S penzionovaným policistou Augustinem Velikým a jeho nerozlučným parťákem, akademickým malířem Josífkem Smetanou, jste měli možnost seznámit se již během vyšetřování jejich prvního společného případu v e-booku s názvem Spravedlivá pistole. Jenže jak se zdá, není všem vraždám konec, a tak na sebe nenechá další šance strkat neschopným místním policistům nos do jejich práce dlouho čekat.
Bohémská dvojka vyšetřovatelů se vrací ve svém druhém vydaném, celkově však třetím případu. Kniha s názvem Hra na smrt vyšla v nakladatelství Mystery Press opět jen v elektronické podobě. A jak je to vlastně s tím počtem knih si můžete přečíst sami ve zdařilém doslovu z pera syna samotného autora. Navíc se zde dozvíte i to, zda nové vydání vychází z textu původní verze či druhého upraveného vydání (a proč tomu tak je), něco málo o autorově životě a mnoho o jeho dalších dílech a těžkostech s jejich vydáváním… Zkrátka, u některých knih se vyplatí číst předmluvy a doslovy, a Hra na smrt je jednou z nich.
Vyšetřování zahájeno!
Případ sám začíná letícím kusem masa. Už jen létající maso je samo o sobě věc poměrně podezřelá, ale když se ukáže, že se jedná o část lidského srdce, navíc ve stádiu pokročilého rozkladu, začíná být vše ještě mnohem tajemnější. Místní policejní oddělení rozjíždí zuřivé pátrání, zatímco pánové Smetana a Veliký sedí ve své oblíbené restauraci a ve společnosti dvou sličných dam popíjejí decentně alkohol.
Je nadmíru jasné, že čtveřice amatérských detektivů (tedy, aby bylo jasno: Veliký, Smetana a do vyšetřování se vloží i obě dámy) by zvládla svoji práci lépe než místní vyšetřovačka i ve značně podroušeném stavu. Na této premise je založen celý děj; nečekejte, že amatéři jen přispějí profesionálům sem tam dobrou radou, oni je doslova táhnou za sebou a nechávají je sbírat drobečky a zajišťovat stopy, aby vše bylo oficiální. Minimálně první polovina příběhu díky tomu však získává zcela nový rozměr a prvek.
Výše zmíněným prvkem je humor. Valná část případu je velká detektivní šaráda, u které se budete potutelně uculovat. Zejména Veliký dává svým bývalým kolegům lekce a baví se na jejich účet. Bonmoty létají vzduchem s vysokou kadencí a oba hlavní mužští protagonisté se po většinu času chovají tak, že bych se nedivil, kdyby se při žádosti o legitimování prokázali občanským průkazem na jméno Josef Švejk. Vrcholem všeho je scéna s přepadením v jejich bytě, která se zapíše do myslí mnoha čtenářů na velmi dlouhou dobu.
Dobře, uznávám, že já patřím k milovníkům děl psaných s humorem a nadhledem a že jsem slyšel i názory, typu: „Dělat z policajtů úplný blbce je trapný, ty jejich (myšlen Mystery Press) vážný detektivky jsou lepší – a tohle se nedá číst.“ Jinými slovy: autorův odlehčený přístup nemusí sednout každému. Ještě je třeba v této souvislosti zmínit, že s tím, jak se smyčka utahuje a pachatel se ocitá blíže a blíže svému polapení, humoru ubývá a začíná se hrát v mnohem vážnějších a temnějších tónech.
Vyšetřování pokračuje
Přidejme ještě pár slov o případu samotném. Celá věc se má tak, že v kalichu na střeše kostela je nalezena mrtvá dívka. Její totožnost je neznámá a stop proklatě málo. Vyšetřovatelé proto zkouší i mnohé zoufalé možnosti jako je kartářka, spiritisté nebo hledání pravdy ve víně a jiných lihovinách.
Na textu je znatelné, že byl psán „kdysi dávno“ v sedmdesátých letech. Nejde jen o dobové zasazení, ale i o stylistiku, stavbu vět a použitá slova. I přes to všechno je text čtivý a stále má čtenářům mnoho co nabídnout. Podobně jako u svého předchůdce je dobově pojata i úvodní obálka Daniela Špačka.
Co se naopak nezměnilo ani v nejmenším, je způsob, jakým je případ vyšetřován. Předně Velinský oproti prvnímu případu, Spravedlivé pistoli, udělal velký posun v práci s textem. Děj příběhu je ucelenější, soudržnější a celý vývoj působí mnohem koncepčněji. Počáteční autorské nadšení bylo nahrazeno rozmyslem a ve výsledku je to citelně znát. Vyšetřování se odvíjí pěkně krůček po krůčku, mnohé stopy jsou jasně na očích, ale jejich význam je odhalen až prostřednictvím nových kontextů a indicií… Díky tomu má čtenář několikrát pocit, že drží vraha za ruku, aby se ukázalo, jak ošklivě se mýlí.
Podezřelých jsou doslova zástupy a každé další svědectví usvědčuje jiného pachatele. Pokud máte rádi detektivky s komornějším prostředím, budete mít pocit překombinovanosti, i když do sebe vše logicky zapadá a nikterak nedrhne. Postavy jsou pojaty specificky: díky zpracování s nadsázkou a ironií je občas těžké věřit jim některé vážné momenty a pro mnohé čtenáře budou kvůli svému švejkování „šustit papírem“. S tímto obviněním ostatně nelze než souhlasit, protože takhle se běžný člověk opravdu nechová. Na druhou stranu si stěží dovedu představit někoho, kdo by si kvarteto hlavních hrdinů neoblíbil a nedržel jim palce.
Ale pokud snesete trochu toho (mnohdy i nekorektního) humoru na účet mužů zákona v lehkém retro balení, máte šanci objevit výbornou detektivku, kterou Hra na smrt Jaroslava Velinského bezesporu je. O detektivku tu jde totiž především, a pokud si odmyslíme všechny ty kašpařinky okolo, zbyde opravdu zajímavý případ s mnoha slepými cestičkami a brilantní vyšetřovatelskou prací.
Jaroslav Velinský: Hra na smrt
Vydal: Mystery Press, 2018 (pouze jako e-book)
Obálka: Daniel Špaček
Počet stran: 270 stran
Cena:199 Kč
