Dvě hordy Vikingů. Jeden poklad. A jeden vlk samotář, jehož zbraně mohou do boje o nového majitele pokladu krvavě promluvit. K tomu stačí pouhé dvě věci: vybrat si stranu a nenechat se zabít. Tak to je Hladová smečka.
Hladová smečka představovala v době vydání hned dvojitou fantasy premiérou. Nakladatelství Mystery Press mělo do té doby na svém kontě z fantastiky pouze sci-fi Jiřího Mazurka, takže tato fantasy je pro nakladatelství zaměřené primárně na detektivky a thrillery „tou první“. Jenže Tomáš Němec, muž stojící v pozadí Mystery Pressu, nemá ve svém životopisu nadarmo pozici šéfredaktora Pevnosti nebo třeba autorství knihy ze série JFK, a navíc má i čich na příběhy, které by mohly mít komerční úspěch. Pro Martina Sládka, autora knihy, je zase Hladová smečka jeho prvním fantasy románem. Na svém kontě má sice jeden postapo román a povídkovou knihu navázanou k osudům hlavního hrdiny Smečky, ale poprvé je zkrátka poprvé.
Vikingové proti klasikům
Hladová smečka zvedla slušnou vlnu čtenářského zájmu. Přiznávám, z mého pohledu je to trochu s podivem, protože v době vydání fantasy s vikingskou tematikou v našich končinách příliš nefrčely, což ve své podstatě znamená, že se téměř nepsaly. Snad jedinou českou výjimkou, o které by se dalo hovořit, byly romány Jaroslava Mosteckého.
Na druhou stranu je pravda, že prostředí Vikingů tvoří víceméně jen umně použitou kulisu, a podobný příběh by se dal napsat i z mnoha jiných prostředí; určující totiž je, o čem tenhle příběh vlastně pojednává a jak ho autor pojal, nikoliv kde se děj odehrává. A právě zde se dostáváme k podstatě toho, proč měla kniha od samého počátku potenciál zarýt se čtenářům do srdce. Český čtenář totiž má rád silné hrdiny – a tím bezesporu Harald, jak se hlavní postava jmenuje, je! Nabručený chlapík s jizvami po celém těle, ale především se zjizvenou duší. Muž bojující za peníze s kýmkoliv; bojovník, který v životě prohrál pouze jediný boj – boj s alkoholem, ve kterém se snaží utopit svoji mizernou minulost. Harald navíc patří k těm vyvoleným mužům, kteří vládnou magickou silou (to je jinak výsadou žen), takže si dokáže ve svízelných situacích sem tam vypomoci nějakým kouzlem.
Na základě toho bývá Sládek srovnáván s klasiky žánru jako je Sapkowský, Howard nebo Gemmel. Samozřejmě, jistá podobnost by tu byla, ale čtenáři rychle zjistí, že do bot mistrů řemesla autor ještě zdaleka nedorostl. To samozřejmě neznamená, že by Hladová smečka byla špatná, jen bychom to s těmi superlativy neměli přehánět.
Sládkovou výhodou je, že kniha není jeho úplnou prvotinou a že už je vcelku vypsaným autorem. Dokáže slušně kočírovat tempo příběhu, popisy detailů stačí přesně na vylíčení nehostinné krajiny bez přehnané míry podrobností. Postav v ději figuruje také rozumné množství – většinu z nich si budete pamatovat, aniž byste museli pracně dohledávat, kdo to vlastně je. Děj je poměrně přímočarý – autor neláká na parádičky a dějové veletoče; jeho cílem je dát čtenáři svižný dobrodružný příběh, ze kterého bude mít po přečtení dobrý pocit, a to se mu daří.
Muž bez minulosti
Ještě na dva skoky zpět k Haraldovi. Tenhle chlapík má totiž jednu zajímavou vlastnost: v rámci příběhu téměř postrádá jakoukoli minulost. V ději najdete pár náznaků, ale nic víc. Bohužel, předchozí povídkovou knihu Hodina vlků, ve které se Harald také představil, jsem nečetl, takže netuším, nakolik je popsána v ní. Naštěstí pro Hladovou smečku není minulost hlavního hrdiny klíčová. Samotář, který se ocitá ve zcela cizím prostředí, zkrátka nemá chuť vykládat o svých nočních můrách každému na potkání.
Druhý skok zpět je ke srovnání s klasiky žánru. Sládek dal svému hrdinovi do vínku něco, co se jen tak nevidí. Asi vás to překvapí, ale Harald má pud sebezáchovy! Nevrhá se do nebezpečí hlavou napřed a nestartuje bez rozmyslu při každém dívčím křiku, nýbrž se chová oproti svým „konkurentům“ podstatně racionálněji. Netvrdím, že občas neumí provést s prominutím pěknou blbost a i ženy mu dokážou pořádně zamotat hlavu, ale…
Problémem při čtení jsou některé nevytyčené hranice. Obecně se autor do vysvětlování zkrátka moc nehrne, ale například u magie, kde není vysvětleno, jak vlastně funguje a co s její pomocí Harald dokáže, je to vyloženě na škodu. Vyprávění je svižné a podobné momenty díky tomu přelétnete strženi vírem událostí, ale sem tam některý kouká jako pověstný kámen nad hladinou, který celou loďku příběhu povážlivě rozkolébá.
A když už je řeč o té magii… Většina příběhu se bez ní obejde, ale občas funguje jako berlička, o kterou se autor opře ve zdánlivě neřešitelných situacích. Můžeme láteřit, že to dělají jiní a že to patří ke koloritu fantasy, ale tuhle drobnou „výpomoc“ prostě neomluvíme.
Hladová smečka je velmi milým překvapením. Knihu doslova zhltnete díky Sládkovu umnému vypravěčskému stylu, ale v chutném pokrmu se nachází pár nelogičností a nedotažeností, které mohou náročnějšímu čtenáři uvíznout v krku. Nezbývá než doufat, že se s Haraldem ještě setkáme, protože rozhodně nezklamal!
Martin Sládek: Hladová smečka
Vydal: Mystery Press, 2018
Obálka: Michal Suchánek
Počet stran: 288
Cena: 279 Kč
