I dokonalé vězení jako Areston může mít chyby

Kromě opravdu povedené obálky Žanety Kortusové láká román k otevření také svým obsahem. Příběhy z vězeňského prostředí čtenáře prostě lákají a Josef Pecinovský jim v tomto ohledu vychází vstříc v maximální míře. Jeho Areston je totiž vězení skutečně dokonalé, neboť se jedná o kouli hravě schopnou pojmout 50 000 lidí. Uměle vytvořená planeta však pluje nikým neřízená vesmírem a k Zemi se vrací jednou za osm let. Už tady můžeme vnímat dráždivý paradox, který autor neustále přiživuje ustavičnými odkazy. Lidstvo objeví dokonalý výkvět technologie, který však prakticky nepochopí, tak co s ním udělá? No jistě, začne do něj zavírat nejhorší kriminální živly.

Pecinovský sice vytvořil originální kulisy, ale na jejich pozadí rozehrál příběh poměrně tradiční pro toto prostředí. Soud hlavního hrdinu za krajně podezřelých okolností odsoudí k odnětí svobody ve výši šestnácti let na Arestonu. Ještě před nástupem k výkonu trestu však budoucího trestance kontaktujte pár ještě podezřelejších individuí, která mu předají zprávy, jež má ve vesmírném lochu předat.

Úvodní stránky nejnovějšího Pecinovského počinu přímo čpí konspirací, dystopickou vizí fašistického společenského systému, v němž člověk snadno utone a který vlastní člověka i jeho duši. Vzápětí se změní dějiště a tím i společenské zřízení. Na Arestonu si vládnou vězni sami, takže z rádoby demokracie se hrdina stěhuje rovnou do anarchie a otrokářství.

Hlavní hrdina tento svět prozkoumává a čtenář mu ochotně cupá za patami, aby se dozvěděl co nejvíc. A zpočátku se mu dostane skutečně svižně napsaného příběhu, který neškobrtá a naopak velmi slušně odsýpá. Nepřináší nic nového, nicméně řemeslně dobře odvedená práce dokáže zabavit i obdobnými romány zmlsaného čtenáře.

Záhy se však ukáže, že ačkoliv stránky překypují rozmanitou akcí, děj se neposouvá ani o píď. A jako by si to uvědomil i autor a najednou spouští stavidla a příběh doslova restartuje. Nová verze funguje, Pecinovský konečně začne hrdinu také trochu máchat ve špíně (doslova) a ukáže trochu té dlouho avizované atmosféry bezpráví, v němž si vládnou vězni sami.

Čtenáři však nebude po chuti zejména poslední třetina knihy, která nabere velmi nečekaný obrat i rychlost. Zatímco úvodní stránky sledují hrdinovy kroky opravdu pečlivě jednu epizodu za druhou, v závěru se román mění na pouhé vyprávění, do nějž se nebezpečně vkrádá nuda. Mizí pečlivě budovaná stísněná atmosféra vesmírného vězení, kde lidský život neznamená zhola nic a mrtvé tělo slouží jako užitečný zdroj neustále potřebných surovin.

Co hůř, Pecinovský položil na začátku románu obrovské množství otázek, ale odpověděl jen na nicotné množství. Velkou roli v příběhu hraje sám Areston. Záhadnou kouli odhaluje čtenář spolu s hrdinou i pomocí zpráv z vědecké expedice. Ostatně, i samotný příběh vědecké expedice by stál za samostatné zpracování.  Tu a tam probleskne nějaká novinka, nějaká změna, nový poznatek. Autorovi se takto daří vskutku vyvolat obrovský hlad po odpovědích, ale jejich nedostatek se promění v pachuť, které se už román nezbaví.

Josef Pecinovský tak stvořil velmi rozporuplné dílo. Román zpočátku září a žhne výbornými nápady, které sice nejsou nijak dvakrát originální, ale sepsané rukou autora Plástve jedu vytvoří chutné klaustrofobické sci-fi, které se čtenáři bude líbit a rád se bude dějem prokousávat. Jenže pak dojde palivo. Areston postupně zhořkne v ústech.

Už nyní je na listopad avizovaný druhý díl – Útěk z Arestonu. Nezbývá nic jiného, než doufat, že autor přinese více odpovědí a také ucelenější konzistenci děje, která bude stejně napínavá na začátku i na konci. Při pohledu na plánované rozdělení příběhu na trilogii se čtenář neubrání pochybám, zda Areston neměl vzniknout jen jako jeden velký, hutný a koncentrovaný román, který by se vyhnul hluchým místům, jaké se už nyní v knize nacházejí.

Josef Pecinovský: Areston
Vydala: Epocha
Formát: brož.
Obálka: Žaneta Kortusová
Počet stran: 332
Cena: 289 Kč

Hodnocení: 60 %