S Jurajem Jánošíkem jsme se již jednou setkali. Řeč ovšem není o nudné lidové verzi – kampak na Jánošíka z pera Svetozára Olovranta s hrachem. Tenhle borec s parní valaškou by totiž zvládl sám celou tankovou brigádu a ještě by stačil prohnat všechny sukně v okolí a provětrat místním spíže a vinné sklepy…
Ve druhém příběhu Juraje Jánošíka se vydá tento udatný slovenský zbojník hledat parní templ. Ano, právě pára je (jak je snad zřejmé i z nadpisu) výrazným rysem příběhů Svetozára Olovranta. Ten totiž namísto baroka nechal Evropu ovládnout parokoko. Parní stroje jsou využívány snad ve všech myslitelných podobách, zejména jako dopravní prostředky podobné kulovitým motorkám… Ale ne, nebudeme vám kazit zábavu, Olovrant má bohatou fantazii a budete zírat, kam všude parní pohon dokázal propašovat.
Hra v šachy
Juraj Jánošík® a parní templ začíná šachovou partií. Na jedné straně stolu sedí český král Hiram I., na straně druhé pak proslulý šachový automat, světově známý Turek (na parní pohon, jak jinak). Jenže tenhle Turek má nečekanou přídavnou funkci, která leckoho překvapí: atentát na krále.
No a tím začíná i Jánošíkův průšvih. Tenhle chlapík je totiž kombinací detektiva Kolomba, Ensteina, Chucka Norrise, kutila MacGyvera a v neposlední řadě i Roberta Rosenberga. V nastalé vřavě se rovnou pustí do vyšetřování a z Turkovy hlavy si “vypůjčí” váleček s programem. A kdo jiný by měl mít zájem o takovou věc než ten, kdo atentát spáchal, že? Následně s hordou vojáků za patami i se svojí společnicí uteče Juro zpět na Slovensko pod ochranu svého věrného přítele, palatýna Turza.
Od tě chvíle začíná cesta za hledáním pachatele ohavné královraždy, která zavede Jánošíka a jeho tři kumpány do všech zemí Evropy Anglii nevyjímaje. Ano, tentokrát není Parní templ Jánošíkovou sólovkou jako tomu bylo u prvního dílu, ale i když je Jánošík v popředí dění, cestuje s ním proslulá dobrodružka, hraběnka Kounicová, jeho věrný přítel palatýn Turzo, bojovník a pijan k pohledání, a další dobrý přítel, Antoni Kossakowski zvaný Moliwda, mistr triků a intrik.
A už se zase rubou
Olovrant by se dal s trochou nadsázky označit za ekvivalent českého Františka Kotlety. Píše totiž akční brak, byť zasazený do kulis alternativního baroka. Jánošíkovo putování je plné bitek, pitek a sexu. Jenže Olovrant vše pojímá ještě mnohem nevážněji a zveličuje a přehání tak, že se chtě nechtě musíte usmívat.
Jánošík je tak trochu superhrdina bez kostýmu. A také intelektuální gigant. Je toho vážně málo co by nezvládl; cizí řeči se učí za pochodu, fyziku a chemii má v malíku stejně jako mechaniku… A jeho přátelé jsou na tom podobně. Občas jsou některé scény možná až trochu přestřelené, ale pravidla příběhu jsou nastavená jasně, a tohle zkrátka patří k rázu Jánošíkových patálií.
Olovrant pod slupku konzumního příběhu velmi umně ukryl svoji inteligenci.Už jen to, že dějem defiluje spousta skutečných postav z minulosti doprovázená spoustou zajímavostí o nich ukazuje na fakt, že má historii v malíčku a je doslova studnicí vědomostí. I parní vynálezy a další reálie příběhu jsou nápadité a vyžadují určitou míru vědomostí. Oproti prvnímu dílu však byly vymýceny encyklopedická okénka, kdy od akce Olovrant plynule přeskakoval k poučování čtenáře a zajímavostem příliš okatě věnoval odstavec i víc. Parní templ je díky tomu konzistentnější, působí mnohem akčněji a plynuleji.
Mimochodem, na přetřes přijdou věci nečekané: žebrácké fígle a nářečí, technika na vysoké úrovni nebo třeba i woodoo… Autor se toho vážně nebojí a nápadů má plnou nůši, ze které je servíruje čtenářům pěkně postupně a po dávkách. Při čtení se budete skvěle bavit a při každém odložení knihy (ale těch asi moc nebude) se budete těšit, co si na vás Jurova družina připraví příště.
Podruhé -a trochu jinak
Na druhou stranu vykazuje Parní templ klasické známky druhé knihy. Juraj Jánošík® proti Dračímu řádu byl živelný a byla to typická střelba od boku; autor naházel na hromadu nápady a pak se vše snažil nějak ukočírovat. Nakonec to zvládl, ale…. rozdíl mezi knhami je zřejmý. Juraj Jánošík® a parní templ už mnohem víc vsází na formu a divokost a nespoutanost je téměř pryč. Ano, pořád je to zábava a ryzí brak, ale už se nepije ani nesouloží na každé druhé stránce; v tomto aspektu se autor zkrátka trochu krotil. Je vidět, že při psaní příběhu měl koncept a i zápletka je o něco sofistikovanější. V podstatě do posledních stran nebudete tušit, kdo za atentátem stojí.
A ještě jedna věc je dost jiná než u prvního dílu. Řeč je o překladu. Zatímco první díl měl v sobě hodně slovenštiny a byl překladatelsky dotažený na půl cesty, druhý už je “ryze český”. A světe div se – ona libozvučná slovenština nakonec spíše chybí. Možná je na místě se Richardu Klíčníkovi coby překladateli omluvit, protože onen poloslovenský text měl neopakovatelné kouzlo a v ryzí češtině působí Jánošíkova dobrodružství trochu suše.
A ještě jedna poznámka “mimo soutěž”: za pozornost stojí kromě obálky i vnitřní ilustrace Mikuláše Podprockého. Mají v sobě dynamiku a některé dají stylem kresby i ztvárněním postav vzpomenout na legendu českého komiksu, Káju Saudka.
Ale marná sláva: Juraj Jánošík® a parní templ je opět skvělá jízda plná nápadů a autorova osobitého rukopisu říznutá lekcí historie. Oproti prvnímu dílu se Svetozár Olovrant trochu umírnil a koncentroval více na formu a stavbu příběhu, ale v konečném důsledku je to spíše ku prospěchu věci. Takže pokud budete chtít vypustit páru, steampunkový Jánošík je určitě fajn volba i podruhé!
Svetozár Olovrant: Juraj Jánošík® a parní templ
Vydalo: Argo, 2020
Obálka: Mikuláš Podprocký
Překlad: Richard Klíčník
Počet stran: 176
Cena: 248 Kč
