežít v pro člověka smrtícím prostředí. To by byl sám o sobě námět na zajímavou (minimálně) povídku.
A do třetice trocha chvály. Autorčin styl umožňuje čtenářům velmi dobře vcítit se do hlavní hrdinky. Popisnost a práce s emocemi jsou opravdu u takhle mladé, nevypsané autorky, působivé.
Pár chyb by se našlo
Přesto, že je 16-03-20 velice sympatickým literárním debutem, kterému nelze upřít kvalitu, najdete v něm několik chybek.
Předně: samotný závěr je uspěchaný, nedotažený a možná až moc za každou cenu bombastický. Po dočtení poslední stany zbyde v hlavě spousta otázek, na které odpovědi nedostanete.
V ději si uvědomíte některé nelogičnosti; zejména technologická nevyrovnanost kdy vedle sebe stojí pokročilý teleport, ke kterému musíte dojet vznášedlem (toto přirovnání berte jako ilustrační, prosím), bude milovníky sci-fi dost dráždit.
Sečteno podtrženo: 16-03-20 je příběh psaný lehkou rukou, který má ale i své temné a dramatické momenty. Oceníte autorčin styl i bohatý jazyk, ale ustrnutí děje a následný přepálený konec výsledný dojem trochu sráží. Pokud však budeme brát tuhle knihu jako demonstraci toho, čeho je Veronika Pekárková schopna, pak nezbývá než říct, že tahle dáma „to v sobě má“, a že se těšíme na její další knihu.
Veronika Pekárková: 16-03-20
Vydala: Pointa, 2021
Obálka: Jakub Kuthan
Počet stran: 224
Cena: 249 Kč
Pokud vás kniha zaujala, přečtěte si ukázku ZDE
