Snad většina čtenářů zná Briana McClellana a jeho trilogii Prachmistři, díky které se stal v našich končinách slavným a oblíbeným. Teď přichází na trh s novou knihou, a to sice s Hříchy říše, odehrávající se ve stejném universu, ale na jiném kontinentu a deset let po událostech Podzimní republiky. Setkáme se jak se starými známými postavami, tak i s novými hrdiny, jejichž role však budou pravděpodobně připomínat role postav z prvotní trilogie. Systém magie funguje pořád stejně, ale máme tu trochu jiný příběh, trochu jiné intriky… Dámy a pánové, připravte se na jízdu!
Staronový kabátek
McClellanův příběh začíná vhozením čtenáře rovnou do Fatrásty, čerstvě založeného státu, kterému se nedávno podařilo získat nezávislost skrze velmi násilnou a krvavou válku – takové už války povětšinou bývají. A i když Fatrásta není zrovna nejstabilnější, dalo by se o ní i přes všechny její problémy prohlásit, že vzkvétá. Navštěvuje ji mnoho cizinců ze všech koutů světa – od kriminálníků po odvážlivce, kteří se zde chtějí usadit a prozkoumat lákavé možnosti nové země.
Pak tu jsou žoldnéři, užívající si záštitu kancléřky a její železné vlády; mezi nimi dva veteráni Lady Vlora Flint a její parťák plukovník Olem postrádající potřebu spát. Když hrozí povstání, které by mohlo podkopat a destabilizovat mladý stát, Vlora a Olem jsou povoláni zpět do hlavního města Zeměpádu, aby rebelii potlačili a vyčmuchali jejího vůdce – záhadného rebela známého pod jménem Paloánská Máti.
Mezitím se v ostře střeženém pracovním táboře snaží usvědčený válečný hrdina Ben Styke o propuštění, ale to je na základě kancléřčina dopisu zamítnuto. Zničený a zklamaný Ben je téměř smířený se skutečností, že už nikdy neokusí svobodu – alespoň do té doby, dokud nezasáhne osud a nenavštíví ho zvláštní cizinec tvrdící, že je právník a má pro něj nabídku, kterou vskutku nemůže odmítnout.
A potom je tu Michel Bravis – špión lačnící po povýšení; muž s nebezpečným úkolem, u kterého nemá jinou možnost, než ho přijmout, i když se na něj necítí kvalifikovaný. Je pověřený vypátráním člověka nebo skupiny zodpovědné za vytisknutí a zveřejnění publikace s názvem Hříchy říše.
Tyto tři linky postupují v ději poměrně rychle kupředu a dohromady tvoří a vypráví skrze různé postavy ucelený příběh. Je pravda, že se toho během jedné kapitoly povětšinou stane hodně, ale to je právě důvod, který čtenáře přinutí číst a otáčet stránky pekelnou rychlostí. Zvláště pokud si uvědomí, že Zeměpád je v téhle hře jako sud střelného prachu čekající pouze na tu správnou jiskru.
Staří známí se vracejí
Vlora Flint, v původní trilogii vedlejší postava, je v Hříších říše jednou z hlavních. Bohužel McClellanovy Prachmistry jsem nečetla, takže nemůžu její vývoj porovnat, ale tady se jeví jako ostřílená a tvrdá generálka, která chce to nejlepší pro muže, co pod ní slouží. Narozdíl od jiných hlavních ženských hrdinek má dostatek kuráže a velmi vyvinutý smysl pro odpovědnost, přesto ale není přehnaně silná a nespoléhá se jen na své prachmistrovské dovednosti (vylepšená fyzička, možnost vycítit jediný prachový náboj na hony daleko, nechat střelný prach explodovat).
Potom tu máme Šíleného Bena Stykea, jehož autor na prvních stránkách vykreslí jako násilnického vraha, kterého nikdo z výše postavených nechce mít na svobodě. Přesto k němu čtenář cítí jakousi náklonnost, protože ne všichni jsou takoví, jakými se na první pohled zdají. Ben je možná hromotluk s neuvěřitelnou silou a pochybnou minulostí, ale rozhodně patří mezi lidi, které by chtěl mít člověk spíš mít za spojence a spolehnout se na ně v době největší nouze, než ho mít za nepřítele. Paradoxně právě kvůli jeho velikosti a síle je často přehlížen fakt, že i takový velikán je schopný projevu neuvěřitelné něžnosti a starosti vůči lidem, na kterých mu záleží.
A nakonec neurotický špión Michel se zvykem vedení dlouhých konverzací se sebou samým (ty občas můžou lézt na nervy), zvláště při zvažování plánů a strategií. Je jednoduché ztotožnit se s jeho potřebou šplhat po žebříčku černočepičkářů, obzvláště po setkání čtenáře s jeho šéfem, Fidelisem Jesem. Pokud však Bravis nijak extrémně neutkví svými činy v paměti, nikdo mu to nemůže mít za zlé, neboť jeho rolí je špiónství – zapadnout a být lehce zapomenutelný, jen další tvář v davu.
Na konec, ne však nakonec
McClellanův styl psaní a jeho schopnost jít rovnou k věci s dostatečnými detaily, které ale nijak nezdržují děj, jsou v Hříších říše k nezaplacení. Vtáhnou čtenáře do děje a nepustí ho, a to nezmiňuji obraty v ději. Přestože první díl trilogie Bohové krve a prachu nekončí šíleným cliffhangerem, má i přesto nachystaný dostatek materiálu do dalšího dílu – ať už by se jednalo o rozvoj postav nebo další intriky. Každopádně celou knihou čtenáře pronásleduje pocit, že autor ještě nevyužil to ultimátní zlo a nebezpečí, na které se bude čekat zřejmě do dalšího dílo nebo možná do závěru celé trilogie. Jediné, co se ví je to, že tam někde je, spící a čekající.
Po většinu knihy McClellan buduje napětí, splétá politické intriky a překvapuje jak čtenáře, tak hrdiny mícháním dějových karet, avšak teprve ke konci se odehraje ona velká bitva, na kterou všichni čekali. A díky bohu, McClellan doopravdy patří mezi těch několik málo spisovatelů, který bojové scény píše pořádně a čtenář je nemusí číst tisíckrát, aby pochopil a dokázal si představit kdo kde byl a cože se to vlastně stalo.
Pokud tedy máte rádi McClellanovy knihy, jiný důvod ke čtení nepotřebujete. Pokud jej neznáte, ale zbožňujete intrikářské hrátky, minimum romance, trochu neobvyklou magii a realističtější fantasy svět, kde každý dostane, co si zaslouží, nic není pohádka a autor si moc nebere servítky – směle do toho.
Brian McClellan: Hříchy říše (Bohové krve a prachu I.)
Vydal: Talpress, 2019
Překlad: Ondřej Kronich
Obálka: Tibor Paštrňák
Počet stran: 640
Cena: 499 Kč
