Kdo se obvykle uchýlí do stínu, do šedé zóny, aby zůstal skryt, na okraji zájmu a mimo pravidla společnosti? Hrdina poslední knihy Richarda Šusty se tam octne ne tak úplně dobrovolně. Šedá zóna se ale s nikým nemazlí, a kdo neobstojí, musí z kola ven.
Všichni asi známe pojem šedá ekonomika, kdy si lidé vydělávají načerno a kde probíhají obchodní transakce bez daňového zatížení. Obdobně lze vnímat i Šustovu šedou zónu – jako odvrácenou stranu světa, v němž si lidé hrají na mírovou prosperující společnost kolonizované Sluneční soustavy, prostor, kde probíhá neviditelná informační válka, pohybují se tajní agenti a šedé eminence, které vymýšlejí kdejaké pikle, aby prosadili ty či ony zájmy. Zde si jednotlivé znepřátelené frakce vyřizují účty, nájemné vraždy jsou na denním pořádku a nepohodlní lidé mizí, nebo jsou intrikami zdiskreditováni. Sem se dostane i Avien Helm, obětní beránek jedné z teroristických akcí, v jejímž důsledku dojde ke zřícení vzducholodi plné cestujících. Avien sice přežil, ale přijde o veškerý majetek. Z prominentního hocha se stává vyvrhel, naštěstí mu zůstanou nějaké prefery vyjadřující společenskou prestiž, a ty mu ještě otevřou nějaké dveře, takže nepadne na úplné dno. Jeho původně slibná kariéra pilota mezihvězdných lodí je však v troskách.
Avien má ovšem úžasnou schopnost přizpůsobit se, využít svých kontaktů u příbuzných v Čechách a znovu se postavit na nohy. Osudným se mu však stane setkání s agentkou Purpí a jejím ochráncem Ipukú, mocným a bezohledným chlapem, kterého si ke své smůle poštve proti sobě. Rudooký Ipukú při dosahování svých cílů nebere na nikoho ohledy a nešetří ani vlastní lidi. A ač se Purpí snaží sebevíc Aviena ochránit, protože v něm vidí zajímavý potenciál pro vlastní plány, nezbývá mu než se dočasně uchýlit mezi věřící prvomemisty a dokončit své vzdělání na méně prestižní pilotní škole. Postupně však zjišťuje, že na těch náboženských blábolech něco je a začne se dokonce učit posvátný jazyk mozere…
Jako v každém pořádném příběhu tu máme dokonalého zlouna, proti kterému stojí dokonalý — (dosaďte: dobrák/blb/hrdina dle vlastního uvážení). Avien je dokonalý až běda. Pilotní zkoušky zlomí napoprvé, ačkoliv vyfasuje gigantickou poruchovou loď a zkušebního komisaře, který je proslulý svou pověstí kata. Postupem času je z něj kapitán lodi, drsný voják, stratég, ten, který vidí mocným pod pokličku a odkrývá tajemství nečekaného dosahu. A když se podívá na hvězdy, vidí něco víc. Na jedné straně je obdivuhodný, na druhé – neuvěřitelný. Sice mu autor dopřál aspoň malou slabůstku – rád pokuřuje z vapéru – ale jinak je dost těžké se rozhodnout, jestli je to vůbec člověk, nebo jen povedený produkt genetického křížení. Možná si teď někdo vzpomenete na Dunu, nebo na militantnější vesmírnou herní ságu Wing Commender – a možná budete docela blízko.
Šedá zóna vyšla v edici Evropská space opera, kde se už objevila i jiná zdařilá díla české provenience, např. Konstantynův efekt Karolíny Francové nebo Blíženci Julie Novákové, taktéž cyklus Algor autorské dvoje Hlávka-Vybíralová či Čas oblevy Venduly Brunhoferové. Každá ze jmenovaných knih a sérií jsou dalším střípkem do mozaiky znovuzrozeného žánru space opera nesoucí svůj specifický rukopis, a jak už to u tohoto žánru bývá, nikdy není úplně „čistý“ a koketuje s jinými. U Richarda Šusty je patrný příklon k military; nejméně třetinu knihy si zabraly popisy bojových scén, šedou zónu tu na plné čáře vystřídá ta bitevní, a kdo se v tomhle vyžívá, jistě si přijde na své. Ženské postavy z těchto pasáží mizí jako mávnutím kouzelného proutku a prim tu hrají výkonné palné zbraně, bitevníky a drony. Až vystřílí munici a všechny zvířené částečky vesmírného prachu se usadí, bude se nad nimi dál vznášet neviditelná šedá síť intrik a korupce, kterou není tak snadné zničit.
Na konečné rozuzlení si však čtenář musí počkat do druhého dílu. Duologie nese název Válka memů, a já myslím, že není nutné vysvětlovat, co je to mem. Věřte, že je prostě všude a ve všem (něco jako midichloriany, ale na archetypální bázi), takže je úplně jedno, jestli věříte v ten první a jediný pravý, nebo v nějaký jiný, který z něj – jak dokázali uznávaní memozpytci – zákonitě vychází. Ptáte se, pro co se tedy v příběhu bojuje? Pro to, co vždycky. Dějiny jsou plné bitev a válečných konfliktů kvůli jevům, které nelze racionálně dokázat, a pořád jich není dost, abychom se z nich poučili. Břímě minulosti s sebou taháme i do budoucnosti, protože žít v míru je mnohem těžší než střílet do nepřítele. A navíc – nezapomeňme – koření musí proudit.
Co lze na knize ocenit, je schopnost odzrcadlit lidskou povahu včetně neutuchající touhy po spiritualitě, kterou nedokázaly nahradit žádné vědecké objevy ani technologické hračky. Šusta si budoucnost nijak neidealizuje a soužití lidí s bytostmi z jiných planet rozhodně není bez potíží. Ideály jsou leda tak pro vojáky, kteří věří ve svou službu na té správné straně bitvy, a tak se ženou vstříc válečné vřavě, aby s pomocí futuristických zbraní, pohonů a implantátů byli lépe a sofistikovaněji mrtví. Můžete nad tím celým kroutit hlavou, nebo si společně s Avienem užít parádní jízdu (třeba tu zkušební, beztak patří k nejlepším scénám celé knihy). Samozřejmě to bude chtít dostatek pozornosti, abyste se zorientovali v záplavě neznámých reálií, pojmů a společenských pravidel. Autor totiž hodí čtenáře rovnou do děje, dělá skoky v čase vyprávění, přivádí na scénu stále nové postavy, přesouvá se z místa na místo, nechává Aviena střídat různé skupiny i vesmírná plavidla.
Musím však vyslovit uznání nad tím, jak velkou práci si autor dal s vysvětlením lingvistických zákonitostí jazyka mozere. Je to skvělý pokus, ačkoliv těžko říct, zda by mohl takový jazyk opravdu fungovat, role melodie však není u tónických jazyků (např. u čínštiny) nic neobvyklého. Takže proč ne. Díky tomu nezní slova Memijského svitku jako zaklínadla z lexikonu kouzel, ale dodávají vykreslenému fikčnímu světu na věrohodnosti. Je toho samozřejmě víc, co dělá Šustův svět svébytným organismem, ale nechci tento text zaplavovat vojenskou terminologií, jazykozpytnými analýzami či filozofickými koncepty. Každopádně je to svět dobře živený a promyšlený, a projít se v něm musí být pro každého milovníka science fiction potěšením. Je vidět, že desetiletá literární přestávka autorovi nesmírně prospěla, a díky tomuto „pomalému zrání“ se jako u koňaku či portského posunul o několik levelů výše. Na připravovaný druhý díl s názvem Třináct dnů guerilly se těším už teď.
Procentuální hodnocení: 70%
Richard Šusta: Šedá zóna (Válka memů I.)
Vydal: Brokilon, 2019
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 534
Cena: 348 Kč
