Prvotina Eda McDonalda Černé křídlo byla bez přehánění pecka. Temná, ponurá fantasy podněcující čtenářovu fantazii zasela neklid do duše nejednoho čtenáře. A sotva hlavní hrdina příběhu, Ryhalt Galharrow, dobojoval jeden boj, je zatažen do dalšího. I v Havraním pláči bude v roli pěšáka – a opět se pokusí dokázat, že i pěšák může rozhodnout celou hru.
Jak již bylo řečeno – Černé křídlo bylo nadprůměrnou knihou. Tím ovšem nastavilo laťku svému nástupci, druhému dílu cyklu Znamení havrana s názvem Havraní pláč, dost vysoko. Ale jak se ukázalo, není proč mít obavy: McDonald rozhodně „nevystřílel“ všechny nápady, a ve druhém dílu naservíroval čtenářům vše, co v prvním tak fantasticky fungovalo; a přibalil i něco málo navíc.
Temná jako havraní peří
Jedním z nejfunkčnějších prvků poutajících čtenářovu pozornost a zároveň originálním aspektem odlišujícím cyklus Znamení havrana od konkurentů, je prostředí. O klasickém světě zhruba na úrovni alternativního pozdního středověku (ve kterém se používají palné zbraně), napsal už kdekdo. Jenže Ed McDonald se rozhodl přidat k němu dokonalý protipunkt – svět Strádání. To je hnusný, pokřivený svět deformovaný magií; hnízdo nočních můr, které sežerou vaše maso nebo rozleptají svými psychedelirickými projevy váš mozek. Dva odlišné světy téměř vedle sebe…
Hranice Strádání začínají nedaleko za branami města Valengradu a donedávna to bylo vlastně vcelku poklidné místo. Jenže pak se vrátili Hlubocí králové, bytosti s mocí bohů, které dokáží smést stovky a tisíce obyčejných smrtelníků lusknutím prstů. Proti nim stojí Bezejmenní, jejich odvěcí nepřátelé. A právě v žoldu jednoho z nich, Havraního spáru, bojuje i Ryhalt Galharrow, lovec odměn a muž, na kterém se pobyt ve Strádání řádně podepsal. Krátkou rekapitulací připomínající kterak Galharrow se svými spolubojovníky dokázali zastavit Hluboké krále, si můžete osvěžit paměť na počátku knihy. Vzhledem k tomu, že od vydání prvního dílu už nějaký ten pátek uplynul, je tento souhrn předchozího dění poměrně užitečný.
Od událostí popsaných v Černém křídlu uplynuly dlouhé čtyři roky. Město žije v relativním poklidu, Galharrow coby šéf ozbrojené jednotky, Černého křídla, však stále nevyhrál boj se svými démony z minulosti. Smrt ženy, která mu byla blízká, ho poznamenala; a jeho trauma se prohlubuje, když se jeho milá čím dál častěji zjevuje jako Jasná dáma, duch objevující se ve výbojích jasného světla. Jenže věci se dávají rychle do pohybu; a když se z jedné z nejlépe střežených pokladnic ve městě ztratí mocný magický artefakt, jsou rázem pryč i poslední zbytky klidu…
Udělej, co musíš
První část děje se nese ve znamení pátráním po zloději. Velká magická moc v nesprávných rukou totiž může znamenat obrovské problémy. Pátrání je usnadněno tím, že s podobnou mocí dokáže naložit pouze několik lidí ve městě – a pokud je Ryhaltovo podezření správné, pak je rozhodně artefakt v těch nejhorších možných rukou, a je jen otázkou času, kdy vypukne peklo.
Jenže hlavní hrdina není žádný detektiv, je to prostě obyčejný chlap, který dělá, co musí a umí. Právě v tom spočívá kouzlo McDonaldových postav: nejsou to žádní hrdinové v lesklých zbrojích pozvedající své zbraně v dramatických pózách, deklamující dramatické repliky a konající hrdinské skutky pro dobro lidstva. Jsou to obyčejní lidé – zjizvení, znetvoření, mnohdy i opilí, špinaví a páchnoucí. Nemají daleko k hrubým výrazům nebo ráně; ostatně zákon zabij nebo budeš zabit je v cyklu Znamení havrana jedním z nejdominantnějších. Po většinu času se jen snaží zachránit si vlastní zadky, přičemž se na ostatní příliš neohlížejí. Dělají to, k čemu jsou tlačeni okolnostmi a pudem sebezáchovy. Jenže marná sláva, přesto je tahle sbírka ničemů bez morálky a svědomí sympatická, a budete jí fandit. A abychom nezapomněli – i oni mají city, i když je třeba neumí dávat příliš najevo.
Ale on se nese celý McDonaldův svět v podobném duchu: nic idealizovaného, krásného a dokonalého v něm nehledejte. Je temný, neúprosný, s nikým se nemazlí. Je realistický, násilí v něm má stejné místo jako sex nebo city. Neúprosnost, zaťatost, princip akce a reakce – to jsou hlavní prvky světa, kterými si rychle získá čtenáře na svoji stranu. Rychle pochopíte, že „takhle to tu prostě chodí“, že temnota je v oblastech, kde se hrdinové pohybují, něco jako životní styl a částečně i nutnost.
Do pekla a zpět
Druhá část knihy přináší, poté, co jsou Galharrowovy domněnky bohužel potvrzeny, hon na pachatele. Příběh, byť poměrně přímočarý a bohužel i předvídatelný, má několik vedlejších (i když v tomto případě je možná lepší použít termínu paralelních) linií: boj členů „kultu“ Jasné dámy o nadvládu nad městem a rozkol uvnitř města jako takového; a také budování stavby, která může výrazně pomoci k ochraně a prosperitě Valengradu. Obě tyto linie hrají ve finále významnou roli.
„Nevýhodou“ druhého dílu je, že už máte velmi dobrou představu, co můžete čekat. Wow efekt je pryč, většina věcí již byla objevena, takže si autor musí pohlídat, aby nejel dál ve stejných kolejích. McDonald proto vede příběh trochu jinou trasou – tam, kde původně stavěl konflikt na boji skorobohů, pro něž jsou lidé jen pouhými hračkami, staví nyní na boji lidí proti lidem, do kterého sice vyšší mocnosti promlouvají, ale účastní se ho jen okrajově.
Logicky se nabízí ukázat čtenáři něco nového, co dosud příliš hrdinové neprobádali. Ano, hádáte správně – Galharrow a jeho kumpáni se pustí v rámci honu za zlodějem do světa Strádání. Na jednu stranu budete přemýšlet, zda mnoho pasáží z tohoto „tripu“ není nadbytečných, protože podstatné události by se daly popsat rychleji a nebylo by třeba brzdit tempo děje. Na druhou stranu je tento „trip“ ukázkou autorovy fantastické imaginace. Strádání je totiž dokonale neútěšné a beznadějné místo postrádající logiku, smysl, beroucí chuť k životu každým dalším krokem. On pojem „trip“ je použit zcela záměrně – budete mít pocit, že jste se ocitli v jiné realitě, ve výplodu něčí choré pokroucené mysli, v továrně na noční můry.
Hororová atmosféra dotvořená podivnými bytostmi patří k nejsilnějším zážitkům z celého příběhu. Nevýhodou je, že je od zbytku příběhu pasáž ze Strádání svým pojetím i tempem diametrálně odlišná, takže nejeden čtenář může mít pocit, že do příběhu prostě nepasuje.
McDonald však dokáže nabídnout čtenářům i pár dalších originálních nápadů, díky čemuž příběh působí svěže. Tempo je sice zdánlivě zpomalované ponurostí příběhu, ale stránky budou ubíhat proklatě rychle – Havraní pláč je totiž velmi čtivý. Obsahuje dostatek akčních pasáží a dynamických scén. Své udělá i atmosféra, která dýchá z každé stránky.
McDonald umí vyprávět, o čemž vás přesvědčí; i přesto, že, jak již bylo řečeno, děj neoplývá žádnými kudrlinkami či množstvím vedlejších linií. Obsahuje však několik neočekávaných (a pár očekávaných) zvratů, které dodávají knize „šťávu“. Jediný problém je v tom, že občas má autor problém udržet nastolené tempo a po rychlém rozjezdu prudce šlape na brzdu.
Ed McDonald si s Havraním pláčem poradil na výbornou. Neopakuje se, a i když už nemůže těžit z momentu překvapení, stále dokáže udržet čtenářovu pozornost a nakopnout jeho fantazii do vysokých obrátek. K tomu přidává atmosférický příběh v osobitém světě – dobře odvyprávěný, byť s rozkolísaným tempem a (ne)sympatické (ne)hrdiny. Pokud máte rádi temnou fantasy, máte před sebou jeden z nejlepších kousků za poslední léta.
Ed McDonald: Havraní pláč (Znamení havrana 2)
Vydal: Talpress, 2019
Překlad: Ondřej Duha
Obálka: Tibor Paštrnák
Počet stran: 392
Cena: 339 Kč
