Jaké to je, když si renomovaný autor drsných fantasy a postapo příběhů odskočí k detektivce a zasadí její děj do rudolfínské Prahy?
Byť je Vladimír Šlechta dlouhá léta autorem fantastiky, není pravdou, že do svých románů ze série Krvavé pohraničí nebo Oggerdův cyklus občas nepropašoval nějakou tu detektivní linku. Nyní mu ovšem v nakladatelství Mystery Press vychází Italský gambit, čistokrevná historická detektivka, a to je trošku jiný šálek kávy. Přinejmenším proto, že se řídí jinými pravidly než výše zmíněné žánry.
„Italové se vydávají z vlašské země do Prahy, kde se navzájem vraždí.“ „Bah,“ mávl rukou pan Želinský. „Italové se mezi sebou vraždí neustále. V Praze i ve svých domovských městech. Je to součást jejich temperamentu.“ (str. 204)
Tak předně: historická detektivka musí být zasazená do konkrétního období a autor by neměl vařit z vody, ale měl by mít nastudovány dobové reálie. Vladimír Šlechta se rozhodl svůj příběh zasadit do Prahy roku 1597. Zápletka sama se točí okolo početné italské /vlašské komunity žijící v té době v naší stověžaté. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem (protože stejně jako v drsné škole prezentované Chandlerem či Hammetem by jím měl být soukromý detektiv, jenž se nevyhýbá násilí vůči zločincům a jeho hlavním cílem je za každou cenu dopadnout vraha) je vysloužilý voják a šlechtic Jakub Jelínek z Hiršbergu. Proto je příběh vyprávěn jeho ústy.
Angelo přikývl. „Chápu. Také by mě pobouřilo, kdyby v ulicích vraždili prokurátory nějací Boemové.“ (str. 75)
Když jste zchudlým šlechticem, který si na živobytí musí přivydělávat lekcemi šermu, nemůžete si dovolit odmítnout úkol, jehož splnění by vám mohlo přinést nejenom pár grošů navíc, ale i zlepšení sociálního postavení – a místokancléř českého království Kryštof Zelinský má pro Jakuba přesně takovou práci. Doprovodit italského šlechtice Domenica z Říčan do hlavního města neznělo Jakubovi a jeho příteli, měšťanovi Matěji Sádlovi, jako těžký úkol. Jenže po cestě je malá skupina jezdců přepadena bandou italsky mluvících rabiátů, Jakub rychle pochopí, že tady něco nehraje. A když je pak za bílého dne zastřelen prokutátor David Rydl, má mladý šlechtic, jež sloužil pěkných pár let v italském pluku, o práci postaráno. Podle svědeckých výpovědí byla totiž velitelem loupežníků a tím kdo zastřelil nebohého prokurátora pravděpodobně ta samá osoba.
Šlechta má historické souvislosti i dobové reálie perfektně nastudované a navíc si zvolil téma, kterému se skoro nikdo nevěnuje. Tím samozřejmě myslím Vlachy nebo Italy žijící v období vlády Rudolfa II. v Praze. Díky autorově precizní přípravě se o této stránce naší historie dozvíte opravdu hodně. Občas však při líčení historických souvislostí sklouzne jeho hrdina ke školometskému výkladu, který spád děje dost narušuje a místy až nudí. Když například Jakub spěchá přes Staroměstské náměstí, neopomene čtenáři povědět pár vět o Staroměstském orloji a Mistru Hanušovi. Jindy zase neváhá autor zastavit průběh šermířského souboje, aby rozebral všechny bojové postoje a finty, které oba soupeři použili, načež celý výklad ukončí větou: „Teď se můžete vrátit o pár odstavců zpátky a přehrát si celou situaci.“ (str. 270) Na jednu stranu je fascinující, kolik věcí o šermu a dalších dobových reáliích autor ví, na druhou stranu by jich více než malou část mohl směle přesunout do oddílu vysvětlivek, který stejně najdete v závěru knihy. Pak by detektivní pátrání mělo mnohem větší spád.
„Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. Takovým mužem musí být detektiv v tomto druhu příběhu. Je hrdinou, je vším. Musí být celý muž, normální a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat, že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.“ (Raymond Chandler)
Jakub Jelínek by mohl být přesně takovým prototypem soukromého detektiva. Válečný veterán, urputný ve svém pátrání, muž, který se nebojí vzít do ruky zbraň, ale zároveň se nestydí dodržovat morální kodex. A vlastně on svým způsobem i takový je, dokonce občas přihodí nějaký ten ironický komentář. Problém ovšem je, že je v něm toho cynismu a ironie méně než školometského poučování. Je to vážně škoda, protože takhle je Šlechtův vlašský salát sice stravitelnější než vývary páně Vondruškovy, ale méně výživný než Steinovský biftek Červenákův. A vážně tu nemluvím o potocích krve v ulicích. Podtitulem Italského gambitu je slogan Nebezpečná Praha Rudolfa II., a pokud autor přidá v chystaném druhém dílu na nebezpečí a tísnivé atmosféře a ubere na zajímavých, ale spád děje zdržujících popisech, nemusí přidávat hektolitry krve a čtenáři tu přesto budou mít hodně kvalitní historickou detektivku, kterých je v našich vodách stále strašně málo.
Vladimír Šlechta: Italský gambit
Vydal: Mystery Press, 2024
Obálka: Martin Stehlík
Počet stran: 328
Cena: 399,- Kč
FOTO: Jan Procházka