Už jste se někdy dívali na film nebo četli knihu a divili se, odkud autoři berou své nápady? Například taková Hra o trůny, velmi oblíbená po celém světě, vidělo i četlo ji několik desítek miliónů lidí. Má komplexní příběh s bohatou mytologií, s vlastními zákony a množstvím příběhů odehrávajících se v pozadí, které možná ani pořádně nespatří světlo světa. Určitě se tak nabízí otázka, jež probleskla hlavou spoustě čtenářům – jak to sakra ten chlap vymyslel?
Jak zaujmout čtenáře? Dejte pěknou obálku…
Gwendal Fossois, francouzský publicista a spisovatel, který má vystudovanou historii a kulturologii, si dal za úkol přiblížit čtenářům mytologii světa George R. R. Martina na pouhých 183 stranách, ale začněme popořadě. Útlá knížečka s názvem Hra o trůny Mytologie má zajímavou obálku. Kromě typického fontu písma, s nímž byl představen název seriálu, má na přední straně také devět symbolů hlavních rodin, jejichž zobrazení je k vidění i mezi stránkami oddělující od sebe kapitoly a podkapitoly. Nebudu lhát, ta obálka je opravdu pěkná, zlaté písmo na tmavém pozadí výborně vynikne a fanoušky Písně ledu a ohně může nalákat ke koupi.
První drobný problém nastává u třístránkového obsahu. Gwendal Fossois vytvořil čtyři hlavní kapitoly – O ohni a ledu/Dva původní živly, O ohni a zemi/Známý svět, s drakem i bez draka, O ohni a krvi/Postavy do poslední kapky, a nakonec O ohni a boji/Hrdinské skutky a každá kapitola zde obsahuje jednotlivé podkapitoly a ty plno stránkových či dvoustránkových podpodkapitol.
Moc informací na malém a nepřehledném prostoru
Už jen slovo mytologie v názvu dává čtenáři tušit, jakým směrem se bude téma knihy ubírat a synopse to jenom potvrzuje. Bohužel velká většina informací, které se čtenář dozví, si Gwendal Fossois neověřil u samotného autora, nepřečetl jeho knihy nebo neposlechl rozhovory. Například George R. R. Martin v jednom rozhovoru uvedl, že inspirací pro Rudou svatbu byly dvě reálné události ze skotské historie (Černá večeře roku 1440 a masakr na hradu Glencoe 1692), zatímco Gwendal Fossois táhne čtenáře do řecké mytologie a na sever k Lokimu. Teprve na konci kapitoly – po rozpitvání, jaký význam hostina měla a neměla pro Řeky – jsou zmíněny ony dvě události. Proč se autor zabýval mytologií, když je poté jasně řečeno, co přesně danou inspirací pro Rudou svatbu bylo? Dalším příkladem může být taková Zeď, monumentální ledová stavba chránící obyčejný lid před údajným nebezpečím, pro jejíž samotný vznik byl pro Martina důležitý Hadrianův val. Na druhé straně je zde Gwendal Fossois se svojí domněnkou, že Zeď má původ – opět – v řecké mytologii. Řecká mytologie se v knize objevila mnohokrát, kupříkladu u přirovnání Tyriona Lannistera k Dionýsovi, bohu vína a veselí, nebo Cerseino propojení Kirké a Médey.
Další problém představuje autorovo zapojení jak knih, tak seriálu, kdy přeskakuje mezi oběma, a nakonec do toho zakomponuje kousek nějaké mytologie, o níž si myslí, že by mohla být inspirací. Často ale zapomíná ony skoky zmínit a čtenář si musí vzpomenout a především uvědomit, co je kniha a co je seriál.
Dojmy, pojmy… Překlady…
O tom, že by čtenář čekal od takové knihy nějakou přehlednost a sjednocenou formu, není pochyb. Ta tu nicméně pokulhává hned v několika bodech. Kupříkladu v některých chvílích autor cituje postavy v angličtině a o pár řádků níž v češtině.
„Power is power,“ odvětila neochvějně lordu Baelišovi, když se jí pokusil vyhrožovat. A věděla proč… „Když hraješ hru o trůny, tak buď vyhraješ, nebo zemřeš. Nic mezi tím není,“ vysvětlovala v naprostém klidu Nedovi. (str. 109)
Dále tu máme všemi oblíbené překládání/nepřekládání jmen, kdy někdo radši Jona Snowa a někdo zase Jona Sněha. Nakonec je jedno, která varianta se zvolí, ale musí se držet od začátku do konce. Ovšem jestliže překládám nějakou knihu, která je součástí nějaké série nebo se k sérii řadí, tak by dávalo větší smysl řídit se oficiálním překladem. Totéž se týká skloňování, protože se překladatel rozhodl jedné postavě (Thoros z Myru) ponechat v dalších pádech koncovku -os (jako u Harryho Pottera), což neskutečně bije do očí.
Sečteno podtrženo, čtenář doopravdy získává pozvánku na četbu, v níž o překvapení nebude nouze (jak slibuje synopse). Pokud ale někoho zajímá, čím se George R. R. Martin doopravdy inspiroval, nechť si přečte jeho blog nebo rozhovory na internetu, protože celý obsah Hry o trůny Mytologie jsou pouhé domněnky nepříliš dobře zpracované a ničím nepodložené. Tímhle způsobem by se dala napsat spousta knih ohledně „mytologie“ různých smyšlených světů, protože každá smyšlená historie má v něčem základ a dalo by se do ní aplikovat ve správných scénách a pasážích plno legend a mýtů. Stejně tak to dělá i Gwendal Fossois v Mytologii při přirovnávání postav i událostí.
Nebudu lhát a říkat, že tuším nebo vím, co touto knihou chtěl básník říci, protože nemám sebemenší tušení. Pokud hledáte něco odbornějšího nebo více zaměřeného na řeckou/severskou/jinou mytologii, doporučila bych jinou literaturu.
Gwendal Fossois: Hra o trůny: Mytologie
Vydala: Jota, 2020
Překlad: Petr Cristov
Počet stran 183
Cena: 298 Kč
