Jak vypálit Chrome: Na vlně starého dobrého kyberpunku

Byla to známka kyberpunku

Americko-kanadský spisovatel William Gibson je v myslích čtenářů patrně nejvíce spojený s trilogií Sprawl (Neuromancer, Hrabě nula a Zběsilá jízda), která je čistým představitelem kyberpunku. Avšak stejně jako většina autorů začínal i Gibson u povídek, z nichž posléze vznikla sbírka Jak vypálit Chrome obsahující 10 příběhů (3 z nich byly napsány se spoluautory). Jednou z Gibsonových prvních povídek byly Fragmenty holografické růže, jež vypráví příběh muže jménem Parker závislého na nahrávkách cizích smyslových zážitků. Dělá to především proto, aby se mu v noci lépe usínalo, nemusel myslet na svůj život a lépe se přenesl přes poslední rozchod s dívkou.

Krátce na to následovala patrně jedna z nejznámějších povídek, které se dostalo stejnojmenného filmového zpracování – Johnny Mnemonic s Keanu Reevesen v hlavní roli. O co se jedná? Johnny si vydělává pronájmem části svého mozku, do níž si může za peníze kdokoli uložit cokoli. Vzhledem k tomu, že on sám nemá k nahraným informacím přístup, stává se z něj ideální uložiště pro tajné informace. Vše běží jak na drátkách, dokud mu do hlavy jednoho dne nenahrají poněkud nebezpečná data. Na tomto místě se hodí zmínit, že se Johnny Mnemonic společně s povídkami Hotel Nová růže a Jak vypálit Chrome odehrávají ve světě výše zmíněné trilogie Sprawl.

V každé správné povídkové sci-fi povídkové sbírce by neměl chybět nějaký ten příběh z vesmírné stanice. Na tu se čtenáři mohou dostat v příbězích s názvem Zapadákov a Rudá hvězda, zimní orbit. Zapadákov zachycuje události z tzv. Dálnice – místa ve vesmíru odkud se vrací mrtvá těla ztracených astronautů se vzorky neznámého původu. Při čtení Rudé hvězdy, zimního orbitu zase na čtenáře dýchne doba studené války, kdy spolu soutěžil Sovětský svaz a Spojené státy americké v dobývání vesmíru.

Hrátky s myslí

To, co nelze Gibsonovi upřít, je bohatá fantazie a pytel plný nápadů, což ve sbírce Jak vypálit Chrome jasně dokazuje. Co příběh, to originál se zajímavou myšlenkou! Jednou z nejzajímavějších (alespoň pro mě) je například Gernsbackovo kontinuum. Premisa celé povídky stojí na teorii, že pokud lidé v podvědomí dlouhodobě sdílí nějakou kolektivní myšlenku, může nakonec dojít k jejich zhmotnění v reálném světě a citliví jedinci ji mohou zachytit a spatřit.

Neméně zajímavé je Zimní tržiště, v němž lze pomocí speciálního zařízení nahrát tzv. sny nasucho (není to nic nevhodného, pokud vás to napadlo). Jedná se o nervové výstupy jako myšlenky nebo obrazy v podvědomí, jichž lidé dosáhnou pouze ve spánku. Jakmile jsou tyto výstupu nahrány, dochází následně k jejich zpracování, sestříhání a dalším úpravám, aby se nakonec prodaly platícím zákazníkům, kteří se pak mohou napíchnout a pocítit zážitky jiných.

V povídce Na život a smrt se krom hologramů, pokud tak lze nazvat naprogramované obrazy myší lezoucí z ruky nebo plazícího se hada po těle, objevuje mnohem zajímavější věc – nervové bloky. Každý asi někdy slyšel třeba o spisovatelském bloku, takže co je na těchto vlastně tak zvláštního? Nuže řekněme, že si můžete nechat udělat nervový blok „na míru“. Rodiče třeba mohou nechat svým adolescentním potomkům vložit blok cudnosti, aby po nocích nedělali nepřístojnosti. Každý si rozmyslí postelové hrátky, když ho chytne záchvat paniky a třeští mu hlava.

Čistě subjektivní

Osobně mám vůči povídkovému formátu jisté výhrady – nenabízí prostor pro vysvětlování, čímž zůstávají bílá místa, vypadávají spojitosti a málokdy se čtenáři dostane uspokojivé pointy. Existuje jen málo opravdu schopných a zručných spisovatelů, kteří dokáží na malém prostoru zachytit to podstatné a dát příběhu potřebné uzavření. Přestože jsem se s Williamem Gibsonem poprvé setkala právě prostřednictvím sbírky Jak vypálit Chrome, působí na mě jeho texty dojmem, že by mohl patřit ke spisovatelům, kteří jsou spíše zručnějšími romanopisci než povídkáři.

U Gibsonových povídek je komplikované právě ono uzavření příběhů, které spíše působí jako ukončení kapitoly, případně zpracování povídky připomíná prolog k románu. Nejvíce to lze cítit u povídky Rudá hvězda, zimní orbit, jejíž nejzajímavější část začíná až na jejím konci a čtenář čeká na další pokračování. Problematická je i otázka zakotvení příběhů v daném světě, protože se člověk ocitá v bezčasé budoucnosti a o světě, v němž se příběhy odehrávají, jsou odkrývány jen fragmentární poznatky. Nic z toho ovšem nelze přičítat na vrub samotnému autorovi, ale spíše právě formátu povídky, jelikož Gibson tak nemá prostor soustředit více pozornosti na postavy, popis svého světa či rozvést fungování technických výdobytků budoucnosti. (Nebo je to možná jen čistě mnou a jsem zmlsaná od jiných spisovatelů, že toto vyhledávám.)

Mělo by zaznít, že ne každému musí sednout Gibsonův styl psaní, jelikož se většinou omezuje na jednoduchá souvětí a moc se neobtěžuje s doplňkovými větami u přímě řeči, čímž někdy dochází k tomu, že se čtenář musí vrátit zpět, aby si ujasnil, co vlastně která postava řekla. Ne každému se také může zamlouvat přepínání mezi první a třetí osobou (povídky se spoluautory) u jednotlivých příběhů.

Přestože se vždy snažím o objektivní hodnocení (samozřejmě nikdy nemůže být stoprocentní), mám s tím u sbírky Jak vypálit Chrome trochu problém právě kvůli autorovu stylu psaní, neboť preferuji košatější způsob vyprávění. Pokud vám ovšem sedí úspornější psaní, nevadí vám otevřenost příběhů nebo méně informací a podrobností o světě, pak vám Jak vypálit Chrome sedne. K tomu si připočtěte kupu zajímavých nápadů ohledně technických výdobytků budoucnosti. A pokud jste fandou science-fiction a žánru kyberpunku zvlášť, pak máte jasného kandidáta na nový přírůstek do knihovničky.

 

Seznam povídek:

Johnny Mnemonic

Gernsbackovo kontinuum

Fragmenty holografické růže

Svůj k svému

Zapadákov

Rudá hvězda, zimní orbit

Hotel Nová růže

Zimní tržiště

Na život a na smrt

Jak vypálit Chrome

 

William Gibson: Jak vypálit Chrome

Nakladatelství: Laser, 2019

Překlad: Josef Rauvolf

Počet stran: 264

Cena: 299 Kč