Knihu otevírá Josef „Armon“ Straka se svojí povídkou Váha přísahy. Povídka zachycuje příběh klerika a dvou řádových rytířů, kteří se ocitají v nepřátelském lese a snaží se odhalit záhadu krvavých událostí v něm. Kulisy příběhu navozují středověkou atmosféru tak umně, až na základě toho lze autorovi doporučit, aby zkusil sepsat historickou fantasy. Řezno 1872 od Jonáše a Kryštofa Ferencových se už podle názvu odehrává v novověku. Co už z názvu není patrné, je fakt, že se jedná o alternativní steampunkový novověk, kde žijí nadpřirozené bytosti, takzvaní „Sídhe“. V příběhu se ocitáme na našem území a v blízkém Bavorsku, kde jsou bytosti s elfskou krví zavírány do vězení. Jednu z těchto bytostí se snaží hrdina (sám zpola nadpřirozená bytost) ze žaláře vysvobodit.

 

A ještě jedna z prací je historizující, ač to není ze začátku patrné. V povídce Kelpie Ondřeje Netíka se ocitáme v odlehlé pevnosti, kde se nachází zpustošené království nadpřirozených bytostí. Svět zvláštních pravidel a hororové až depresivní atmosféry v průběhu příběhu autor opustí a přejde do venkovního světa, aby děj prolnul s básní známého českého básníka a vznikla tak nevšední a dobrá historická fantasy.

 

Aby však nevznikl pocit, že má celá antologie pouze historický nádech, je třeba zdůraznit, že jiné herní světy mají pojetí modernější. Mladá hrdinka Barbory Legátové se ocitá v noční můře, která není snem. Setkává se v jihoamerické džungli s vrstevníky, kteří jí vysvětlují, že je potomek aztéckého boha, a prožije s nimi první dobrodružství, když se utká s aztéckými démony. Ozvěna starého příběhu Michaely Portychové je ze stejného herního světa jako předchozí text. Hlavní hrdinku si vybral jeden z olympských bohů, aby s ní zplodil dítě. Tím ji však dostává do nebezpečí, protože bohyně jsou žárlivé. Navíc se jí hnusí představa, že si ji někdo takto podrobí. Lze ale odporovat vůli boha?

 

Petra a Lucie Lukačovičovy pak představují příběh, ve kterém ožívají prvky městské fantasy. Zajímavým zpestřením je prolnutí se scifi prvky v závěru. Herní systém, kterým se autorky inspirovaly, je jako jediný v antologii zahraničního původu, a je to svět tuze zajímavý (nebo se tak alespoň v textu jeví).

 

Co se příliš nepovedlo, je blok čtyř povídek z Asterionu. V konceptu knihy se jedná o práce jen průměrné, které vám brzo vyklouznou z paměti. I v celkovém kontextu příběhů z Asterionu (a že už jich vzniklo dost) práce nijak zvlášť nevyniknou, a tentokrát to nezachrání ani Hanina Veselá s oblíbenou hrdinkou Magnólií.

 

Co se naopak povedlo, je text Krkavec a vlk. Jan Hamrlík napsal dobrou povídku z prostředí klasického Dračího Doupěte a dokázal, že DrD jako inspirační zdroj stále není pasé. Navíc spolu s na začátku zmiňovaným Josefem „Armonem“ Strakou vytvořili hrdiny, které čtenáře baví sledovat. Ano, tady někde by mohl vzniknout základ čtivé fantasy knihy, a jak bylo řečeno výše, vůbec by nevadilo, kdyby to u druhého jmenovaného byla fantasy historická.

 

Volání divočiny je sborník pestrý. České hry na hrdiny ušly od dob prvních vydání Dračího Doupěte velký kus cesty. Pro onu pestrost se vám asi nebudou všechny povídky líbit, editor Jan Č. Galeta však své práci rozumí. Otevřel sborník výbornou povídkou a ještě lepší je závěr; sborník totiž uzavírají nejvypsanější autoři. Jak sestry Lukačovičovy, tak Ondřej Netík už mají na kontě dostatek vydaných textů, a jsou už hotovými spisovateli. A jak se říká, konec dobrý, všechno dobré.

 

Jan Č. Galeta (ed.): Hry s příběhem – Volání divočiny
Vydal: Mytago, 2016
Obálka: Houda Ouns Maaroufi
Počet stran: 432
Cena: 289 Kč

 

Hodnocení: 70 %