Pokud máte rádi počítačová RPGčka, jistě vám neunikla série Cesta šamana. Nebojte, nejedná se o novou bombastickou gamesu, stále se pohybujeme v oblasti literární. Tato série totiž nabízí v rámci žánru LitRPG mix počítačové hry a klasické fantasy knihy. Ve čtvrtém díle cyklu vás pozve starý známý z předchozích dílů, šaman Mahan, na výlet do jednoho neobyčejného hradu.
Na úvod si trochu osvěžme o čem že se tu vlastně budeme bavit, protože žánr LitRPG je pro mnohé čtenáře prozatím velkou neznámou. Inu, jednoduše řečeno, tento žánr představuje syntézu mezi počítačovým RPGčkem (v tomto konkrétním případě MMOPRG) a fantasy. Nebo ještě lépe: je jakýmsi literárním letsplayem, tedy sledováním hráče při postupu hrou. Příběh je podobný klasické fantasy žánru meč a magie, pouze se netají tím, že jednotlivé úkoly jsou vlastně questy s jasně zadaným cílem, různou délkou trvání a odměnami za jejich splnění; číselně jsou popsány vlastnosti jednotlivých předmětů nebo šance na úspěch například při výrobě předmětů. Tento systém navíc legalizuje některé činnosti v rámci zlepšování dovedností postav, které by v běžném příběhu nedávaly příliš smysl nebo by byly nudným dějovým balastem (například každodenní kopání rudy v rámci výkonu trestu)..
Mahan na hrad!
A nyní již zpět k samotné sérii. Hrad fantomů z dílny Vasilije Mahaněnka je čtvrtým dílem série Cesta šamana, přičemž všechny díly na sebe úzce navazují. Začněme proto krátkou rekapitulací.
Celý příběh se odehrává ve virtuálním světě nazvaném Barliona. Virtuální realita a skutečný svět jsou již natolik propojeny, že lidé reálný svět v podstatě už k ničemu nepotřebují. Hlavním hrdinou se stává muž s nickem Mahan, který je v reálu odsouzen k trestu za zpackaný pokus o hackování. Jeho výkon však také probíhá v Barlioně, protože z virtuálních „veřejně prospěšných prací“ má stát stejné, ne-li větší, výhody jako z práce v reálu.
Mahan není zrovna dítětem štěstěny, takže na počátku hry dostane do vínku asi nejhorší možnou kombinaci: povolání šaman a specializaci klenotník. Postupně se však karta obrací, a Mahan zjišťuje, že věci nejsou zas tak špatné, jak se na počátku zdálo. Hra je mu navíc záhadně nakloněna a začínají se kolem něho dít malé zázraky. Nejprve se v rekordně krátké době vykoupí z vězení a poté stane v centru dění několika událostí, které výrazně ovlivní celou hru: podaří se mu vyrobit několik legendárních předmětů, připlete se ke vzniku nové, záporné, frakce; a to jsou jen ty nejvýznamnější z nich. Zkrátka – Mahan se přimotá ke všemu podstatnému, co se ve hře děje, a postupně se stává legendou. Zakládá vlastní klan, do kterého zláká jednu z nejkrásnějších virtuálních žen a pár dalších schopných a známých pomocníků…
A zhruba tady někde začíná děj Hradu fantomů. Celá zápletka stojí na tom, že Mahan dostane šlechtický titul, a ke šlechtici patří neodmyslitelně i nějaké to sídlo. Jenže hrad, dar od samotného císaře, má několik zásadních chyb: je ukrutně daleko (na což máme teleporty), je třeba ho osídlit v poměrně krátké době, a především je jeho okolí plné nepřátelských fantomů, kteří představují problém i pro početné družiny zkušených dobrodruhů. Je jasné, že se opět rozehrává nějaká hra, o jejímž účelu a rozsahu nemá zatím Mahan ani potuchy.
Ze života šamana
Hrad fantomů rozehrává hned několik motivů. Předně je tu Mahan jako takový. Ten se musí starat o svůj klan jakožto jeho „hlava“. Zároveň se však stává nepřítelem mnoha dalších klanů, a tak mu nezbývá než intrikařit, vyjednávat, smlouvat a především se snažit pokud možno přežít, i když virtuální smrt mnoho neznamená.
Druhá věc je, že náš hrdina v minulých dílech pod vlivem událostí trochu pozapomněl na rozvoj a udržování svých šamanských dovedností, což se mu nakonec vrátí jako bumerang. Musí bojovat o své nabyté herní postupy a projít náročným tréninkem, aby ukázal co v něm je.
Nově se objevuje záležitost, na kterou mnozí čtenáři čekali. Když se kolem vás motá krásná žena, je jasné, že dřív nebo později zákonitě váš vztah přeroste do mnohem osobnější roviny než pouhý vztah velitele klanu a jeho pobočnice. A tak Mahaněnko zaplétá šamana do sítí lásky, což samozřejmě přináší nějaké ty trable a strádání, ale i poznávání a sbližování. V tomhle případě se však jedná spíše o naplnění čtenářských očekávání než o nějakou červenou knihovnu; romantika nijak zásadně nenarušuje hlavní příběhovou linii.
Druhý hlavní motiv je samozřejmě snaha o osídlení hradu a získání klanového sídla. Tento motiv je veskrze zábavný, protože před členy Mahanova klanu, Legend Barliony, stojí „mission impossible“. Jenže kdo chce šamanem býti, hůl si vždy najde, a díky tomu budete svědky mnoha masových bitev i zákulisních vyjednávání. Postupně budete odhalovat, jak se vlastně celá věc s hradem má, a že to byl od císaře skutečně dar za trest. V hradě samotném se odehraje i závěrečná scéna – a opět je možná až příliš velkolepá a trochu uspěchaná. Mahaněnko zkrátka rád hraje vždy v závěru na efekt a řízne ho špetkou megalomanství, takže až doposud jakž takž uvěřitelný vývoj přestřelí – a bohužel ani čtvrtý díl není výjimkou.
A když už jsme u těch autorových manýr… Je trochu smutné, že dopředu tušíte, jak se věci mají. Že úkol s hradem nebude jen obyčejný úkol, ale zase nějaký zlomový moment, že Mahan neprohraje, nebude podveden a že štěstí se nakonec otočí v jeho prospěch. Mahaněnko udělal z hlavního hrdiny supermana, což už začíná být trochu ohraná písnička.
Ale zpět k motivům a dění. Dalších drobných dějových linek je v knize velké množství: cvičení totemu, tedy draka, souboje, zadání nebo dokončení některých dalších menších questů, výroba předmětů… Vyjmenovat je všechny by byla zhola zbytečná práce a navíc i spoilerování.
Zůstat ve hře
Je otázkou, zda si čtenář skutečnost, že se jedná o popis dění ve virtuální RPG hře s přibývajícími díly přestává uvědomovat, nebo zda čtvrtý díl série obsahuje skutečně méně „herních“ prvků. Pravda bude zhruba někde uprostřed. S přibývajícími levely a šamanovými zkušenostmi se už v textu nevyskytuje tolik předmětů a popisů úkolů, které díky své nezvyklosti mohly z počátku při čtení působit rušivě. Díky tomu kniha inklinuje mnohem více ke klasické fantasy, což prospívá čtivosti.
A samozřejmě – jak jsme již zmiňovali, dostanete v Hradu fantomů všechny oblíbené propriety z fantasy literatury i počítačových her: kouzla, fantastické bytosti, záporáky hodné bázně a klaďasy hodné obdivu, boje muže proti muži i bitvu dvou armád, zradu, lásku, levelování, vylepšování vlastností, zapeklité hádanky, podivuhodné questy…. Doplňte si dle libosti sami, určitě se trefíte!
Na druhou stranu si Mahaněnko hodně hraje s drobnými dějovými vsuvkami, díky čemuž občas upadne tempo hlavní linie. Jenže v konečném důsledku budete překvapeni, jak je autorova práce koncepční, jak se věci proplétají a navzájem spolu souvisí.
Za zmínku také stojí i krátké intermezzo, v němž je hlavní hrdina na chvíli vytržen z virtuální reality do víru všedních dnů a absolvuje zajímavé setkání. Krátká pasáž, která však vnese do mnoha věcí trochu světla.
Hrad fantomů je jedním z nejlepších dílů série Cesta šamana. Děj pádí vpřed a dokáže čtenáře strhnout, postavy se vyvíjí a musí absolvovat pár těžkých rozhodnutí, autor dokáže dávkovat akci napětí… Ani ve čtvrtém dílu neztrácí série dech – a velké finále se nezadržitelně blíží.
Vasilij Mahaněnko: Hrad fantomů (Cesta šamana IV.)
Vydal: Fantom Print, 2019
Překlad: Martin Kapalka
Obálka: V. Manyukhin
Počet stran: 352
Cena: 339 Kč
