V hlubinách moře měsíce Ilmataru, pod tlustou slupkou ledu, panuje klid. Lidští výzkumníci dodržují pravidla, pozorují místní obyvatele pěkně zdálky, přesně jak nařizuje protokol jejich mise, a nic nenasvědčuje tomu, že by tenhle klid mělo něco narušit. Ale znáte to: stačí jeden machýrek s přehnaným sebevědomím, a neštěstí je na světě. Tedy vlastně na Ilmataru.
Začátek příběhu Jejich moře připomíná tak trochu pohádku. Byla, nebyla jedna pozemská podmořská vědecká základna jménem Hitode. Ta seděla na dně moře, hluboko pod silnou dvoukilometrovou vrstvou ledu, a zabývala se pozorováním místního života – ze všeho nejvíc výzkumníky zajímalo něco jako krabi nebo raci, jen poněkud přerostlí a inteligentní.
Konec jedné pohádky
Jenže jak samí dobře víte, lidská hloupost a sebestřednost je nekonečná, a jeden „nakažený“ se nachází i na Hitode. Aby si mohl udělat pár skvělých záběrů a stát se hvězdou sociálních sítí, rozhodne se tenhle jeliman přiblížit Ilmatařanům na vzdálenost, kterou předpisy v žádném případě nepovolují.
Střih. Z výzkumné stanice se dostáváme do volného moře. Do moře patřícího původnímu obyvatelstvu měsíce Ilmatar. Do jejich moře. James L. Cambias nás pozvolna seznamuje s fungováním společnosti, hierarchií a především způsobem dorozumívání místních velekorýšů. Zprvu možná tento úhel pohledu na situaci bude trochu neobvyklý a zabere nějaký čas, než se čtenář zorientuje, ale brzy do něj vklouzne.
Zpět k odvážnému plavci (čti hlupákovi). Ten padne do klepet domorodým „vědcům“, kteří se rozhodnou neznámého tvora zkoumat. Nehledejte za tím nic víc než čirou zvědavost a vědecký zájem. Výsledkem je samozřejmě rozříznutí skafandru a potažmo i člověka uvnitř neslučitelné se životem. Bum, problém je na světě.
A ačkoliv je to trochu hloupé říct, o smrt vědce jako takovou nakonec vůbec nejde. Důsledky jsou totiž mnohem horší: jako nezávislý arbitr celý incident přiletí vyšetřovat rasa Šolenů, se kterými nemají lidé vůbec přátelské vztahy. Dva zástupci těchto mimozemských tvorů se specializací na lidi sestoupí na Hitode a začínají vyšetřovat.
Vyšetřování… pokračuje?
Tři zcela odlišné živočišné druhy – a na tom Cambias postavil zápletku Jejich moře. Každý z trojice žije ve vlastním světě, má vlastní motivy a snaží se (s různým stupněm úspěšnosti) pochopit „ty druhé“.
Lidé se staví k Šolenům negativně. Ony vztahy těchhle dvou ras nejsou zrovna přátelské, a lidská posádka si přeje asi ze všeho nejméně, aby přijeli nějací dva cizáci a začali strkat nos do věcí, na kterých vlastně moc není co řešit. A tak posádka zvolí cestu pasivního odporu doprovázeného kanadskými žerty.
A (nejen) zde se projevuje autorův smysl pro humor. Šolenští „specialisté na lidi“ totiž některé věci nedokážou vůbec pochopit či správně interpretovat, což dává některým věcem zcela nový rozměr. Co na tom že si technologicky namažete lidi na chleba, když nepochopíte význam toho, že vám někdo načůrá do bot.
I pohled z druhé strany je svým způsobem fascinující, protože Šoleni se snaží na lidi aplikovat své vzorce chování (přirozeně od lidských zcela odlišné) a vznikají situace humorné i mrazivé. Kromě toho mají vyšetřovatelé zadání od svého šéfa kroužícího v kosmické lodi po orbitě – tahle mise nemá skončit poklidně.
Život pod hladinou
Třetí stranou, která se v knize objeví, jsou pochopitelně místní inteligentní velekorýši, původní obyvatelé Ilmataru. Cambias vytvořil zajímavou společnost hospodařící okolo sopečných průduchů ohřívajících ledovou vodu a poskytujících tak možnost pěstování a lovu ryb. Ilmatarská společnost je ve své podstatě feudální; vlastníci půdy mají výhody a vysoký společenský status.
Ústřední postavou dění se v podmořské lince stává Veleocas. Ano, korýši mají poněkud nezvyklá jména vystihující jejich charakteristiky, na která si budete asi chvilku zvykat. Ale zpět k Veleocasovi: díky nešťastné nehodě se tenhle chlapík stává vyhnancem a musí se protloukat oceánem na vlastní pěst, což je s neustálou potřebou jídla těžká řehole. Dostane však šanci ukázat, že je vědcem a zaslouží si být oslavován…
Snad nic nezkazím, když prohlásím, že v průběhu děje se lidé pokusí o další, a tentokrát mnohem hlubší kontakt s Ilmatařany. A zde propuká naplno Cambiasova imaginace. Ilmatařané totiž komunikují především prostřednictvím zvuku – světlo pod silným ledovým příkrovem nemá žádný význam. Namísto řeči však používají ťukání a každé slovo má své číslo, takže domluvit se s lidmi je zpočátku zhola nemožné.
Objevování a zkoumání Ilmatařanů, snaha o vzájemné pochopení se… Tyto pasáže jsou skvělé a zcela odlišné od konfliktu se Šoleny, který je pro člověka tak nějak předvídatelný. Cambias nabízí celý nový svět, nový pohled na spoustu všedních a samozřejmých věcí, a právě Ilmatařané jsou kořením celé knihy a rozdílem, díky kterému můžeme o Jejich moři hovořit jako o originální a silně nadprůměrné sci-fi.
Nikam nespěchat
A znovu se vracíme obloukem na začátek. Autor zaplétá do dění tři strany. Nijak ovšem nespěchá, příběh plyne líně, akce není mnoho. Vyznění se přelévá od mírně humorného po silně psychlogické, sem tam je vše protkané vědeckou pasáží, krásami podmořského života… Ačkoliv se to nezdá, tenhle mix dokonale funguje. Pokud přivyknete tempu příběhu, je to vlastně taková paralela k výletu ponorkou: můžete obdivovat krásy, hádat, co to asi vlastně ti živočichové dělají, nechat se fascinovat či jen očekávat věci budoucí.
Ale nečekejte žádnou idylku. Cambias totiž postupně zahušťuje atmosféru a rozdíly mezi rasami mohou být stejně tak důvodem ke snaze o pochopení jako nepřekonatelnou a prohlubující se propastí. A nakonec ve vzduchu visí pořádný meziplanetární průšvih!
A ještě jednu věc musíme zmínit: prolnutí civilizací. Vzájemné ovlivňování se vede k nečekaným důsledkům – ty si ovšem objev sám, ctěný čtenáři, to už bychom vyzradili opravdu moc.
Ukazuje se, že lidé stojící za vydavatelstvím Planeta9 mají cit pro výběr příběhů, které vydávají. Jejich moře sice není na první pohled žádná superpecka, u které si sednete na zadek už z anotace, ale „jen“ poctivá sci-fi staromilného ražení. Pod krunýřem se ovšem ukrývá čtivý, hravý a vědou nabitý příběh o interakci tří ras, o protnutí tří světů, ze kterého nemůže vzejít nic dobrého. Příběh, který má sílu, atmosféru a mnoho originálních momentů.
Dovětky
Jo, a ještě: obálka. Kromě skvělé ilustrace Tomáše Kučerovského, má jednu zvláštnost: v noci krásně fosforeskuje a působí tím správným dojmem moře pod ledem. Další bod za tuhle vymazlenost pro Planetu9!
A ještě jedno ještě: překlad. Dana Krejčová je zkušenou překladatelskou matadorkou (snad dáma promine, není to myšleno zle), ostatně překlady děl například Stevena Eriksona jsou řádnou překladatelskou školou. Jejich moře je díky skvělému překladu čtivé, snad jen ty překlepy v textu to chce příště trochu vychytat.
James L. Cambias: Jejich moře
Vydala: Planeta9, 2020
Překlad: Dana Krejčová
Počet stran: 330
Cena: 399 Kč
