Znáte legendu o Jánošíkovi? Jak ho naháněli, až mu jakási dobrá žena nasypala hrách pod nohy… Tak na tuhle tradiční verzi zase rychle zapomeňte, protože Svetozár Olovrant si Jánošíka upravil po svém. Oblékl mu steampunkový kabátek a vyslal ho do světa bojovat se zlem.
Abychom si to ujasnili hned od počátku: Svetozár Olovrant je něco jako český František Kotleta. Píše pod pseudonymem a i „finální produkt“ v podobě akční brakovky, byť možná o trochu umírněnější než prvotních kotletovky, je podobně zábavný. Jen ty reálie se nám podstatně liší…
Alternativní parní historie
Autor totiž napálil (toto slovo je použito zcela záměrně) příběh knihy Juraj Jánošík® proti Dračímu řádu do doby vlády Marie Terezie. Ale s klidem zapomeňte na realitu a s ní spojené nudné baroko; české a slovenské země totiž prožívají bouřlivé Parokoko a v Olovrantově pojetí se ztrácí pod oblaky páry. Majetnější lidé místo koní používají jako dopravní prostředek kempeleny, tedy něco jako parní motocykly, a parní stroj pohání víceméně všechno, do čeho se tento nejnovější výkřik moderní techniky podaří nacpat. Třeba i Jurovu valašku, která se v jeho rukách mění v minitovárnu na smrt.
Z celé knihy je zřejmé, že autor si na historii dost ujíždí. V textu najdete opravdu velké množství reálných postav zasazených mnohdy i do historického kontextu odpovídajícímu realitě. Důležitou roli sehraje kupříkladu hraběnka Báthoryová, samotná Marie Terezie, Jánošík potká i svého věrného kumpána Tomáše Uhorčíka a mnoho dalších. Podobně vřelý vztah jako k dějinám ukazuje autor v textu i k technickým výdobytkům, takže se v textu dočkáme mnoha podařených taškařic adekvátních době, ve které se příběh odehrává.
Švarný junák Juro
Prim v ději samozřejmě hraje samotný Jánošík, na jehož širokých ramenou vše stojí a padá. Oproti své předloze jsou však jeho činy naprosto přepálené; leckterý superhrdina by měl v Jurovi zdatného konkurenta. Bojuje jako lev, mluví spoustou světových jazyků, a co neumí se během mrknutí oka naučí. Kromě toho vypije všechno, co teče, a žádná sukně si před ním nemůže být jistá. Jen pro úplnost – na své cestě má Juraj po většinu času nějakého společníka, který přiloží ruku k dílu, ale když dojde na lámání chleba, stejně to zbyde většinu na Jánošíkovi.
V Olovrantově podání je hlavní hrdina kombinací všeuměla MacGyvera, Chucka Norrise a Roberta Rosenberga. Jenže přesně takhle měla postava vyznít, a autor si je toho vědom. Ve výsledku je Juraj velmi zábavný chlapík s mimořádným štěstím na zajímavé historky a zážitky.
Děj knihy není nikterak komplikovaný. Jurajův chlebodárce, ctihodný palatin Turzo, je zavražděn, a podezření padne na nebohého oddaného vojáka Jánošíka. Tomu nezbývá než vypátrat vraha, a tím se očistit. Jenže stopy vedou k tajemnému Dračímu řádu, v jehož čele údajně stojí mocná čarodějka, takže ho nečeká žádná procházka růžovým sadem.
Cesta za spravedlností se skládá z řady víceméně nezávislých příhod směřující postupně k finálnímu rozuzlení. Tu se Juraj poměří se zbojníky, tu vyrube hospodu plnou lapků a onde změří své síly s piráty (!). Vyzkouší si také roli kuchaře… No zkrátka všetečný muž tisíce řemesel. Autor se s ničím nepáral – Jurovi činy jsou nadsazené, zveličené, nebojím se říct mnohdy až ujeté. Při psaní bavil Olovrant sebe a viditelně chtěl pobavit i své čtenáře. Možná i proto také do textu ukryl velké množství všemožných odkazů a na první pohled ne zcela viditelných vtípků.
Pokud máte rádi akční fantastiku, nad kterou není třeba příliš přemýšlet, klidně si skočte pro Jánošíka do knihkupectví, protože vás pobaví a potěší. Sympatický hlavní hrdina se boji nevyhýbá a humorem nešetří. Pro vás zde recenze může klidně skončit.
Pokud se však počítáte k náročnějším čtenářům, můžete objevit několik věcí, které tak úplně „neštymují“.
Lehce nám to drhne
První nesrovnalost se nabízí tak trochu sama. Pokud chcete psát zábavnou akční jízdu a zároveň prodat své znalosti ohledně historie či techniky, pak tyto (byť krátké) faktografické střípky budou zákonitě působit v textu nudně a nezáživně. Jedná se spíš o občasné rušivé momenty, nic, s čím by se nedalo žít.
Druhý drobný zádrhel je fakt, že občas bylo Jánošíkovo chování přepálené až přes pomyslnou hranici. Dobře, možná budu za škarohlída, který nemá rád brak, ale přece jen i v tomhle druhu literatury existuje určitý pomyslný strop, jehož překročení už čtenář nebude chtít akceptovat.
Občas budete mít možná také problém pochopit motivaci postav nebo význam některých skutků v celkovém kontextu, ale i tohle v podobné literatuře není žádný problém; podobně jako fakt, že ne každý vtípek se vydaří. A když už je řeč o těch vtípkách: občas je humor velmi chytrý, takže bez obecného rozhledu mnoho narážek propásnete.
Poslední výtka je věnována překladu. Autor využívá opravdu bohatého jazyka, takže překládat po něm jeho lingvistickou exhibici rozhodně nemohl být žádný med. Kniha ale ustrnula na půl cesty mezi češtinou a slovenštinou. Významu porozumíte bez vážnějších problémů, mnoháé slovenské výrazy navíc čtenáře potěší svojí měkkou líbivostí, ale občas se budete podivovat „co zrovna na tomhle bylo tak těžké přeložit“. Troufnu si říct, že čtenář slovenštinou nepolíbený bude rozčarován; naopak slovní hračičkové nadšeni.
Slyšeli jste tedy pro i proti. Výsledek této recenze nechám čistě na vás. Pokud převáží touha bavit se, rozhodně s Jurajem Jánošíkem® proti Dračímu řádu nešlápnete vedle.
Svetozár Olovrant: Juraj Jánošík® proti Dračímu řádu
Vydal: Argo, 2019
Překlad: Richard Klíčník
Počet stran: 176
Cena: 248 Kč
No, beru to jako doporučení. Furt jsem kolem přešlapoval .. jdu do toho!